Luxusní šaty
9:35Včera večer mi přišla od jedné fotografky senzační nabídka. Obléknout modelku na titulní stranu časopisu o jídle.
Jak by jste reagovali vy?
A jak si myslíte že jsem reagovala já?
Fotografka si přála koktejlky, které by vypadaly luxusně a draze. Mám dvoje před kterýma lidé lapají po dechu... ale pro focení v exkluzivní restauraci měly šaty doslova křičet "My jsme stály majlant!"
Krajky, satén, křišťály, tyl ... nejlépe všechno dohromady.
Poslala jsem jí odkaz na konkurenci
Cítím se z toho zvláštně. Zahodila jsem šanci získat úvodní stránku do svého portfolia, posunula jsem se na konec stylistické fronty. Jsem nic, protože nefotím se slavnými fotografy ani moje práce nevychází tiskem, natož aby byly medializovány.
Cítím však také pokoru a úctu. Miluju tuto práci, miluju umění a krásno, obdivuju své konkurenty, dokonce i ty, kteří jsou mými nepřáteli. Možná, že jsem tímto rozhodnutím spláchla do kanálu veškeré moje dosavadní snahy, že jsem své konkurentce pomohla k úžasnému posunu v její už tak skvěle rozjeté kariéře. Ale jsou věci, na které nemám buňky a než něco dělat špatně, raději to přenechat jiným.
Nemím zkombinovat dohromady sandály LV, pásek DG, tílko Armani, kabelku Dior a řetízek Chanel. Neumím pracovat s outfitem plným viditelných značek, neumím kombinovat špičaté bílé kozačky. Nemám cit pro určitý druh krásna které vyžadují bohatí. Pro mě jsou luxusem jednoduché hedvábné šaty a kabela Bottega Veneta.
Nemyslím že je to úplně špatně. Mám pocit, jako bych tím rozhodnutím dospěla. Našla sama sebe a to, co mě baví, co chci dělat. Myšlenka, že v podstatě nemůžu mít konkurenci, protože každý ze stylistů které znám tenduje k jinému směru a vyvíjí se tak, že je nakonec ve svém oboru dokonalý.
Jak by jste reagovali vy?
A jak si myslíte že jsem reagovala já?
Fotografka si přála koktejlky, které by vypadaly luxusně a draze. Mám dvoje před kterýma lidé lapají po dechu... ale pro focení v exkluzivní restauraci měly šaty doslova křičet "My jsme stály majlant!"
Krajky, satén, křišťály, tyl ... nejlépe všechno dohromady.
Poslala jsem jí odkaz na konkurenci
Cítím se z toho zvláštně. Zahodila jsem šanci získat úvodní stránku do svého portfolia, posunula jsem se na konec stylistické fronty. Jsem nic, protože nefotím se slavnými fotografy ani moje práce nevychází tiskem, natož aby byly medializovány.
Cítím však také pokoru a úctu. Miluju tuto práci, miluju umění a krásno, obdivuju své konkurenty, dokonce i ty, kteří jsou mými nepřáteli. Možná, že jsem tímto rozhodnutím spláchla do kanálu veškeré moje dosavadní snahy, že jsem své konkurentce pomohla k úžasnému posunu v její už tak skvěle rozjeté kariéře. Ale jsou věci, na které nemám buňky a než něco dělat špatně, raději to přenechat jiným.
Nemím zkombinovat dohromady sandály LV, pásek DG, tílko Armani, kabelku Dior a řetízek Chanel. Neumím pracovat s outfitem plným viditelných značek, neumím kombinovat špičaté bílé kozačky. Nemám cit pro určitý druh krásna které vyžadují bohatí. Pro mě jsou luxusem jednoduché hedvábné šaty a kabela Bottega Veneta.
Nemyslím že je to úplně špatně. Mám pocit, jako bych tím rozhodnutím dospěla. Našla sama sebe a to, co mě baví, co chci dělat. Myšlenka, že v podstatě nemůžu mít konkurenci, protože každý ze stylistů které znám tenduje k jinému směru a vyvíjí se tak, že je nakonec ve svém oboru dokonalý.
Třeba jednou budu na ten svůj "styl" dobrá i já.
(Je to zvláštní, ještě před nedávnem bych byla schopná tvrdit, že jsem nejlepší na všechno. Teď bych řekla, že nejsem nejlepší na nic. A řekla bych to bez hořkosti. )
(Připomělo mi to ještě jednu vzpomínku na Jakuba Polanku. "Chodím, lidi mě zastavují a chválí mi kolekci a už nejméně dva mi řekli - Přehlídka byla krásná a ty růžové šaty, ty první, ty se vám obzvláště povedly! - neměl jsem to srdce jim říct, že zrovna ty byly z HM." )
6 komentářů
první co mě napadlo - "ty seš trubka!" jenže pak jsi to vysvětlila a zdůvodnila...je to tvé promyšlené rozhodnutí tak jen doufám že ho nebudeš litovat - a řekla bych že nebudeš že tě naopak posílí :)
OdpovědětVymazata ten citát nakonec to je takový sladký :)
proc si myslis, ze mas nepratele a kdo to jsou? podle tebe? podle me to moc resis a dramatizujes. proste pracuj, delej to nejlepsi a moc se neres. uspech prijde sam.
OdpovědětVymazatja mam rada heslo...nejlepsi porazka nepratel je tvuj uspech..takze se drz dal a nevzdavej..ja bych na titulku magazinu o jidle takovy styling ani nedala...ja bych dala asi retro styling...ala amerika padesata leta...ale ja jsem divna....proste americka zena v domacnosti..mam totiz jidlo spojene s domacnosti a domacnost s typickym gender delenim v padesatych letech ve statech....ach jo
OdpovědětVymazatbyt na tvem miste, mam pocit, ze bych asi udelala to same...jenze ja bych si to pozdeji asi vycitala..
OdpovědětVymazatna první pohled to vypadá jako osudová chyba ale když se člověk začte ...hmm..:)
OdpovědětVymazatPocit, že ze mě bude stylista "jen tak pro radost" po celý život mívám taky. Pocit, že vlastně ani nevím, jestli něco umím, nebo jestli si to jen představuju. Že konkurence je velká a že vlastně ani nevím, jestli se s ní chci utkávat, protože ten populární proud, co se líbí, asi taky neumím. Že nevím, jestli můžu pracovat pro někoho, s jehož nápadem se ale vůbec neztotožním, protože já chci vytvářet svoje věci, za kterými si budu stát. A zároveň si vůbec nejsem jistá, že takhle se dá někam dopracovat, protože o to taky nemusí nikdo stát. A vyhrabat se z těhle myšlenek je fuška;)
OdpovědětVymazatRozumím, že si s tím teď musíš poradit, ale chyba to nebyla. Prostě jsi se rozhodla a možná teď budeš svou práci zase vnímat jinak.
Mimochodem děkuju za téma k zamyšlení!