Všechno nejlepčí

21:25


Jsou už to prakticky tři roky, co do červeného Dellu datluju svoje postřehy z běžného života člověka zaujatého módou a společností kolem ní... a zároveň zítra vstupuju do svého 9. semestru.

Nejprve jsem psala pro sebe. Rychlé texty o všem možném, co mě na Praze a stylu místních rozčiluje, o tom co jsem zažila, o tom, že se cítím jako UFO. Taky jsem se snažila něco změnit, komentovala přehlídky a snažila se určit trendy na další sezonu. Snažila jsem se, aby mě lidi měli rádi, abych byla úspěšná, krásná, štíhlá...bla, bla, bla. Snažila jsem se být třeskutě originální a v opozici, snažila jsem se skvěle zapadnout do kolektivu. A když se otočím zpátky, je to furt totéž. Prostě já.

Má se za to, že člověk se časem a zkušenostmi posouvá někam dál, někam výš, podle obsahu by to ale jeden rozhodně neřekl.

Za tři roky co aktivně píšu jsem:

- vystřídala tři zaměstnání, z toho jedno jsem získala díky blogu
- zjistila, že mi nevadí dělat zadarmo, ale že mi opravdu vadí dělat něco, co nemá smysl a perspektivu
- nechala se fotit i kreslit nahá
- třikrát se stěhovala, jednou zasnoubila, jednou provdala
- dvakrát podávala daňové přiznání, jednou odevzdala bakalářskou práci
- koupila si lednici, šicí stroj, lodičky Prada, pračku, boty Prada, koženou tašku, koženou kabelku...a spoustu dalších krámů, na což padly všechny moje výplaty + dost navíc
- vypotřebovala 1 korektor a jeden Face and Body Makeup od MAC
- byla jednou nemocná (klepy klep!)
- stylovala 6 editorialů, jednu reklamní kampaň, jedno DWD a pár natáčecích dnů filmu
- si užila jaké to je být VIP v první řadě i looser co ho nikdo nezve
- přišla o babičku a spoustu iluzí

Mimo to se nic moc nezměnilo. Jsem jenom o něco méně vyjukaná a zamlklá a o něco méně si jistá tím, co budu dělat, až vylezu ze školy. O kousíček jsem se zlepšila v pravopysu, vaření a pečení. Nejsem o nic průbojnější, o nic drzejší, o nic vyčůranější a tím o nic úspěšnější. Seznámila jsem se se spoustou nových lidí a pochopila, že ti "nejdůležitější" jsou často největší pytlíky s....k. Potkala jsem spoustu umělců, klidné, akční, šílené, opuštěné, nadržené jak starý cap i rádoby umělce. Udělala si hodně poznámek k tématu muži x ženy, jedla dobře i špatně, tloustla i hubla, sportovala i kynula. Brečela, smála se, seděla v depresi i řádila jako motorová myš. Naučila se vypořádat se se závistí v sobě. Milovala, pečovala, strachovala se, pomáhala, ale také ublížila. Udělala si pár nepřátel, a snad i pár přátel... a nepřestala se hledat.

Děkuju všem, kteří to tady se mnou táhnou, ať už ty tři roky, nebo třeba jen chvíli. Budu se snažit vás moc nenudit, na druhou stranu, asi to se mnou o moc lepší nebude. ;-)














You Might Also Like

8 komentářů

  1. Gratuluju! Tvůj blog mám ráda, protože se nebojíš napsat svůj názor a vždycky přijdeš s něčím zajímavým!! :)) Jen tak dál!

    OdpovědětVymazat
  2. týjo tři roky to je drsný... vůbec mi to tak nepříjde! (ono to totiž znamená že pro mě to budu za dva měsíce taky tři roky!)
    jsem tady s tebou celou tu dobu a pořád mě to dost baví! mám prostě ráda tvůj blog ale co víc - mám ráda tebe! a jsem děsně ráda že blogování mi přineslo třeba to poznat se s tak zajímavym člověkem... pusu Oli!

    OdpovědětVymazat
  3. Gratuluju k vyroci i ke vsem uspechum za ty tri roky a tesim se na dalsi roky s Tebou :)

    OdpovědětVymazat
  4. hezky napsáno, hodně zdaru do dalších tří let a víc :)

    OdpovědětVymazat
  5. to ale byly tri perne roky :). ja se sem hrozne rada vracim, protoze pokazde kdyz se do tveho clanku zactu (a nezalezi na tematu), pripadam si, jako bychom sedeli v kavarne na cajem a ty jsi mi to vypravela osobne, tak prijemne a uzasne osobni tve clanky jsou . a mozna je to i tim, ze te povazuji za spriznenou dusi, co se siti tyka :)
    doufam, ze tento blog budes psat jeste dlouho!

    OdpovědětVymazat
  6. Blahozelam a prajem minimalne dalsie 3 roky!

    OdpovědětVymazat
  7. Jo jo, stárneme... radši si podobnou bilanci odpustím, asi bych vyděsila sama sebe tím, co bych byla schopna vytáhnout :D

    OdpovědětVymazat