Idealistický talk
12:00
Sešla se takhle v pátek dopoledne, v jednom nevelkém městě, skupina módních idealistů. Sešli se, aby si povídali za cizí prachy, a co hůře, aby ty své naivní sluníčkářské ideály šířili dále, mezi dosud nezkažené studenty. Být tvrdý obchodník, který jde jenom po penězích, vstává mi z toho chlup mezi lopatkami. Ale že jsem naladěná stejně, musím konstatovat, že Fashion Talk Dotek, který proběhl v pátek ve Zlíně, byla vynikající akce. Opravdu.
Talky a přednášky jsou vždycky trochu rizikové akce. Každý speaker to může pojmout jinak a pořadatelé málokdy drží akci tak pevně v rukách, aby se nezvrhla třeba v zběsilé selfpromo nebo naopak, aby nezhasla jako svíčka s krátkým knotem. Pořádání podobných akcí je spíše nevděčná práce a tak klobouk dolů před každým, kdo se do takových podniků pouští a ještě se mu daří uspokojit náročné publikum. U fashion talků to platí dvojnásob.
Cesta do Zlína z Prahy je celkem dlouhá a zahrnuje minimálně jeden přestup. Přiznám se, že když jsem si večer vyhledávala spoje a nastavovala budík na 4:30, trochu mě to těšení se na nové zážitky a staré známé přešlo. Jo, mám cit pro povinnost, slíbila jsem to, zatím to ale vypadá jako pěkná pruda, sama v cizím městě a ještě k tomu nasucho. Při dvou přestupech, těsné návaznosti a zpoždění vlaku to zároveň jsou i trošičku nervy. Ale i když mě hned na schůdcích regionovy ve Zlíně Střed místo konfet zasypaly kapky deště a rozhodně nebylo teplo, v čekárně nádraží jsem při dolování deštníku v krosny potkala stejně zmatenou Olo Křížovou. Dobré znamení. Jsem na správném místě a nejsem v tom sama.
Zlín je, díky přístupu svých obyvatel a investorů, nádherné město dokonce i když padá sníh s deštěm, máte hlad a bažíte po kafi. Pan Baťa to měl v hlavě srovnané a jeho následovníci naštěstí pochopili, jaký mají v místní architektuře poklad. Velkorysost a až megalomanské pojetí prostoru dokázali udržet i soudruzi v Gottwaldově a lidovou tvořivost se povedlo udržet na uzdě i po převratu. A tak je Zlín vlastně promyšlenou soustavou různě poskládaných kvádrů v šedé, bílé, černé a cihlové. Kvádrů, které se tyčí na pozadí oblých kopců a v pátek konkrétně i na pozadí šedého nebe, bílých oblaků páry z chlazení, křehkých větví holých stromů, tenkých linek kandelábrů a napájení pro trolejbusy a pohybu spěchajících lidí v nepříjemném mokrém sněžení. Všechno má své místo, statika a dynamika, velké a malé, oblé a ostré, strohé a organické tvary. Včetně obchodního domu a panelákového sídliště na kopci, gyrosárny, parku, semaforů a aut. I nové budovy drží sloh a ty staré prošly smysluplnou rekonstrukcí.
Kavárna Továrna, ve které se talk odehrál, je reprezentantem dobře předělaného industriálního prostoru. Ještě více je však ukázkou mixu maloměstského bizáru a světového přístupu, kdy jsou na betonových zdech navěšené kýčovité obrazy místní umělkyně - asi aby to nebylo tak strohé, a kde sice mají moc dobré kafe, stylový bar a výběr chutných dortíků, ale kde vás po skončení akce má servírka tendenci vyliskat mokrým hadrem, pokud neopustíte stolek dost rychle.
Prostor kavárny se rychle zaplnil lidmi a nebýt speakerů, připadala bych si jako hlavní hrdina filmu Vrať se do hrobu. Naštěstí studenti ve Zlíně nejsou slepice a i když styloví, jsou hlavně hodní a přátelští. Ve chvíli, kdy v kavárně doslova nebylo k hnutí, talk začal.
Jako první se představila Olga Vrbíková. Olga je jedna z osobností které obdivuji, protože dokázala prosadit svůj koncept práce, vytvořit nejen nabídku, ale i poptávku po svých službách, a ještě to všechno drží na tak vysoké úrovni, že se jí klienti vracejí a přibývají. Spolu s aktuálně čerstvou maminkou Nikol Sivek založily PR agenturu ARTSPEAK, která se stará o klienty v oblastech módy, umění a designu. Na první pohled to je úplně přirozené, protože PR přece potřebuje každá značka, na druhý to ale hodně vypovídá o stavu české scény. Je skvělé, že si značky začaly uvědomovat důležitost profesionálního PR. A druhá věc je, že ejhle, najednou už si to mohou dovolit - a ono se jim to finančně vrací. O Zuzaně Kubíčkové byste si toho, nebýt Olgy, moc nepřečetli. Není to ale jenom o krmení médií. Je třeba je mít čím krmit. ARTSPEAK vytváří i PR koncepty, propojuje svoje klienty s osobnostmi a stojí za propagačním obsahem.
