Druhá derivace - nová uniforma

20:16

 Na Cakebreak jsem se relativně pečlivě oblékla. Dlouhá skládaná sukně, černá halenka, vysoké šněrovací boty, plandavý svetr, dokonce jsem se i nalíčila. Chtěla jsem prezentovat svůj oblíbený styl, do kterého se postupně dostávám, který miluju, který je právě tak nenápadný, umělecký, jednoduchý a provokativní, jako jsem já.

Těšila jsem se, že budu potkávat osobité lidi, pro ně jsem vybrala věci na prodej. Aby našel svůj kousek metalista, "studentka", milovníci vintage i elegantní módy.
Těšila jsem se na různorodou směsici, zábavné a kreativní týpky s vysokou dávkou tolerance.
Zvala jsem všechny lidi kolem sebe, ať se přijdou podívat, že to bude super.

A oni odcházeli znechuceni. Znechuceni uniformitou. Dojmy mojí kamarádky a spolupracovnice Marcel si můžete přečíst TADY. Můj muž jednoznačně souhlasil, na jeho fotkách nejsou žádní lidé, kteří by ho zaujali.

Jen málo z těch nejhodnotnějších kousků se prodalo. Jen málo lidí bylo zajímavých a jiných.
Evička, v bílé skládané sukni, jednoduchém tílku, s hnědým páskem a zlatým náhrdelníkem. Ženskost a punk v jednom.
Známá Simona, reportérka internetové TV, v zářivě modrých šifonových šatech. Vintage ženskost.
Dáma v béžových propínacích šatech a kotníkových teniskách, s potetovanými pažemi - zřejmě šéfredaktorka Elle.cz. Rocková ženskost.
Teruna. Indie ženskost.
Eva Schön. Extravagantně klasická ženskost.
Dvě umírněné metalistky. Dokonale sladěná slečna, v rejoice-etno stylu. Slečna ve stylu "studentka" v sukni a tričku a saku, s látkovou kabelkou.

A potom uniformní dav. Dav holek s hovínkem na hlavě/rozpuštěnými vlasy a čelenkou/s blond vlasy s patkou a podholením. Dav holek v černých punčocháčích, květovaných sukýnkách, vytahaných tílkách nebo květovaných/volánových šatečkách. Stovky noh v oxfordkách/kotníkových oxfordkách/placatých sandálech. Tetování peří, náramky, řetízkové náhrdelníky. A pánové s kudrnatým čírem, ve slimkách a košili, hubení.

Neříkám, že holky, kterých jsem si všimla, by vždycky stály za vyfocení a vždycky obstály na lookbooku. Ale na tom místě byly své a originální. Bylo na nich vidět, že outfity řeší, oblečení si vybírají poctivě. V davu svítily.
 A dav se topil v šedi. Dav jedinců, kteří by, sami o sobě, snad byli považováni za originály, kteří jsou svými přáteli považováni za dokonale stylové. 
Kdoví, třeba by všichni z nich měli z fleku blog s vysokou čteností, kdyby zveřejnili pár fotek....

Nalijme si čistého vína. Kolik z lidí, kteří jsou obdivováni pro svůj styl, ho skutečně má obdivuhodný? Kolik z nich se liší od toho, co je dáno za módní lookbookem a "inspiračními" blogy?
Občas mám pocit, jakoby se jednalo jenom o další subkulturu. Ale na rozdíl třeba od punkové nebo metalové, se členové neliší ani nášivkami a oblíbenými kapelami.

Vím, mít vlastní styl, najít ho a obhájit ho, není nic snadného. Kdyby to snadné bylo, neměla bych na Cakebreaku co prodávat. Neměla bych metalové trička, punkovou tašku, vintage květované šaty, manšestrové sukně, ala rejoice kraťasy ani wedges. 

Ale pokud se někdo schovává za rádoby fashion subkulturu, bez toho, aby si našel svou vlastní polohu, vyjádřil osobitost a zároveň opovrhuje všemi, kteří jeho subkulturu nevyznávají, je něco špatně. Trochu to připomíná subkulturu krajní pravice...

