Cashmere

Cashmere [kašmír] - podstatné jméno


Ze středoškolského zeměpisu: sporné území na pomezí Indie a Pákistánu
Z výtvarných expedic: vzor "trepek" a lístků na vlněném materiálu
Z textilního pohledu: Textilní vlákno živočišného původu
Z pohledu milovníka zvířat: Živočišné vlákno, u jehož sběru zvířátko trpí asi nejméně - získává se vyčesáváním podsady kašmírových koz v jarních a letních měsících - tedy když zrovna "pelichají".
Z praktického hlediska: Metriál, který rychle schne, jde dobře vyvětrat, hodně hřeje, je lehký a minimálně kousavý.
Ve finančních nákladech: Na svetr je třeba vyčesat 3-5 koz (z jedné kozy cca 50g surového materiálu). Ceny za nesepředenou surovinu se pohybují kolem 2 000 za kilo. V Zaře za něj aktuálně dáte 3-4 tis., v Mangu od 2500 Kč, ve specializovaných obchodech je větší výběr barev, střihů a gramáží, v cenovém rozpětí od 3 tis. taktéž.
 Z pohledu módy: Podle Módního pekla nutná součást každého šatníku.

Sečteno a podtrženo: Mimo prvních dvou pohledů je jasné, že kašmír ve svém šatníku prostě MU-SÍ-TE mít, protože:
Kašmírový svetr je super, když se vám v zimně nechce topit (nebo pro přesuny mezi koupelnou a postelí). Dá se v něm taky vařit, prát, vytírat...dokud se nezahřejete prací.
Kašmírový svetr je super na turistiku, do lesa, do hor - nahradí fleesovou mikinu a je mnohem skladnější a lehčí.
Kašmírový svetr je fajn, když je venku horko, ale v kanceláři hučí klimatizace.
Kašmírový svetr je super na stěhování nábytku, řízení auta, nakupování... prostě na práci ve městě. Kašmírový svetr... ehm... mám šest kašmírových svetrů (+ jeden dekonstruovaný)

 No, takhle to vypadá, že když nosím něco tak lahůdkového i do lesa a na špinavou práci, jsem milionář. Opak je pravdou, jsem příliš chudá na to, abych si kupovala softhelové bundy a módní akrylové svetříky, nebo nechala topení běžet na plné koule. Všchny moje svetry jsou buď ready-made ze secondhandu, nebo recykláty. (Nedaří se mi, sehnat kašmírovou přízi, abych si svetr upletla a ta asi taky nebude úplně levná)

Jak tedy na to? Na fórech radí:
 1) Pokud máte štěstí, koupíte fungl nový svetřík v sekáči, ve vaší velikosti, bez kazu a v ideální barvě a střihu. (To se mi ještě nestalo, ale prý se takvé zázraky dějí.)

 2) Koupíte svetřík v sekáči - ale je nedokonalý. Má pitomou barvu, šáhlý střih, dírky - pak se tedy smíříte se stavem věci, dírku zašijete, střih překousnete, nad barvou přimhouříte oko a nosíte ho vždy "pod něco".

 3) Nekoupíte nic a skřípete zuby, že je to nefér, všichni už mají a vy pořád ne.

 No, a když nebudete brát vážně rady metodiků, pak i když nemůžete sehnat ideál, méte plnou skříň. Jde o to kupovat ty věci, u kterých luxus není tak na první pohled zjevný.

 1. naučte se poznat materiál hmatem - když uvidíte v obchodě kašmír, osahejte ho a zapamatujte si omak, strukturu, co nejvíce smyslových vjemů. Proč to? Jednak to ušetří čas. V celém sekáči je jen jeden nebo dva "kozí" výrobky. Když to máte v ruce, projdete kolem štendru a máte jasno, které to jsou. Druhak (to je slovo!), často mají svetříky odpárané nebo odstřižené cedulky o složení. Když materiál poznáte, absence cedulky vás nerozhodí.

