Nu, před sebou máte už jenom jeden den Dreft Fashion Weeku. Jak jste si ho zatím užili? Skvělé?

Pro mě tato událost začala už v pondělí, fashion talk-em s Alexandrem Herchcovichem. Akce naplánovaná na půl dvanáctou vypukla na minutu přesně a v tom stylu, že ven se ještě pomalu trousili novináři po tiskovce a catering ještě nestihl uklidit novinářskou snídani. (Neb kde není jídlo a dárek, tam dneska novináři nepřijdou. Jak prosté.) Malá přednášková místnost na VŠUP byla připravena na tiskovku, na fashion talk už nikoli, takže pod jmenovkami sofistikovaných dam pořadatelek seděl kdosi úplně jiný. Někdo se slunečníma brýlema na čele a nadváhou ukrytou pod obrovským halenovitým stanem černé barvy, s bílými kolečky. Ten někdo vedl fashion talk. Ehm. Ideální reprezentace české scény zahraničnímu návrháři. Už jenom tahle dáma mu svým vzhledem musela hodně napovědět o tom, jak to tady vypadá.

Cindy mluvila česky na Alexandra, tlumočnice to překládala do portugalštiny a z portugalštiny zpátky do češtiny. Otázky byly přesně v tom velkém a neomaleném stylu, jak by se ptala tetka z vesnice, co si přečetla nějaký ten článek a tím je z ní znalkyně. Místy hloupé, místy neomalené... Návrhář se ale statečně držel a vysvětloval a vysvětloval. Nakonec byly povoleny jen tři dotazy z publika. Celé bych to nazvala pokaženou příležitostí. Škoda.

Další příležitost proniknout do světa módy se naskytla v pátek, na bohatě avizované přehlídky výherkyně Dreft Black Card Jindry Jansové. Jak už to tak bývá, mladí návrháři divácky moc netáhnou, protože nemají ten lesk. Tím, že jste byli na přehlídce nějaké "mladé holky" neuděláte takovou parádu, jako když vytasíte jméno nějakého známého butiku. Pořadatelé ale mají rozum i cit, a tak právě na show, která by jinak byla v poloprázdném stanu, pozvali bloggery, a to jmenovitě. Ne že by přišli všichni, ale i tak to byla poměrně velká návštěvnostní vzpruha a řekla bych, že i obstojný zdroj zábavy pro personál a další nebloggery. V okamžiku kdy se v sále nechává na blog fotit pět lidí nezávisle na sobě, to už je trošku bizarní. ;-)

Po přehlídce následoval v maličkém lounge Koktejl pro bloggery. Paní Karolína Bosáková představila tváře Fashion weeku (Olga Menzelová, Klára Klempířová, Kateřina Sokolová), Fotograf nás nahnal před logoboard, úsměv, fotečka, a dámy byly pryč. Jediný kdo zůstal déle a budil tak zasloužený zájem, byla paní Františka, módní guru Blesku. Už jsem zvědavá, co napíše. Sekt, víno, tyčky se šunkou, jednohubky a dezertíky zmizely poměrně rychle, podobně jako témata k rozhovoru, a tak, když o půl sedmé dorazila významná bloggeří delegace, zbyly na ně už jen reklamní tašky a prázdné talíře.

A teď z toho vážnějšího soudku:
Nevěděla jsem, co od Jindry Jansové čekat. Informace ve Fashionweekovém magazínu moc obsáhlé nebyly a podle fotek se zdálo, že se jedná (už zase) o minimalismus. Šatičky košilového střihu, dlouhé kalhoty, to už jsme viděli všude možně. Přírodní materiály (hedvábí, len, vlna) jsou nádherné, ale zas takový extrém to taky není. Ale když na molo vstoupila modelka ve vlněném kabátu, dostalo mě to. Být sebevražedná teroristka opásaná výbušninou a odhodlaná to ukončit, asi bych okamžitě servala čádor, rozbušky i drátky a rozhodla se žít jen a jen pro ten kousek oděvu. Kombinace tvarů  pytel z juty-dokonale propracované pánské sako-cardigan cozy mě odzbrojila a vyrazila mi dech a černé sako v podobném stylu, mě ještě utvrdilo v přesvědčení, že pokud bych si u někoho chtěla nechat ušít zimní svršky, bylo by to tady.
Shrnuto a podtrženo, Jindra vyhrála díky dokonalému zpracování materiálů, a to jak střihově, tak kreativně i řemeslně. Promyšlená konstrukce z několika vrstev dokázala divy, podobně jako vyztužení látek (škrobení?). Kolekce je ucelená, příjemná, čistá, někde na hranici mezi holčičkou a mladým gentlemanem.

Fotila Kristýna které mi dělala milou společnost, podobně jako Niki. Díky!

Miluju tohle objevování zatím ne moc veřejných kolekcí a návrhářů. Jen bych si moc přála, být opravdu bohatá. Abych si jejich kousky mohla dovolit a abych za ně mohla platit férovou cenu. Ale o tom zase někdy jindy.