Oblečení je, bohužel, velmi důležité. Ale důležitější je, naštěstí, to co je pod ním.
Rozum, tolerance, úcta.

Vlastnosti, které v jejím snažení podpoří stejně tak vyznavačku růžové a flitrů, jako vyznavačku gothic.

Ano, jedna věc je estetika, logičnost, praktičnost a kulturní zvyklosti. Ale pokud jsme tak daleko, že uznáváme, že jiné národy mají jiné estetiky, že neodsuzujeme různé záměrné tělesné deformace u přírodních národů, měli bychom uznávat i jiné estetiky v rámci společnosti.

Neskloním hlavu před přetékajícími špeky, malým oblečením, špinavým lezoucím prádlem či zápachem a znaky nemoci těla, které jsou vystavovány světu. Ale obdivuju Viktorku, technařku s ostrůvkem zelených dredů, růžovou ofinou a vyholeným obočím, která nenosí jiné barvy než neonové, jiné kalhoty než zvonové na rukách potítka a v uších tunely.

Co si o tom myslíte vy? Máte pochopení pro lidi oblečené jinak, než jste vy, pro lidi, vyznávající jiných styl než vyznává vaše subkultura? Máte svůj styl, který se sice občas nepochopen, ale stojíte si za ním? Máte odvahu být jiní a tolerantní?

You Might Also Like

17 komentářů

  1. hele moc pěkný a zároveň pravdivý článek :)
    pořád si broukám, proč jsem na cakebreak nešla :D

    OdpovědětVymazat
  2. Vystihla jsi úplně přesně mé pocity! Zrovna o tom posledním jsem přemýšlela - ať už na prague pride, tak dnes v kanceláři, když jsem pochválila hezky sladěný obleček jedné kolegyně... já bych si to nikdy neoblékla, ale byl to její styl a vypadalo to pěkně... takže co?

    OdpovědětVymazat
  3. Pekny clanek, po dlouhe dobe jsem si na nejakem blogu konecne dobre pocetla.. Snazim se nikomu nekritizovat jeho styl, pokud je opravdu stylem a ne jen tri dny trvajici pozou... :)

    OdpovědětVymazat
  4. opat skvelo napisane!
    velakrat sa ludia zaseknu v uniformite ponukanej nadnarodnymi retazcami. co podla mna casto byva pricinou neakceptovania niecoho "ineho".

    OdpovědětVymazat
  5. "dav holek s hovinkem na hlavě" moc pěkné :D jsem ráda,že nejsem jediná, kdo si tohohle průvodního znaku všiml. Jak na ulici vidím holku s drdolem, tak je mi v 98% jasné, o koho se jedná.
    Myšlenky vyjádřené v tomto článku jsou mi velmi blízké, ale zároveň ve mě vzbuzují nostalgii,už jsem se dostala v tomhle směru trochu za zenit a jsem už z toho unavená, vím už že tahle společnost se výrazně nezmění, ne v budoucích sto letech :D ale vždy jsem ráda, když najdu lidi, kteří k tomuhle názoru taky dojdou.

    OdpovědětVymazat
  6. Pekný článok, mám rada ľudí, ktorí majú svoj štýl a sú niečím zaujímaví. Nemyslím si, že ten môj je práve extrémne originálny, aj keď nikdy nekopírujem to, čo vidím na iných blogoch alebo lookbooku. Občas sa mi stáva, že mi kamarátky hovoria, že to čo mám oblečené je pekné, ale oni by si to neobliekli, toto je veta, ktorú naozaj neznášam :)

    OdpovědětVymazat
  7. Skvělý článek, naprosto vystihuje moje pocity. Jen si nejsem příliš jistá, nakolik se stále ještě jedná o subkulturu. Tento styl už není nijak minoritní, naopak mi přijde, že majoritní část mladé generace se obléká přesně jak jsi popsala. Toť ale jen můj názor, na bravurnosti článku to nic neubírá.