2. jde o praktickou stránku, ideál není - kašmír je citlivý, jemný materiál. Pravděpodobně bude mít mikrodírky, žmolky, prodřené lokty a podpaží. Nebo bude sražený. Nic z toho není problém. Lokty můžete klidně záplatovat, stejně jako podpaží (tohle mě teď čeká. Nejoblíbenější svetr jsem pronosila - a bude třeba ho opravit). Žmolky oškubete, dírky je možné zašít nenápadně, nebo naopak, překrýt výšivkou nebo aplikacemi. Sražený svetr, pokud vám je, můžete pak klidně prát v pračce - horší už to nebude. Pokud vám není - můžete ho rozstříhat a ušít z něj třeba čepici. (z jednoho svetru jsou dvě čepice)

 3. hledejte kde nikdo nehledá - projděte i pánská oddělení. Kašmírový úplet se nepáře, velmi dobře se z něj šíje. Velký svetr snadno přešijete na menší. Zásadní je jen u nákupu kontrolovat délku rukávů - pokud nechcete našívat manžety, rukáv od podpaží ke konci musí odpovídat délce vaší paže - to, že u celého svetru budete mít rukávy dlouhé, neberte v potaz. Většinou jsou posazené nízko a také šíře svetru zkresluje. A pak šijte a upravujte. Jako příklad uvedu poslední "úlovek"

V sekáči jsem objevila XL pánský svetřík - polokošili. Světle šedý melír, límeček, dva knoflíčky, jen minimální žmolky, na levém rameni díra cca 1x1 cm. Ve slevě 115 Kč. Bylo jasné, že na rozdíl od pulloverů, nebude možné ponechat původní řešení průkrčníku, a že vzhledem k díře nebude možné ponechat ani nasazení rukávů a ramenní šev. (obvykle nechávám průkrčník, patenty na spodním lemu a rukávech a často i ramenní švy v původním stavu) Odpárala jsem límec a zapínání, rozpárala/střihla všechny švy, kromě rukávů. Zůstal přední díl očesaný o zapínání a s dírou, rukávy a zadní díl, nastal čas použít mozek. Našla jsem starší svetr, který má dobře udělané průramky, na rukávy obkreslila rukávy, na zadní díl zadní díl. Průramky jsem jako obvykle obreslovala co nejpřesněji, při stříhání jsem přidala 1 cm přídavek na šev - a natvrdo to ustřihla. Nový zadní díl i rukávy byly cca o 10-15 cm užší, než původní. Na řadu přišel přední díl. Materiál jsem přeložila, vystřihla část s vypáranou rozhalenkou - vznikl výstřih V - a pak ustřihla tu část s dírou. Délka se tak zmenšila o cca 5 cm. Na takto upravený materiál jsem položila zadní díl tak, aby bylo co nejméně odpadu - přední díl jsem tvarovala jenom mírně, takže se téměř nezúžil, průramky jsem vystřihla totožně se zadním dílem - a přední tedy byl skutečně kratší. Všechny díly jsem ob-entlovala cik-cak stehem na stroji, sešila jsem ramenní švy, sešila a vsadila rukávy a boční švy sešila cca 20 cm nad konec kratšího předního dílu. Nastal čas pro pokusy. Věděla jsem že chci kardigan a v toto chvíli bylo jasné, že v předním dílu bude dostatek materiálu. Ten jsem tedy uprostřed rozstřihla. Patent na spodním okraji naopak byl příliš stahovací, proto jsem ho ustřihla - svetr se tak zkrátil o 10 cm. Boční švy jsem sešila až cca 1 cm nad konec kratšího předního dílu, spodek nechala nezačištěný (myslím, že to tak měl Polanka na MBPWF, navíc, kašmír se moc nepáře). Průkrčník na zadním díle jsem podšila bavlněným damaškem (recyklát povlečení), přední část podehla a ručně zastehovala. Zapínání není potřeba a ve svetru je skvěle...

