I to k životu patří...

20:21

Zatímco fashion bloggeři řeší PFW a novou kolekci v HM, prostým lidem vibrují jiná témata.

Například téma sexuální výchovy ve školách.

Názory se různí ale přirozeně, hlasy odpůrců jsou hlasitější a výraznější.

Bohužel, inkrinovanou příručku jsem na MSMT nenašla, a tak svůj názor budu formulovat jaksi obecně, i když jsem ještě mladá a podle některých bych tedy měla držet hubu a krok.

Určitě se v komentářích taky vyjádřete, pro mě jako demografa to bude jenom přínosné.

Jsem všemi deseti pro sexuální výchovu v základních a mateřských školách.

Možná, že jsou rodiče, kteří svým dětem řeknou všechno co potřebují vědět, ale většina to nedokáže.

S mojí mámou, jak známo, máme spíše odtažitě-pevný vztah. Mám ji moc ráda, ale jakékoli pokusy o zblížení jsou po všech našich komfliktech, pro nás obě, namáhavé. Maminka je učitelka a tedy se nám dostalo odborné výchovy.

Protože jsme doma tři holky, až do nástupu do školky jsem o něčem takovém jako pindík pravděpodobně neměla tušení. Ve školce pak nejen moje posedlost chlapeckou odlišností nabrala takové grády, že když šel nějaký chlapeček na záchod, my holčičky jsme stály na špičkách a napjatě celou proceduru pozorovaly.
Paní učitelka si to pravděpodobně nenechala pro sebe a tak někdy v té době maminka vytáhla velikou knihu fotografií - sexuální výchovu pro děti. Seděly jsme jako každý večer v posteli a ona nám četla a ukazovala velké černobílé fotky a já jsem pochopila, že na miminko musejí být dva, že slečnám rostou prsa a na chlapečkův pindík se dá občas i něco pověsit. (Taková fotka tam opravdu byla!)

Během dalších let jsem se věnovala spíše pozorování a zkoumání ... až jsem začala dospívat. Možná že s ostatníma holčičkama to maminky důkladně probraly, nebo měly lepší přístup k časopisům typu Bravo. Já jsem hltala cokoli, tajně jsem na návštěvě u tety četla v Cosmopolitan ... ale ničemu z toho jsem nerozuměla. Na soustředěních jsem nechápala, proč se holky baví o nějakých měsíčkách.

Když to přišlo poprvé, věděla jsem sice co to je a co mám asi dělat, nicméně princip mi maminka vysvětlila až posléze a to ještě spíše prakticky než teoreticky. (I když fakt nevím, co mě tehdy prozradilo.)

Bylo mi třináct, čtrnáct, a tahle záležitost mě začala obtěžovat. Tři dny v křečích jsou nepříjemný, bohužel pro část žen důvěrně známý jev. Ibalgin moc nezabíral a tak mi jedna kamarádka poradila, že když jsi zajdu k doktorce, dá mi na to nějaké prášky. A tak jsem šla. Gynekoložka mi předepsala antikoncepci a kamarádka na mě čuměla z otevřenou pusou. Ona dostala kapky u svojí dětské obvoďačky a já jsem naivně, načtená z knížky 1001 dívčích otázek, šla rovnou k odborníkovi.
Nikdo mi nevysvětlil jak tabletky fungují. Jedla jsem je jako lentilky.

Když jsem se na gymnáziu v biologii dokousala až k rozmnožovacímu systému člověka, nad sešitem jsem užasle kroutila hlavou. V 17 letech se mi konečně dostalo pořádného vysvětlení, jak věci fungují! Praxi jsem měla obstojnou - komické kapitoly typu Tenkrát poprvé a lolitovské osahávání vlastní sexuality a její moci - ale jinak jsem nevěděla vůbec nic.

Praxi si nějak osahá každý a živočišné pudy jsou silné. Ale nevěřím, že rodiče dokáží poskytnout uspokojivou odpověď na všechny otázky svého potomka. Představy o normálnosti a nenormálnosti některých jevů se rodič od rodiče různí. Nedostatečná osvěta plodí muže s nízkým sebevědomím, protože jim nikdo neřekl jaká délka je normální a v praxi viděli jenom pornoherce.
Plodí ženy, které jednají se svým tělem jako s věcí, nedoukážou si to užít bez výčitek svědomí.