O tom, jak je důležité aby byl obsah kvalitní, mluvila další nenápadná hvězda velkého formátu, Fashion Art Director Tereza Bílá. Tereza hned po maturitě odjela do Velké Británie jako AuPair a až tam se naučila anglicky a nakazila se módou. Poslala si přihlášky na místní umělecké výšky a odhodlaná stát se makeup artist se pustila do studia. Zcela nepřekvapivě zjistila, že představa o vysněném povolání byla trochu jinde než realita a výsledkem je absolvování magisterského programu Fashion Media Production na University of the Arts London. Tereza je kreativní producentka a artdirectorka fashion videí a shootingů. Prakticky to znamená že je ten nejlepší člověk, na kterého se můžete obrátit, pokud nemáte dost vizuálního obsahu pro krmení PR kanálů. Prakticky to znamená, že vymyslí komplet scénář, atmosféru i obsah, provede casting, obsadí i fotografy a stylisty a dohlédne na postprodukci tak, aby všechno mělo smysl, řád a sílu pěti tankových divizí. I Terezina čeština a její přítomnost ve Zlíně je malý zázrak. Tak jako je zjevení svatého důkazem svatosti místa, vypovídá její přítomnost v ČR o tom, že už pomalu končí doba, kdy se všechno dělalo na koleni, hlavně levně. Uvědomují si to v LaFormela i v magazínu Proč Ne?! Hospodářských novin, a nezbývá než doufat, že to dojde i ostatním. Šéfredaktoři chtějí kecat do všeho a nebo mají editorialy na starosti módní redaktorky. Ale přiznejme si, že práce v redakci vyžaduje spíše schopnost zařadit se do klovacího pořádku hejna a pozitivně reagovat na impulsy inzerentů, než schopnost neomezeného kreativního myšlení a intelektuálního přístupu k módě. Tereza navíc řekla důležitou věc. Klíčová je spolupráce a chuť, věci dělat. Nezáleží už ta moc na penězích, na vzdělání nebo na nepříznivých podmínkách. Ve spolupráci a nadšení je obrovská síla, která umí měnit svět.
Prezentace Olo Křížové a Zory Husarčíkové byla naopak edukativně praktická a odhalila střeva bratislavského Fashion LIVE!. Málokdo z návštěvníků i z designérů si uvědomuje komplexnost a provázanost všech činností, které jsou pro takovou akci potřebné. Od castingu a fittingu, přes osvětlení, zvu, scénografii, rozestavění židlí, formu vstupenek, tón tiskovek, stuff na místě, který usazuje hosty na jejich místa. Prezentace snad přítomným pomohla pochopit, že měnit hudbu v den přehlídky není úplně profesionální. Pro večerní Fashion Show DOTEK už to ale bylo pozdě. (A tak byla nejen fronta a zmatky při akreditaci, ale i chaos u usazování a vůbec. Ale na neprofesionální akci i tak fajn.)
Hlavní hvězdou programu byl Branko Popovič, nenápadný pán v saténové bundičce. Jako mladý návrhář se v Brazílii nějak dostal k pořádání fashion akce se sociálním přesahem. (Nemám tušení jak, protože jsem venku konzumovala rohlík se sezamem.) Oblečení vytvořili návrháři z chudinských čtvrtí v rekordním čase, předvedly ho místní holky a celé to bylo tak živelné a úžasné že Branka napadlo, co takhle něco podobného udělat i v Evropě? V roce 2009 tak v Maastrichtu vznikl Fashionclash. Na začátku návrháře oslovovali sami ale brzo se to rozkřiklo a dneska ne Fashionclash Maastricht jedna z největších akcí týkajících se avantgardní a nezávislé módy. Branko a jeho přátelé jsou typičtí blázni, kteří se rozhodli udělat dobrou věc a jít za svými ideály. Nejprve chtěli rozvíjet jen nezávislou módu, postupně se přidalo i její provázání s uměním a dneska je na řadě sociální přesah. Fashionslash si všímá společenských témat jako je stárnutí obyvatel, transgender nebo migrace, do svých show a kreativních počinů zapojuje lidi z ohrožených skupin a nebojí se zapojit i veřejnost. Z českého pohledu se to může zdát až neuvěřitelné a sám Branko říká, že pro někoho můžou vypadat se svou snahou zlepšit svět pomocí módy jako naivkové a idealisté. Ale i kdyby byl svět lepší jen o malý kousek, má to pro ně smysl. A má to smysl pro všechny. Móda je silné médium které oslovuje širokou skupinu lidí, a díky tomu to je ideální nosič důležitých sdělení. Návrháři by měli být odpovědní za to, co svou tvorbou sdělují, dodal. V kontextu dalších přednášejících a návštěvníků to celé dává o to větší smysl a ten nezkazil ani výkon “tlumočnice”. (Slečna měla neobyčejnou schopnost vypustit z překladu všechno důležité. Minutovou řeč shrnula do jedné věty a pokud neměla sloužit jako komický prvek a způsob, jak nám zvednout jazykové sebevědomí, vůbec nechápu, proč tam byla.)
Useknuto v kolenou po čtyřech prezentacích, Fashion Talk Dotek ve mě vzbudil naději, že nejsem úplný magor. Že my všichni, kteří se pouští ženeme za fata morgánou fungující české fashion scény, nejsme posedlí zlým džinem. (nebo ginem?) Není důležité kdo jsi a že kolem je vyschlá planina, ale co je tvůj cíl, tvoje vize a s kým se dokážeš spojit. I z ničeho je možné vybudovat fungující zahradu :-)
Ps: proč useknuto v kolenou? Poslední speaker a další dojmy ze Zlína v další publikaci. (tahle délka se už snad ani blogem nedá nazvat)
2 komentářů
S nadšením hltám Tvé články. Pohybuji se v úplně jiném světě, takže jsem moc ráda, že si díky Tvému blogu mohu rozšiřovat obzory. Díky, že se o to dělíš, skvěle se to čte. Těším se na další post!
OdpovědětVymazatPovzbudivé:)
OdpovědětVymazatJen tak dál!