Rozpálené do běla

9:15

...vášní a láskou jsou nevěsty, kterým má sestra každou sobotu přednáší romantické verše. A smutečně tmaví jsou zase ženiši, od dob kdy můj děda na vlastní svatbě brečel zoufalstvím se zase tolik nezměnilo. A s každou tou další svatbou mizí v našem městě svobodní, mizí i z řad mých známých.

Modelky na foceních a přehlídkách s hrdostí odmítají sundat briliantové zásnubní prsteny, kamarádky a známé se učí vařit svým mužům teplé věčeře, studentky látají za exotikou nikoli s rodiči, ale se svou láskou a hrdí otcové jezdí na pivo s ratolestí v kočárku.

Jenom s těma svatbama to nějak není tak slavné.

Nedávno jsem se náhodou dozvěděla, že moje sestřenice z druhého kolena, prakticky stejně stará jako já (+-2dny), se bude vdávat. Z okruhu pravnoučat hrčavského hajného rozhodně není nejstarší, přesto to bude, po deseti letech (kdy se ženili a vdávali rodiče dnešních předškoláků, miminek a žáků prvního stupně), první svatba v širší rodině.

Je to zvláštní. Zeptala jsem se babičky, jak žijí ostatní sestřenice a bratranci, narození v první vlně mezi roky 85 a 92. Hoši lítají po světě a důmu nejezdí, slečny žijí se svými muži v jejich domovech...svatby však žádné.
Ano, i já tak žiju. Do domu mužových rodičů jsem se nastěhovala tři dny po seznámení, už půl roku máme vlastní podnájem. I moje sestra odejde letos z domu a bude žít se svým přítelem, se kterým chodí už třetím rokem...

Všichni mají pevné dlouhodobé vztahy, žijí spolu, jsou zasnoubení nebo dokonce mají i děti. Ale nějaký ten papír jde mimo a je spíše nutný pouze pro "exoty" a věřící.

Napadá mě, když už jsme po věcné stránce manželství jaksi naplnili, proč se vyhýbáme formalitám?

Je to proto, že instituce je zastaralá a zbytečná? (Dokud nebudeš vdaná, nesmíte spát v jednom domě bez dozoru...)

Nebo spíše proto, že splečný úřední zápis považujeme za něco tak svatého a důležitého, že se ho bojíme? (Dneska se rozvádí každé druhé manželství, nechci se rozvádět, ale nejsem si jistá, jestli obstojím, proto se raději nevdám/vdám až si budu naprosto jistá že je to on a že se nerozvedeme...)

Nemoralizuju. Ve svazku kdy si nikdo není jistý budoucností se oba snaží, svobodné matky mají vyšší příspěvek a mnoho rodičů "se bude brát až když bude prcek větší, aby si svatbu taky užil". Kdybych si měla vzít svého "prvního vážného", tak bych sice asi nebyla celý život nešťastná, ale o hodně bych přišla. Kolik partnerství se rozchází po třech letech spolubydlení - o co by to bylo těžší, kdyby se museli rozvádět!

Snad si lidé našli za svatbu jistou náhradu v několikaletém zasnoubení (od zásnuby by přitom měla svatba proběhnout do roka a do dne), které se jednoduše zruší a přitom je přiměřeně závazné. Třeba proto se mě pořád někdo ptá, jakto, že nejsem zasnoubená, když s mužem žiju a myslím to vážně (už mi kvůli toho i jeden pán nadával).

Jak to máte vy? Nosíte na levém prsteníčku onen magický kroužek? Chystáte svatbu? Považujete manželství za víceméně "buržoazní přežitek", na kterém je fajn jenom ta velká oslava na začátku? Chcete se někdy vdávat nebo vám je přestava bílé róby nepříjemná? Co si myslíte o prvním sexu až po svatbě a rozvodech?

Já se veřejně přiznám, ano, chtěla bych se vdávat, chtěla bych mít na sobě pár metrů hedvábného krepdešínu. Chtěla bych se chlubit lesklým kamínkem na zlatém kroužku. Ale je to spíše z úcty k tradici než z nutnosti, je to libůstka, tak jako si holčička přeje barbie princeznu. Mám období kdy chci být paní z celého srdce a kdy bych nejraději žila úplně sama. A nerada bych se jednou rozváděla. A tak, v mém případě, je rálné přát si jen to, aby se mi povedlo mít svatbu bez vlastních dětí dříve, než mi bude pětačtyřicet, a nebo to neřešit a nechat to plavat.

