...když jenom koutkem oka zahlédnu, zastavuje se pro mě čas, na vteřinu přestane bít mé srdce. Po zádech mi přejde mráz a žaludek se mi zachvěje.

NENÁVIDÍM

Tu hnědou hmotu sunoucí se kupředu, stvoření bez rozumu a citu, ničící vše před sebou.
Nenávidím je v jejich bezbranosti a nezničitelnosti. V jejich zápachu, hnusu a slizu. V jejich kanibalismu.

Nenávidím pohled na ně, dotyk, odpor jejich těl.

NENÁVIDÍM PLZÁKY ŠPANĚLSKÉ!

Synou se svým slizkým tempem v mých nočních můrách, znemožňují mi projít loukou bosa, trhat večer kvetiny. Umírám strachem z jejich tupého hladu.

A budu je ničit. Já jsem jejich přirozený nepřítel! Solí, srpem, kopačkou, nožem, jedem, sekerou, klackem, kamenem... Nemají tady být, jsou to vetřelci, přemnožení, nezničitelní, zaslouží jen smrt...už je to patnáct let co přilezli. Ale já si nechci zvykat!

Budu je vraždit. Aby mohli žít tygrovaní sklepní slimáci, aby měli dost místa modří lesní slimáci i popelaví slimáci s bílým pruhem na "ocase" a krmení i malí pruhatí slimáčci sedící na hříbkách ze spodní strany.

(Nenávidím je, mám z nich lehčí fóbii. Máte tak nějaké "oblíbené" zvíře?)