A co je nejhorší, plodí zneužívané děti, bytosti neschopné se bránit. Protože nikdo jim neřekl, že ta praxe kterou znají jako běžnou je nepřípustná.

Zatím nejsem rodič a nejsem ani katolík nebo jiný pravověrec. Chápu, že rodiče neschopní smířit se se svou vlastní sexualitou se můžou cítit ohroženi.
Ale až budu mít děti, moc bych si přála aby neměli stresy z toho, že dělají nebo cíti něco z věcí lidských, o kterých se nemluví.

Možná jsem se pohybovala mezi "divňoušky", ale lidé, kteří důvěřovali ve věcech sexuálních svým rodičům, mají i dneska občas problémy. Jedině ti, kteří se intenzivně samovzdělávali v různých přátelských skupinkách a nebo jim jejich matky byly nejlepšími kamarádkami, si užívají jako kočky.

...

Nevím jaké jsou vaše názory a zkušenosti ale budu moc ráda, pokud se k tématu, třeba anonymně a bez podpisu, vyjádříte.

Znala jsem holku, kterou zneužíval strýček. Potom co to ze sebe pozdě v noci dostala a já jí řekla, že to rozhodně není normální, že ke mě si to rozhodně nikdo nedovoluje, už k němu do domu nikdy nevešla. Stejně se pak v noci bála, když věděla, že za dveřmi jsou nějací chlapi...
Znala jsem holku, kterou zneužíval vlastní táta. Její strach a neschopnost to někomu říct, vykřičet svoji pochybnost o normálnosti těch věcí, pokroutil vnímání sexuality i lidem kteří ji milovali.
Spolužačka mojí nejmladší sestry má čtyřletého syna. Kdyby v těch 13 letech věděla co riskuje, asi by si dala pozor. Jenomže sexuální výchova se přece vyučuje až v deváté třídě...

You Might Also Like

8 komentářů

  1. Myslím, že proti té příručce se protestuje hlavně proto jaká forma sexuální výchovy je tam doporučována. Třeba aby děti nahlas před ostatními říkaly jestli masturbují nebo jestli už mají měsíčky...to by mě třeba vadilo
    Jana

    OdpovědětVymazat
  2. K Janě a příručce: No. Kdo se dětí bude ptát? Pančitelky? Ty, kterým je 40-65? Nebo ty 25-39leté? Upřímně řečeno, jsou to taky jenom lidi, který sami s optevřenou sexualitou mají často problém (protože výchova, vliv doby...), a tak vidím jako poměrně nereálný, aby příručka fungovala ve své absolutní podobě. (Ale pochopitelně je to pěkně bulvární soutsto, věři tomu.) Realita je spíš taková, že 90 % z nich nahlas slovo masturbace ani nevysloví. (Můj názor.)

    K Durduin: Osvěta ANO. Znám příběh holčičky, co ve škole seděl na schodech a usedavě štkala, protože si myslela, že umírá; zatímco jí krev pomalu dělala otisk na školním mramoru. Za jaký pako asi byla před třídou puberťáků, si každý domyslí.

    Ve Skandinávii se sexuální výchova tisíc let praktikuje už v MŠ, a de to.

    Spíš než problém výchovy jako takové si myslím, že bude problém v "lektorech", který do věci můžou promítnout svůj vztah k sexualitě, ke svému tělu, svým zkušenostem; stačí gesto, záchvěv mimiky a obsah může nabýt trochu jinýho významu.

    Možná by stálo za to si zvát pravidelně do školy kovaný schopný odborníky, který by jednou tejdně měli nějaký okýnka. Každopádně by to mělo probíhat pravidelně, ne jednou za pololetí. A diskuze, diskuze!

    A ne odděleně chlapi-ženský. Pak kolikrát dospělej chlap neví, co od ženský v domě mensesu očekávat (a co chtít, nechtít, zda ji respekrovat).

    OdpovědětVymazat
  3. K problemum sex. vychovy ve skolce ve skandinavii-nejsem si jista. Vseobecne neni mozna tyo veci v MS vyucovat, kdyz deti nechapou ani zakladni neabstraktni veci, sexualita je do urciteho veku pro nekoho velice abstraktni pojem.
    Do MS patri akorat veci kolem narozeni ditete, a to jeste velice opatrne vysvetlene.

