Pekelný čtvrtek

15:50

Nevím proč jsou zrovna čtvrtky tak nabité.
Kdyby bylo "po mém" v pohodě bych si odkroutila své 4 hodiny na pracovišti, sociologii a tréning a bylo by mi fajn. Jenomže já se musím nechat ukecat kdejakým chlapem nebo krásnou ženskou...a už to jede.

Když mi v úterý v noci pípla sms "Ahoj, mas ve ctvrtek cas? Odpadla nam modelka." Nenapadlo mě, co se z toho nakonec vyklube.

V 6:50 jsem už postavala před KFC na Andělu, s pekelně těžkou taškou v ruce.
Pak došel, s vteřinovou přesností Michal, z opuštěného mladíka na lavičce se vyklubal nadějný designer BMW a auto ve světlé kůži se rozjelo směr Strahov. Po chvilce čekání se k nám připojila návrhářka ve "zneužitém" Superbu (Den předtím se jim nějaký borec pokusil ukrást navigaci - když zjistil, že je přišroubovaná různými šroubky a že ji tedy nesundá, interiér ze vzteku postříkal modrým sprejem. Na druhou stranu, vybil "jenom" zadní okýnko, takže to dočasně zpravila lepenka. Kdyby se pomstil na předním skle, bylo by to mnohem horší.), obě škodovky nenápadně vjely do zákazu a zaparkovaly u "slavných mříží" na západní straně "pýchy socialismu", jinak taky fascinujícího betonového monumentu, který se dnes bohužel rozpadá. Zatímco chlapi se vydali hledat vhodné místo pro projev Michalova fotografického umění, na Nikol bylo, připravit objekt focení, tj. mě.
Za volantem "české limuzíny" jsem si napatlala makeup, vrstvu řasenky, rudé rty... co s vlasama? Z nadýchaného objemu se nakonec vyklubala klasická divoká tupírovačka. Jinak to sama na sobě neumím.

Vhodné místo bylo nalezeno, auto popojelo o padesát metrů a šlo se na věc. Bílé body bez ramínek, modré námořnicko-vojenské sáčko z teplákoviny. Malá zajímavost? Holé nohy a skoro i zadek. Děsila jsem se Michalova výrazu až "to" spatří, ale žádná negativní kritika se nekonala. :-D(WTF?)
Bylo to humpolácké. Hýbala jsem se jako kus dřeva, dlouho jsem nefotila a zjevně zapomínám, ale nebylo mi zima. Když po chvilce fotograf prohlásil "Hotovo, další model" jistým způsobem se mi ulevilo.

Druhý outfit- stříbrné saténové kalhoty a vesta. Už při oblékání jsem zahořela nesmírnou touhou po nich. Hladké, perfektně zpracované, sedící na milimetr přesně. Prošívaná vesta byla měkká a úžasně hřála, ale aby mi nebyla zima, dostala jsem přes ještě podobnou bundu. Bezesporu nejlepší model celé kolekce se líbil i odborníkům přes design a tak se fotil velmi dobře. Bylo snadné najít vhodnou pózu pro vyjádření střihu.

Přišel na řadu kabát - bunda, ve tříbrnošedé barvě, ještě zajímavější než hnědý sourozenec bez rukávů. Jak ho nafotit? Zapnutý? Rozepnutý! Ale co pod něj? Asi jsem extrémista. Body šlo dolů a jednu chvíli jsem stála jenom v kalhotkách. Nikdo nic neřekl, nálada se uvolnila a protože nebylo třeba myslet na to, jestli "někde něco kouká nebo nekouká", fotilo se perfektně.

Nikol vytáhla z kufru rifle a tričko s krátkým rukávem. Z měkounké bundy se nelezlo zrovna nejlépe, ale dostala jsem naopak uzavřené boty. Jak se hýbat, aby vynikl detail? Na kolenou se nohavice rozevíraly a ukazovaly světu vsadky z jasně růžového saténu. Po několika marných pokusech na zemi padl něčí pohled na zamřížované dveře a bylo jasno. Focení bude probíhat 30cm nad podlahou. Zavěšená za ruce, s pravou nohou předkopnutou dopředu jsem se zoufale snažila splnit Michalovy představy. Měla jsem pocit že focení trvá celou věčnost. Nakonec, potom co jsem se prohla téměř do mostu, správně propla špičku, pokrčila koleno, zaklonila hlavu ... a pořádně zatnula zuby, bylo hotovo. Teď už se směju, ale ono "Ještě se zakloň, ještě, ještě, ještě!", by mě asi za jiných okolností přimělo pustit se a jít fotografovi to, že to nejde, vysvětlit ručně. Vzhledem k tomu, že jsem taky tak trochu prefekcionista a modelky taky trápím, jsem držela hubu a pozici se snažila dotáhnout na max.

