Běžte už s tím, prosím, někam.

13:09

Je konec října, dnešní noc byla o hodinu delší a vládu nad světem začíná jednoznačně přebírat tma. Od Berounky se mlha táhla i v poledne, rodiče hlásí vichřici a azuro nad Prahou se už za pár hodin promění v noc.

Každý se s tím vyrovnává jinak. Někdo chodí na párty, někdo se dívá na filmy, někdo se prochází zlatavým listím.

Někdo si kupuje a dlabe dýně, někdo se obléká na párty do masky, někdo se dívá na horory...
Je tu přece Halloween.
Bloggerky se předvádějí ve fotkách masek a už jsem dokonce zahlédla i zbožné přání jít koledovat.

Nechtějte mě rozesmát, nebo spíše rozplakat?
Budete za měsíc psát dopisy Santovi?

Tyto dny jsou přece svátkem mrtvých!

Když jsem byla malá, jezdili jsme na Dušičky celá rodina navštěvovat naše předky. V těžké hřbitovní konvi jsem přes náhrobky donesla vodu, maminka potěšila mrvé květináčem chryzamtém.
Sesbíraly jsme suché listí, vpletené mezi trvalky vzdorující přízemním mrazíkům a opatrně, každá, zapálily vlastní svíčku a oživili i ty, které přinesli lidé před námi.
Maminka s tátou stáli, vzpomínali na své prarodiče, nad hřbitovem voněl horký parafín a studená podzimní hlína. Přicházela tma, svíčky zářily, osvětlovaly mrtvá jména a dávaly jim tak nový tvar. Cestou domů jsem pozorovala hbitovy a hřbitůvky, zářící na stráních jako noční nebe.

I dneska, když jdu kolem, zastavím se a v tichém rozjímání sdělím nikdy nespatřeným předkům, co je nového.
...

Můj muž, ani neví, kde leží jeho dědové. Nikdy za nimi nebyl. Kdo z mladých, kteří včera proudili do Pražských klubů to ale ví?

Ztrácíme úctu ke smrti. Když to na "babičku" začne přicházet, uklidíme ji do nemocnice nebo LDN, zprávu o úmrtí přijmeme telefonicky, objednáme pohřební službu a, často bez obřadu, odevzdáme kdysi milované tělo plamenům.

Zloději přijdou, rozbijí fotky, vytrhají jména, ukradou kříže. Jak by mohli mít strach z mrtvých duší které umí škodit, když si dnešní doba nedokáže připostit to, co není mladé, zdravé a krásné?

Jednou ročně vydlabeme dýni a bez zamyšlení oslavíme něco, o čem nevíme zhola nic. Že s dýní má být na okně i máslo a med, aby si duše, týrané v očistci ošetřily rány? Koho to zajímá?

Až se setmí a na počítači vám dohraje oblíbený horor, vzpomente si na chvíli na ty, kterým vděčíte za svůj život. Na dlouhou řadu žen s ustaranými tvářemi, na muže s rukama plnýma mozolů. Na dlouhou řadu jmen jejíž konec se strácí kdesi v dávnověku. To oni jsou vaší intuicí. Oni jsou to, co vás naučilo chodit, mluvit, tančit nebo malovat.

Vaše předky vám totiž, na rozdíl od majetku, přátel, rodiny, nikdo nevezme.

You Might Also Like

13 komentářů

  1. krásně napsáno, slečno. dušičky se u nás v rodině "slaví" tradičně každý rok, jezdíme na slovensko na hřbitov, kde máme dědečka, prababičky apod, celý výlet je vždycky spojen s návštěvou příbuzných zdaleka... a každoročně se těším.
    halloween neslavím, s kamarádkou jsme si na dnešek vymyslely jiný svátek a to HelloVíno :D což je jistě každému jasné, o čem to bude... :))

    OdpovědětVymazat
  2. Hezky napsaný článek, Olgo. Dušičky taky slavíme, ale letos jsem s našima nejela, byla jsem nemocná a nechtěla jsme nic riskovat...