 Je to složité? Ani ne. Bez odborných řečí to znamená, že koupíte velký svetr, převrátíte ho naruby, na něj položíte svůj oblíbený a ten obstříhnete tak, že odpadnou švy na rukávech a boční švy na těle. A pak to zase dvěma jízdami stroje sešijete a je to. Je to sice punkové ale hlavní je výsledek. Oceněním za práci vám bude skvělý hřejivý kus oděvu s úžasným poměrem cena-výkon a taky dobrý pocit. Právě jste vztyčili prostředník na všechny kdo vám říkají, že jedině nejnovější hi-tech / módní hadříky jsou to, co vás ochrání před chladem - a že za to musíte utřatit půl výplaty. Jo, a taky budete mít radost z toho, jak jste šikovní, že kozy nemusely umřít a že jste ekologičtí a recyklujete. To taky zahřeje :-)

 Ps: Pravopis neřešit.

velký pátek

Je Velký pátek. Obloha se zatáhla, jako by chtěla brečet. Zvony mlčí. A kdesi v horách, kde lidé ještě žíjí v prastaré melodii svátků a pověr, se neslyšně otevírají jeskyně, plné pokladů. A někde ještě dál, loužemi, prochází bosé nohy těch, kteří se důtkami a pod kříži zbavují hříchů. A někde v daleké minulosti, a v přáních, snech a víře milionů, na vrcholku hory, znova a znova umírá ten, kterého si zvykli zvát spasitelem, a jehož krví a vyslovováním jeho jména si zvykli smívat ze sebe prach vlastního svědomí. Celá ta konstrukce, tak dobrá, tak špatná. A děda dnes nepracuje, jen pustí ovce do zahrady na zelenou trávu, a babička uvaří něco postního, jestli vůbec uvaří. Nad lesem je ticho, potok tiše klokotá, a hlína puká suchem. A třeba je teplo, a včely bzučí před úly, neznalé velkého svátku... Já sedím v práci. Obrazovka počítače neznatelně bliká, déšť na okně kreslí stříbrné čárky. Je klid. Klid všude kolem, jen uvnitř to vře i studí. I když tak daleko nedohlédnu a slova se ke mně nedonesou, trochu závidím těm, kteří dnešek tráví v připomínce dávných dob a ve skrumáži symbolů. To ticho kolem a jasně šedé nebe, objasňují všechny mé hříchy, prosvětlují zapomeuté kouty svědomí a všechno to nevyřčené, nevyřknutelné, mě tlačí k zemi. A v tom světle se ostatní jeví stejně čistí, jako já špinavá, omytí dávnou obětí a prastarými verši, se srdcem lehčím než pírko, na misce vah. Ale pro mě není soudce, v mém světě není hříchu, všechno je špatné i dobré, jen dnes najednou dobré mizí. Napínám se k těm, kteří jediní smí udělit trest i odpuštění, ale v mém světě není zpovědních budek ani tajemství. A i kdyby měli v rukách žhavý kov, třeba budu i ochotně stát, pro jejich útěchu. Ale v mém světě není duše, a ten svět není jen můj, jsem jen kořenem stromu, který nemůže být přetnut bez toho, aby se zachvěly listy na vrcholku, a poplašeně vylétly sýkorky a kosi. A ani litovat nelze, protože sliby by byly plané, protože nad nimi stojí mocnější. Svázat ruce, zašít rty, na nohy těžká závaží, udržte mě v nečinnosti, rod trpný místo činného, sedět a čekat, čekat a sedět, trpělivě a pilně, na pokraji propasti, každým nadechnutím se blíží pád, a jen čas, než zesílí ten tenký kmínek, jen letopočet je to, co může být změněno. ........ Děkuji ti. Tobě, s duší sevřenou, mezi nenávistí a láskou a sny a realitou, pomstou a odpuštěním. Chtěla bych doufat, že se nikdy nesetkáme...