Nemůžu říct že by se mi vůbec nedařilo. A přece každý večer usedám s hlavou v dlaních a s očima plnýma slz.
Intenzivní pocit nešťastnosti, jistota že něco dělám špatně a nevím co, sebevědomí v hluboké noře.
Jakobych se plácala od ničeho k ničemu.

A přitom pořád něco dělám, celý den se usmívám, češu, uklízím odpadky, těším se, chystám...

Ach bože, ty večery, jsou prokletím posledního týdne.