Do dalších riflí jsem se nevlezla. Ani do jedněch. Na řadu tedy přišly růžové šortky a asymetrické tílko. Pánové mě sjeli pohledem - co s ní? A přišel spásný nápad. Po podlaze bylo rozsypáno vápno - položíme ji na zem a rozprostřeme vlasy. V rohu byly dva tři "už-ne-podpapíráky" a oblečení bylo čisté, takže jsem ležela na ručníku. Po krátkém ofocování mého individua ze všech stran a diskusi, zahrnující slova jako příšerné, nejde, obrovská a prdel, byl nápad přehodnocen. Ležela jsem na ledové zemi v letním oblečku a bosa a nevěděla, jestli se smát nebo brečet. Nakonec mě posadili do kouta k oněm sice sušeným, leč pořád stejně páchnoucím věcem a začalo se fotit.
Ironií osudu budiž, že po třech fotkách se vybila baterka- generátor blesku :-D

Zmrzlá jako preclík jsem v autě čekala, než se baterka znovu nabije a bude možné zase fotit.

V kufru už čekaly jenom dvoje kalhoty, do kterých bych se mohla vejít. Baterka se jakžtakž naplnila energií, nasoukala jsem se do kalhot - Nikoliny maturitní práce - přehodila přes sebe bundičku a dorazila na plac. Vymyšlený modrý šál byl po pár záběrech zavrhnut - budeme fotit úplně topless. Zatáhla jsem břicho, schovala to, co by na facebooku museli přelepovat a kroutila se, jak bylo třeba ... a pak to neblesklo. A když to neblesklo znova, bylo jasné že jsme zkončili. Michal vypadal, že by nejraději praštil aparátem o zem nebo nakopal generátor do partřičných míst. Učinil ještě pokus propojit světlo přímo s autem, pár pokusů s odrazkou, ale nedalo se nic dělat. Bylo po focení.

Ztuhlá zimou jsem se nasoukala zpátky do mého hábitu, rozloučili jsem se a Nikol mě hodila do práce. Díky moc za všechno!



(Když jsem včera večer dávala do pořádku vlasy, zacuchané, slepené lakem a vysušené vápnem, měla jsem chuť sama sobě vynadat za to, že jsem přistoupila na takovou pitomost. Byla jsem přesvědčená že musí být tak vysušené a polámané, že mě čeká stříhání. Nicméně, ránomoudřejší večera - vypadají jenom o trochu hůř než předtím - uf )

You Might Also Like

5 komentářů

  1. ...wow, na fotce bych tě snad ani nepoznala:) Ale vypadáš dobře, o tom žádná!!!

    Já taky nesnáším své vlasy po jakékoliv práci-obykle jsou přesušené, několiktár přečesávané a vždy mám pocit, že aspoň polovina jich zůstala v kartáči:D No a nánosy líčidel, nalepovací řasy atd. taky nejsou nic extra. Ale vlastně bych si neměla stěžovat, mohlo by to být daleko, daleko horší...

    Měj se hezky a ať se ti daří. B

    OdpovědětVymazat
  2. Uzasny report z foceni! Tedy ne ze bych uplne chtela byt v tve kuzi a mrznout a nechat si nicit vlasy, ale sepsala si to tak skvele, ze jsem malem nabyla pocitu, ze jsem u toho foceni sama byla:)

    OdpovědětVymazat
  3. Není někde k vidění víc fotek? Jsem hrozně zvědavá, vylíčila jsi to vážně zajímavě. :) LL.

    OdpovědětVymazat
  4. zní to hrozně super a na fotce vypadáš skvěle! taky bych chtěla vidět víc :)

    OdpovědětVymazat