You Might Also Like

11 komentářů

  1. Zajímavý článek..dočetla jsem ho až do konce, i když jsem si na začátku říkala, že je příliš dlouhý:-) Avšak já dnešní společnost nechápu, vdávat se chci a brzy!:-) Přijdu si možná trošku staromódní (v říjnu mi bude 20), ale tím se netrápím...milujeme se, tak proč to nedokázat tímto způsobem:-)
    Dáda

    OdpovědětVymazat
  2. Ja uz jsem pod cepcem...
    ja Ti nevim, my do toho skocili strasne rychle a mame (klepy klep a doufajic) spokojene manzelstvi bez hadek, nebo nutnych kompromisu. Predtim jsem oba meli hodne dlouhe vztahy a ty vedly akorat k rozchodu.
    Hodne lidi mi prijde ze ma zkreslene predstavy a jsou svym zpusobem rozmazleni, kolik se jich ani mezi sebou nezna-ale ne ve stylu co kdo ma rad, ale jak by se choval a jake jsou jeho postoje k urcitym vecem.
    Dulezite je:
    mit stejne hodnoty
    nazor na vychovu
    nazor na prachy
    spolecne cile
    spolecne konicky, ale vlastni zaliby
    no a taky se trochu snazit ;-)

    Timto nechci davat rady do manzelstvi, ale uz mame 3roky vyroci a stale jsem zamilovana.

    OdpovědětVymazat
  3. Já se chci vdávat, ale ne v příliš mladém věku. Za ideální věk pro sebe považuji 25-28, zkrátka do 30, ale co já vím, jak to bude..:)

    No nemyslím si, že svatba je nedůležitá. Právě naopak. Některé bláhové páry si myslí, že se budou do konce života milovat a ctít(já jim to přeju, ale kolika to výjde?) a tvrdí, že nepotřebují na lásku stvrzenku. Jenže ženy stárnou a krása uvadá a někteří chlapi se chovají jako hovada. Po 10 letech manželství a 2 dětech se "hlava rodiny" zbalí a odstěhuje k mladému salátku (obvykle blondýnka, kolem 20...)a co teď..? Nejsou manželé...mají sice děti, ale nastávají problémy. Jak rozdělit majetek? atd....

    Já osobně chci s mým budoucím mužem sepsat předmanželskou smlouvu. Svatba je totiž taky tak trochu obchod....

    A chci krásnou zahradní svatbu...:)Dokonce už mám i vybranou píseň:D Buď jednu od Zuzany Navarové, nebo od Cher a Sonnyho - I got You Babe - je totiž krásně naivní...

    No....tak..:) Měj se hezky. B

    OdpovědětVymazat
  4. Ja jsem se vdala v unoru...bez rodiny, bez okolku trochu z nutnosti, ale hlavne z velke duvery v meho partnera, ze jakekoliv krize prekoname spolecne a jsme oba dva pripraveni na to, ze manzelstvi neni vzdy prochazka ruzovou zahradou a ze obetovat fungujici vztah pro chvilkove vzplanuti je posetilost a rozvod je posledni a nejhorsi mozne reseni ke kteremu bychom se ani jeden nechteli uchylit.
    Kazdopadne doufam, ze do dvou let usporadame svatbu se vsim vsudy, abych neprisla zkratka. Navic si myslim, ze si takovy zazitek poradnou oslavu zaslouzi.

    OdpovědětVymazat
  5. Ja mam pro zmenu uz vybrane saty :D Ne vazne, asi se jednou budu chtit vdat a z dnesniho pohledu to beru tak, ze to bude takove speceteni vztahu a oficialni prohlaseni, ze tedy tohle je pro me to ono. Nicmene i bez svatby se da miliony zpusoby dat najevo, ze jsme zadani ve prospech muze XY a funguje to nekdy jako mnohem silnejsi vyznani nez manzelstvi.

    OdpovědětVymazat
  6. Moc zajímavý článek...já mám na to svůj vlastní, docela nevyspělý názor. Vdávat se chci a to tak 3x. :D Zní to hrozně, ale já už dnes vím, že se svou povahou nebudu schopna zůstat po celý život s jedním mužem....

    OdpovědětVymazat
  7. Já se chci vdávat, nepovažuji to za prázdné gesto. Tak jednou, až příjde ten správný čas:)

    OdpovědětVymazat
  8. To je náhoda, zrovna nedávno jsem o svatbách přemýšlela. :)
    Došla jsem k názoru, že svatby jsou sice hezké, jako host se jich ráda zúčastním, ale nechám je ostatním. Pro mě manželství představuje až neskutečný závazek a zodpovědnost. A protože já sama jsem nestálá, nezodpovědná a rozmarná, nechci se do toho pouštět.
    Navíc jsem dost náročná a vybíravá, takže dost silně pochybuju, že by se našel někdo, kdo by mi vyhovoval natolik, abych se vzdala části svojí svobody a kousku sebe samé. :D

    OdpovědětVymazat
  9. Jen tak, já sním bydlet nebudu, a papír chucu :P A že jem exot? To vůbec nepopírám ...

    OdpovědětVymazat
  10. ee: "než mi bude pětačtyřicet...", mě je 45 a myslím, že jsem o NIC nepřišla než se rozvádět anebo ve vztahu trpět, že? Je úplněnormální, že člověk žije sám než-li ve špatném vztahu, já bych Ti radila, neřeš to :-))))

    OdpovědětVymazat
  11. jinak tě mohu ubezpečit, že po přečtení článku jsi podle mě jasná puberťačka, řešit takovéhle věci...přece každý žije podle svého svědomí a tak, jak mu to nejlépe vyhovuje a pokud mu něco nevyhovuje, má to změnit, tyhle polemiky v zásadě NIKAM moc nevedou, ale pčejí Ti šťastný život :-)

    OdpovědětVymazat