23:20

Občas bych si moc přála, mít přátele.

Někoho, komu bych se mohla svěřit s problémy a tajemstvími, projít pár obchodů, zajít na výstavu, pivo, kávu, dát mu dárek, pochválit vlasy, pochlubit se s tím, z čeho mám radost.

Někoho, komu bych mohla snést modré z nebe, splnit tajné přání, pomoct v problému, koho bych mohla obejmout když je smutný.

Někoho před kým bych se nemusela za nic stydět.

Vím, mám skvělého muže, senzační tchýni, výborné sestry...

Ale něco mi chybí.

whumpf

(Občas si říkám, že bych byla ochotná si i kamarádku koupit, tak jak to dělají muži když zatouží po lásce. Jenomže takové služby nikdo neposkytuje.)

Místy mám pocit, že jsem konečně našla...ale pak se zamyslím a je mi jasné, že člověk, který si se mnou popovídá u kafe je jenom další známost na jednu noc. Chvilkové okouzlení, které zmizí, jakmile se zavřou dveře tramvaje. Že ten, komu bych chtěla ráno uvařit kakao, nalakovat nehty a zaplést copy, už na mě dávno zapomněl.

Jako bych stála, se srdcem na dlani, lidé se zastaví, podívají a zase spěšně odchází.

You Might Also Like

10 komentářů

  1. Promin, ale jak si to myslela? to byl tvůj jídelníček?

    OdpovědětVymazat
  2. Zlato to zní strašně smutně..přála bych ti nějakého báječného kamaráda nebo kamarádku...si skvělá osobnost...jen co budu poblíž na kafe zajdem..:D

    OdpovědětVymazat
  3. Olgo drahá! Kradeš mi myšlenky....jsem obklopena spoustou kamarádů a přátel z fejsbuku ale když mě něco trápí užírám se tím sama...
    moc se na tebe zítra těším!

    OdpovědětVymazat
  4. Svírá se mi srdce. V nejhorších chvílí se přece vždycky někdo objeví. nevím čím to je, ale vždycky všechno dopadne dobře.

    OdpovědětVymazat
  5. Obcas mam pocit ze nejlepsi pritelkyne jsem mohla ziskat na zakladce a stredni, jenze tehdy mi vsechny pripadaly jako slepicky, protoze ja v te dobe cetla Kanta a vse krome filosofie mi bylo u pr....
    Cim jsem starsi tim je tezsi navazat pratelstvi, navic se v zenskych vubec nevyznam. Duveruju jak pes, necham se bit, abych nasledne zjistila ze ta kterou jsem stavela na piedestal je normalni podla a blba mrcha(predposledni me nechutne pomluvila kde mohla, posledni me kopirovala ve vsem v cem mohla-vyber zajmu, hudby, pratel, oblibenych mott atp.), obcas je mi lito chlapu-je fakt tezke najit fajn holku.

    OdpovědětVymazat
  6. sice je to zlé, ale člověk OPRAVDU může spoléhat jen sám na sebe... ale rozumím ti, jak to myslíš...

    OdpovědětVymazat
  7. hm, nieco je vo vzduchu - draha Lucy ma clanok na tu istu temu, tu:
    http://elleestfou.blogspot.com/2010/10/what-friendhip.html

    OdpovědětVymazat
  8. Já svoje přátele zanedbávala a seděla doma.. a teď je hrozně těžký k nim zase pronikat. Ale nevzdávám to, protože mi taky chybí a k životu je potřebuju. Jako sůl je potřebuju! A sůl nad zlato;)

    OdpovědětVymazat
  9. Ano, taky mám pár kamarádek, ale ta pravá spřízněná duše, které by člověk mohl říct vše a ona by ho nepřestala mít ráda, ta chybí...někdy víc a někdy míň. U mě je problém, že jsem se vždy bezhlavě zamilovala, viděla vše růžově a plyšově a pak...o to víc to bolí a možná si už dávám i pozor, nevím, spíš jsem už dlouho nenašla někoho, kdo by viděl svět podobně. O placené službě jsem taky uvažovala, kdybys zjistila číslo účtu, tak mi dej vědět...nebo chtěla zkusit nezávazné kafe...Monika

    OdpovědětVymazat
  10. Ach...naprosto to vystihuje moje pocity.
    Lépe bych to nepopsala.
    Verča

    OdpovědětVymazat