O Kyselce se teďka dost mluví, celé kauzy se chytli umělci a média a je to jenom dobře.
Když někdo nechá totálně zchátrat celý lázeňský areál, rozhodně to není něco, nad čím by se dalo mávnout rukou.

Já jsem se o Kyselce poprvé dozvěděla před rokem, když jsem byla vyzvána k nafocení nějakého zajímavého editorialu v okolí Karlových Varů. Nakonec z toho sešlo a dílko pod taktovkou Anit, které můžete vidět na Fashionbooku těžko kdo předčí. Touha vidět zvláštní místo ve mě ale zveřejněním fotek nezanikla, naopak. V sobotu jsme se s mužem vydali na průzkum.

Kyselka je malá vesnice, kterou protéká vodácky oblíbená řeka Ohře. Mají nově zrekonstruovanou školu, nově zrekonstruovaný obecní úřad, krásný park, doktora, poštu, stáčírnu minerálky, sklad minerálky s expedicí a most. A ano. Zchátralý lázeňský areál, který kdysi stál za návštěvu, i dneska nezapomenutelný.
Místo, které zanedlouho zmizí.

Opuštěnost, ticho a zvláštní prázdnotu místa si už návštěvníci dlouho užívat nebudou. Buď se spustí záchrana a rekonstrukce, nebo další zima srovná další kousky zašlé slávy se zemí. Já si však po návštěvě nedělám žádné iluze o tom, že je možné vrátit čas. Hotel s propadlou střechou a propadlými stropy až do přízemí těžko kdo spasí. Budovy ještě nedávno opravené se rozpadají stejně tak jako ty nejstarší, jen provozní zázemí nejblíže závodu ještě vypadá relativně stabilně. To co je nejkrásnější bude těžké zachraňovat.

Promenáda Kyselky lemuje hlavní cestu od Karlových Varů, při samém břehu Ohře. Právě tudy každý všední den kamiony odvážejí lahve plné matonky. Sobotní odpoledne však bylo klidné, takže nebylo třeba uskakovat před jedoucími auty. Dva náklaďáky se tady zřejmě nijak skvěle nevyhnou. (Jeden z důvodů, proč si dost dobře neumím představit rekonstrukci. Asi by se cesta musela zúžit, uzavřít...jenomže jiná, pro expedici, nepřipadá v úvahu.)


 Jediný opravený kousek z celého areálu je "kašna", ve které si můžete zadarmo načepovat slavnou minerálku. Je to výsledek vyjednávání aktivistů, do kašny je voda přivedena hadicí od Ottova pramene, kde by jinak tekla do sklepa. Voda je o něco víc perlivá než ta, na kterou jste zvyklí z restaurace, jinak ale skvělá!










Areál je volně přístupný všem, kteří mají rozum a relativně punkový přístup k instituci vlastnictví. V plotě je díra, cedule "Zákaz vstupu, soukromý pozemek" se dají přehlédnout a ochranka nevidět. Kyselka to není jenom promenáda, ale rozlehlý parky, vybudovaný ve svahu nad řekou. Vede tudy červená turistická značka, chodníčky mají zábradlí a lampy... jen je to všechno tak trochu polorozpadlé a zarostlé. Jediná "přístupná" budova je Ottův pramen. Odtud ze sklepa vedou hadice a dveře nejsou zavřené a malou dírou je možné procpat se dovnitř. Na budově je nápis, že záchranu a zajištění financuje EU, stropy jsou zajištěny dřevěnými vzpěrami. My jsme dovnitř nelezli, protože muž je dobrovolný hasič a má přehled o tom, jak reaguje lidská hlava na padající strop.

Luxusní hotel nebo lázeňský dům, s točitým schodištěm...

...stropy se propadly, niky jsou prázdé, jen okno zůstalo.

Sochu zakladatele někdo ukradl.

Zatímco příroda si bere zpátky, co jí patří, voda teče dál. Jen málo jí vyteče na cestu a do řeky, většina skončí v lahvích, zabalená v supermoderní hale. Z dlaně ale chutná lépe.

Navštivte starou Kyselku dříve, než úplně zmizí. Než prohnijou další stoleté trámy a tíha mokrého rákosu je strhne k zemi. Nebo než nastoupí zedníci a všechno bude JAKOnové.