    OdpovědětVymazat
  8. Ano, fashion blogy rozpoutaly mánii a mě je vždycky k vzteku, když na ulici potkám někoho, o kom můžu úplně jasně prohlásit, že má nebo minimálně sleduje fashion blog(y). Není jednoduché najít si styl a obhájit ho. Krásná pravdivá věta, obzvláště její druhá část. Je jednoduché si na hlavě udělat hovínko, starou džinovou košili přepásat hnědým páskem v barvě oxfodek, brašny a vlastně i v barvě hovínka a tvářit se kůl. K tomu si v HM ve výprodeji koupit kůl brýle. A být stylovkou pro známé a kamarády a mít blog s obrovskou návštěvností. Mít STYL, být ŠIK, nebo nevím jako to říct, je něco jiného. A podle mě si je toho každý vědom. Každý ví, jestli kopíruje nebo je kopírován. Kde se obléká a proč. Sociologický pohled na módu (Simmel) mě nenechá spát. Dávno jsem si nekoupila nic zbytečného. A některé trendy se mi líbí a tak je prostě nosím, jiné ne. Už tři roky ignoruji, který střih kalhot je hot. Prostě když už kalhoty, tak ty který mi sedí na postavu. Jsem se sebou spokojená. Pracuju ve firmě, kde je celkem náročnej dress code, ale nemám pocit, že bych o všedních dnech podváděla svojí módu. Prostě se přizpůsobuju situaci. A především sobě. Kdybych sebe chtěla přizpůsobit davu udělám hovínko a koupím oxfordky. A klidně to udělám, ale smířeně a ne uštvaně. V tom je doufám rozdíl.

    Dobrý článek, Oli, sympatická!

    OdpovědětVymazat
  9. skvělý článek, fakt. tleskám! i když onsím na hlavě hovno :D v dlouhých vlasech je horko a já je musím mít. i když tím hovínkem je asi myšleno to co je strašně vysoké a je úplně navrchu na hlavě, že?

    OdpovědětVymazat
  10. To Ochwey: Myslela jsem takové to úplně nahoře, co se mu, snad, říká dekonstruovaný drdol?

    OdpovědětVymazat
  11. drdol mi neberte, žiju s nim už asi 10 let!!:D
    Eva.

    OdpovědětVymazat
  12. proboha drdol tomu neříkejte :D
    Kaerpi

    OdpovědětVymazat
  13. veľmi pekný článok. ja by som to zhrnula asi tak, že sa treba riadiť srdcom. nesledovať príliš trendy. ten, kto má istý cit pre estetično, si podľa mňa svoj "štýl" prirodzene vybuduje sám. a ktovie, možno "štýlom" niektorej z tých mnohých dievčat v oxfordkách a s drdolom sú práve oxfordky a drdol, len má smolu, že práve teraz chcú všetci vyzerať ako ona :)

    OdpovědětVymazat
  14. napsala jsi to velmi dobre, obdivuju za jejich styl mnoho naprosto odlisnych lidi, nejhorsi je uniformita a nuda a prave to kritizovani jinakosti proste proto, ze je jina...

    viz fotky z cakebreaku a gay pride na nasem blogu 11 kocek

    http://jedenactkocek.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat
  15. mám ráda odlišnost, vyžaduji odlišnost ve společnosti, vystoupení z davu. sama nosím na nákupy obyč triko, kalhoty, ale večer jdu s něčím jiným, kombinace se meze nekladou...obdivuju když si někdo tvoří svůj vlastní styl z kousků z second handu ne že si koupí jednu halenku v h&m a hůůů a sem in, ne je jen další z řady!
    ale odlišnost má své hranice. být odlišný za každou cenu neznamená, že budu nevkusná a špeky mi polezou z tílka a minisukně :) originální znamená umět to nosit a být svůj.

    OdpovědětVymazat
  16. úchvatně napsáno, přidávám se k followerům, ať máš těch 200 :)

    OdpovědětVymazat