    Ale mám ráda tyhle svátky....Na mrtvé by se mělo vzpomínat častěji, ne jen jednou za rok:)

    A líbí se mi Hello Víno..:D

    OdpovědětVymazat
  3. uplne s tebou souhlasim... Prijde mi i nedustojne, kdyz se vsude uz ted objevuje vanoční výzdoba.. aspoň do dušiček mohli počkat... tereza

    OdpovědětVymazat
  4. Myslíš, že na fashion blozích bude někdo řešit depku a psát o tom, jak je smutnej? Znamená to, že na své blízké, kteří už tu nejsou, nemyslí? Zamysli se nad sebou někdy ty sama, protože mi přijde, že si dost často nevidíš do huby.

    OdpovědětVymazat
  5. Myslím si, že nejsme zas tak ubohý národ, abychom museli slepě přebírat tradice od ostatních. Kdo chce chodit po koledě, ať chodí na Štěpána, kdo chce párty v maskách, ať jde na karneval...
    Protože mám pocit, že v česku už za chvíli nebude masopust ale Valentýn, nebudou vánoce ale xmass a o velikonocích nikdo nebude chodt s pomlázkou, protože in jsou růžoví zajíčci.

    OdpovědětVymazat
  6. Mě už nějak vadí obojí - prosazování svátků a ty co jsou zase proti tomu. Dokolečka, dokola.

    OdpovědětVymazat
  7. O víkendu jsem byla s babičkou na hřbitovech zapaálit svíčku pradědečků a prababičkám... a jak jsem tak ledovou vodou omývala listí z hrobu a mrzly mi prsty, tak jsem si uvědomila, že mě tam vlastně každý rok babička bere ale že nikdy s mámou nechodím na hrob té druhé babičky. Ten je ttiž hned za rohem a tam máma chodí samosebou a to neni sváteční... blbost... hnde zítra tam běžim!!

    OdpovědětVymazat
  8. Já to řeším jednoduše, žádný svátky neslavím (Vánoce mám jako svátky kapra a bramborovýho salátu :-D), na zemřelé si vzpomenu každou chvíli, tak nepotřebuju někomu něco dokazovat svíčkou na hřbitově (i když pravidelné kolečko po vzdálených příbuzných si tatínek neodpustí... beru to spíš ale jako střetávání s živými než mrtvými, navíc miluju hřbitovy a jejich architekturu). Masopust je pro mě příliš náboženský, Velikonoce to samé... a Valentýn a Halloween je kýč.

    OdpovědětVymazat
  9. Jenže ty, jsi, Durdiun, v tomhle věrná ČESKÝM SVÁTKŮM, jen pokud tvoje informovanost sahá. Zapátrej po historii Vánoc, například. Dále pak: puristko českých zvyků - pozor na slovo karneval, lépe masopust ;-). No, a mně osobně třeba přijde jako bohapustší zhůvěřilost psát takovou češtinou, jakou píšeš ty. Chápu, že to a to a tamto, ale biješ na stranu národních zvyků, opovrhuješ vším, co je narušují, haníš lidi za cizomilství, a přitom tvý kobyle stydnou kopýtka.

    A taky - ono se nevylučuje dušičkování a helouvínování.

    Jinak tě čtu ráda, bez pochyb. Jen se někdy, než se zase rozdurdíš, zamysli nad tím, jestli je všechno opravdu tak jednoznačné i v rámci tvých úkonů a preferencí;-).

    Veronika.

    OdpovědětVymazat
  10. jo tak to souhlasím... ačkoliv kostýmové párty mám ráda a to kdykoliv v průběhu roku... a na své milované kteří už tu nejsou stejnak myslím tak nějak pořád... a víc než převzatý svátky mě trápí to co jsi také zmínila - neúcta ke smrti, pohřby bez obřadu, odstrkvání nejbližších když už jim prostě není dobře...přitom nekonání přechodových rituálů jenm ztěžuju ten přechod...ach jo...
    a svátek zamilovaných je na prvního máje to je jasný! :)

    OdpovědětVymazat
  11. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat