Do třetice, Zlín.

Zlín, Berlín východu. Východ světa. Vesnice, co je město, město, co je vesnicí.

Kde jinde je charitativní fashion show v sále hotelu, s důsledně kuřáckým barem v předsálí a jednou naštvanou šatnářkou, která za kus kasíruje desetikorunu?

Kde jinde lidé před přehlídkou spořádaně čekají ve frontě jako u pokladen, aby se pak, uvnitř, divoce probojovali k neoznačeným místům? Kde jinde nejsou hostesky ani jména na židlích, ale vyrážené hlasovací kartičky, víno v neomezeném množství a lahve perlivé vody?

Zlín. Město zázraků.

Fashion Show Dotek začalo tak akorát, po usazení těch, co měli sedět, tak nějak, s krásnou moderátorkou v popředí. Zrzavé vlasy, podpatky, cullotes, měkká slovenština, mikrofon a papír. "takme všetci študeti boli z jej krajiny"

Jako první představila svou kolekci "Je mi dobre" Nikola Gurková. Nikola studuje design oděvu už čtvrtým rokem a i na střední škole se věnovala uměleckému oboru, takže rozhodně není začátečník. V PR rozhovoru k fashion show o svých představách o budoucnosti říká: "Mám sny a tie sú v podstate veľmi jednoduché, netúžim po ničom veľkolepom. Chcem len ďalej tvoriť odev a prekonávať svoje limity." "Je mi dobre" je barevná, holčičí RTW kolekce, která v sobě odráží fasht fashion trendy a nebýt nekonvenčních materiálů a kreativní fazony, byla by to celkem nuda. Vážně. Když si s týdenním odstupem snažím vybavit jednotlivé prvky, vnímám spíše dívčí celek a pestré barvy. Nebýt poznámek, zapomněla bych na to, že Nikola použila na topy chlupatý materiál (a to i na límeček, super, super :-) a až na druhý pokus si vzpomínám na úžasné kulaté, velké a otevřené fazony na kabátě a vestě, které jsou vydařené, krásně zpracované. V něčem takovém by mi taky bylo dobre. Kolekce Je mi dobre vychází z posledního Nikolina roku a je dozajista od srdíčka. Kritizovat věci, které jsou niterným odrazem duše, není hezká práce. Kromě vyjádření lítosti nad tím, že fazona nebyla více rozvedena že se motiv skutečných větviček zasekl na dvou kusech, mohu říct jediné. Nikola Gurková si velmi pravděpodobně splní svůj sen. Kdyby však chtěla být návrhářkou pro zajímavou značku a nebo si založit vlastní značku, byla by před ní ještě velmi dlouhá cesta plná výzev.

Ani Iva Klementová není v módě žádný nováček. Ve Zlíně sice studuje prvním rokem, ale ještě coby studentka oděvného dizajnu v Trenčíně vyhrála v Signal Fresh Fashion Contest prezentaci své kolekce na Fashion Live! 2014 v Bratislavě. Ivy (nebo taky Ivany) rozhodně není plný internet a k dohledání jsou jenom tři její kolekce. (Dvě velmi dobré!) Bohužel pro nás, návštěvníky show Dotek, je ta nejnovější s názvem "primitiv" jendoznačně nejslabší. Výsledkem pokusu "nepřemýšlet nad tím"je pět modelů které ukazují, že přemýšlet je prostě třeba. Kolekce zklouzla do flerovského street-handmade kýče a surrealitická aplikace na zádech ani neobvylký motiv stopy to nezachránily. Použití kontrastních barev je vždycky rizikové, černá v kombinaci s oranžovou jsou už hodně nebezpečný terén a když už dojde na takový extrém, jako je kontrastní lemování... to už není móda. To je módička která si zaslouží tleskající smajlíky na Fleru.

Lukáš Krnáč o své práci připravil dlouhé povídání. Pokud vás zajímá rozhovor přímo s autorem, TADY ho udělala moje skvělá bývalá spolužačka Veronika Benešová.  Pryč ale od odhodlaného mladého muže, zpět ke kolekci na Doteku. Řeči se vedou a voda teče, semestrální práce Identity vycházela z lidskosti jako přirozeného, potlačovaného stavu, o ochlupení, odhalení a trapnosti při svlékání. O kolekci se nedá říct vůbec nic špatného (teda, pokud nejste vegetarián, nebo vegan). Kůže, kožešina(recyklovaná) a dokonalé zpracování včetně zapojení těžkého, technického PVC, to samo o sobě je moc fajn. Minimalistické linky, ale důkladný a jednoznačný detail, tak to má být. I styling a kombinace šitých ponožek s basic kousky neruší a je to styling, ne jenom realizace prvotní skeče. Jak je teda možné, že jsem z toho nijak moc neslintala, nebyla nadšená? Možná už jsem po dlouhé zimě unavená neutrální barevností, možná ani sama nevím. Identity je dobrá kolekce. Moc dobrá. Vlastně jedna z nejlepších svého autora. A stejně jí něco nedefinovaného chybí. Možná vztek a vzdor?

I výkon Romana Častulíka, se kterým jsem si o jeho kolekci i osobně povídala, ve mě nechal zvláštní pocit prázdnoty. Romanova kolekce se jmenuje Kafe a cigára, a vychází z něj samotného. tak nějak. Béžová, šedá, černá, nedokonavý kontrast, půlení sak, vrstvení, uvolněná linka nadměrné velikosti, šířky a délky, vlna, krep, měkká a uvolněná vazba bavlny. Vypracované široké kalhoty doplněné o různé druhy topů, od poloviny saka, přes košili s vázačkou až po plášť a "něco-jako-hromada-co-zbyla-v-koutě", to všechno, včetně zahalených obličejů a klobouků vlastně známe z jiných značek a nepřináší to nic nového. Roman je stejně jako jeho kolega Lukáš akční mladý muž s velkými ambicemi, takže ke kolekci nechal vyrobit i parfém. Ale zásah do mého srdce se, opět, podivuhodně nekonal. Je to opravdu originalita, nebo mám před sebou dalšího "superborce Macháčka"? Promyšlený styling, díky kterému jsem si kolekci pracovně pojmenovala "Mondénní nepraktický Mexičan", mě dovedl až k tomu se autora zeptat. Roman mluvil o neupravených polotovarech klobouků z Tonaku, o použití velkých kýčovitých retro knoflíků. O tom, že jeho styl je mnohem více glam-punk, než nějaká jakože avantgarda, o tom, že následující kolekce bude, no, barevnější. Ulevilo se mi. Ale stejně. Je to taková malá myška, hochu, nevím co tomu chybí, ale něco to je. Jdi více do hloubky, více pod kůži, než budeš tak intenzivní až to bude bolet, nepouštěj se do velkých kroků jakou jsou parfémy, filmy a vůbec. Můžeš být hodně dobrý. Neuspěchej to.

Jako poslední svoje věci prezentovala Magdalena Mikuličáková. A já jsem se konečně mohla rozzářit štěstím. Tahle holka se rozhodla, že bude studovat to, co ji baví. Filosofii na "Masárně". A tak dlouho se kýči a estetice věnovala v teoretické rovině, až už nebylo zbytí, než se přesunout do roviny praktické. No.1 je její první kolekce a je to, no, prostě boží. Koně, satén, růžová, volány, průsvity, velké tvary, wow. Na kolekci je nejen barevně vidět, že Magdalena strávila nějaký čas na stáži u Terezie R. Kladošové, která s kýčem zdatně pracuje. To se ale nijak nevylučuje a pokud je patrná nějaká podobnost, pak jde jenom o přístup a o přirozené ovlivnění žáka učitelem. Magdalena je svá a módu nedělá jen tak, po povrchu. Doufám, že se jí nedostane předčasného vyhoření a zklamání, a že se co nejdříve setkáme s dalšími a dalšími oblečky. Tahle holka má na to být na globální úrovni a vyplatí se ji sledovat.

Potom co jsme všechny autory ocenili potleskem a došlo na základní sdělení dojmů, nastala druhá část večera, dá se říct že ta důležitější. Fashion Show Dotek je především charitativní akcí. Prezentace studentů je jenom cesta jak nalákat návštěvníky na následnou dražbu, na podporu centra Dotek ve Vizovicích. Bohužel, přestože studenti se snažili a z látek, které zdarma dostali od Evi látek a od Milety Hořice vytvořili opravdu hezké věci, úspěch se nekonal. Určitě to nebylo vyvolávací cenou. Ta byla 1000 Kč na všechno, a i když basic bavlněné overaly asi tu hodnotu v zásadě neměly, na pultech obchodů by se stejně nikdy neobjevily levněji a navíc byly jenom tři. Určitě to nebylo ani tím, že by studenti připravili nenositelné modely. Právě naopak. Z nabídky by si vybral každý. A přece se ten nejkrásnější piškvorkový kabát od Lukáše Krnáče vydražil za méně než 5 tis.

 Seděla jsem v první řadě a pozorovala tu všeobecnou pasivitu. V peněžence sotva na lístek domů a na účtě ani ne na nájem. Kluci fotografové se dokonce rozhodli koupit si šortky spolu, napůl. A zbytku publika to bylo v podstatě jedno. Téměř polovina modelů se prodala za těsně víc než vyvolávací cenu. Rána z milosti. Styděla jsem se a divně se cítili i sami autoři. Jak je to možné? Vždyť minule to tak krásně šlo? To lidi, když už, nechtějí přispět ani na charitu? Když už jim nejde o oblečení, když je design nezajímá? Možná to bylo tím, že právě probíhal univerzitní ples, a všichni důležití na show chyběli. Možná... nevím.

Byl to rozpačitý konec show, který ale nakonec zachránilo rozlévané víno a super společnost. Jmenovitě si poděkování zaslouží Tereza Otáhalíková, Jan Černý, Kuba Feranec, Michaela Hriňová, Tomáš Gál a mnozí další, díky kterým to byl pěkný den.  A pak samozřejmě Fashion Map, která mě do Zlína vyslala.

Tak, zase příště. (Někde jsem zaslechla, že 12.3. se něco koná?)