Minimalismus je trend, který je vidět. Prázdný byt, volný prostor, svobodný pohyb, cestování po světě jen s batohem a plavkami. Hezké fotky. Než ale začnete ochat nad minimalistickými guru, zkuste se rozhlédnout kolem sebe. Dost možná kolem sebe máte větší borce. Nebo jimi sami jste. 

Jako každá holka z venkova, i já mám silný vnitřní pocit, že bych se měla zásobit na horší časy. Když vidím něco co je zadarmo, zasvítí mi očička. Nebýt snahy o vlastní důstojnost a vůle, našli byste mě všude tam, kde se něco rozdává. Nechat to na mé základní přirozenosti, nikdy bych po přehlídce nenechala (jedinou!) dárkovou taštičku pod lavičkou. Naštěstí pro mě i pro mé okolí, hanba by mě fackovala, něco takového provést. 

Nejsem z chudé rodiny. Ale jsem ze tří holek, tatínek je dost "šporlivý"a na rozdíl od vzdělání, sladkosti, kosmetika ani jiné holčičí pičičmundičky nebyly samozřejmostí. Když jsem se stala bloggerkou a pozvali mě do showroomu, vzala jsem, co dali. Když jsem po škole začala pracovat na nákupu v retailu, na stolku u dveří se pravidelně objevovaly vzorky kosmetiky a jídla. Volně k rozebrání. Ani ty jsem nenechala bez povšimnutí. Jednou za čas jsem sice podělila kamarádky a známé, rozdávala jsem chleba bezdomovcům na ulici. Ale to není řešení. 

Jak si to ale srovnat v hlavě? Jak nemít nutkání chamtivě brát všechno, co vidím a mohlo by se hodit? 

Pokračovat ve čtení