    OdpovědětVymazat
  4. Ale resi to, akorat ne na blogu. Alespon me to tema zajima. Rozhodne souhlasim s tim, ze se neda jen spolehat na vychovu rodicu.

    Ja jsem na tom byla podobne jako ty. Pak jsem jela na leto ke kamaradce. Me bylo 13 a ona byla o 3 roky mladsi. U nich doma panovala v tehle vecech naproto otevrena diskuze a ja jen nevericne zirala. Pozdeji jsem zjistila, jak mi tahle otevrenost, chybela u nas doma.
    Myslim si ze zacit brzo je dulezite.

    OdpovědětVymazat
  5. Dress Lover: Nepředpokládám, že by v mateřince študovali biologiii člověka v rozsahu gymnaziálních vědomostí a děti si taháky schovávaly za tepláčky. Pochopitelně, že zvlášť v sexuální výchově platí pravidlo přiměřenosti.

    Stopro vím, že i v útlém věku jde sdělit mnohé patřičnou formou, aby dítě nemělo pocit, že je sexualita nedejbůh špinavá věc; o níž se nemluví, a co vlastně v životě slušného dítěte ani NENÍ.

    Btw. kdo má kolem sebe pár dětí batolecího a předškolního věku, ví, že experimentování s místy slasti patří k vééélmi častému jevu. Takže troufám si říct, že dítě je víc vpředu (experimentováním, vetšinou ne znalostma), než si rodič myslí - čili čas začít hovořit by neměl být odkládán do doby první menstruace. Opět opakuju - přiměřeně věku a naturelu dítěte.

    Předškolnímu věku nechat na vysvětlení "věcí kolem narození dítěte" - to mi příde málo.

    A ještě jedna zkušenost: Maminka jednoho sedmiletýho vzornýho chlapce (synovec), obrýlenýho šprta, milujícího matiku a kolo, po opravě Honzíkova počítače předdefinovávala adresy, aby měl synek patřičný komfort. Naťukala www.se(-znam) a vyběhlo milion adres typu: www.sex.cz, sex.volny.cz, sex-doma.cz. Byla v šoku, na ja naturální obrázky a videa se její děťátko koukalo, když eště loni věřilo na Jéžiška. :).

    OdpovědětVymazat
  6. MOoc pekne napsany clanek. Jinak podle me by se se sexualni vychovou melo zacit na skolach co nejdrive. Samozrejme ne hned vsechno naraz a asi taky ne uplne podle vsech metod, ktere byly v prirucce doporucovany, ale mluvit se o tom ma. Jenom na rodicich deti bych to rozhodne nenechavala. Sama jsem se od rodicu moc nedozvedela (diky bohu za moji zvidavost a dobre zasobenou mistni knihovnu), takze si dokazu predstavit, jak to v mnoha rodinach chodi, resp.nechodi... Sama mam ted male dite (2,5roku) a rozhodne s podobnymi vecmi nebudu otalet. Minim byt maximalne uprimna a vynasnazim se vsechno vysvetlit umerne jeho momentalnimu veku. Jasne, mozna ze se o sexu, az bude starsi, odmitne bavit on se mnou, to chapu, ale to uz je jina:)

    OdpovědětVymazat
  7. Tak já jsem po všech svých denních povinnostech a strastech ráda, že se na svém bložínku můžu zabývat naprostýma kravinama, jinak by mi asi houklo. Nicméně ráda si pak večer přečtu ty "čtecí".
    Nejvíc mě pobavilo, když jsem si přečetla v Reflexu, že ta paní antisexuální aktivistka si to nikdy neudělala sama, protože je to okamžité uspokojení potřeby a protože si to šetří pro manžela, omg, musím si o ní něco vygooglovat, chtěla bych si toho přečíst víc:)
    Jinak vzhledem k porodnické profesi mojí mámy a díky vše znalé kamarádce si ani nepamatuju, kdy jsem ještě nevěděla nic. A u své dcery hodlám praktikovat výchovu tak nějak napřímo.

    OdpovědětVymazat
  8. (Oli kvůli těmhle tvým odbočkám tě mám tak ráda !)
    se sexuální výchovou ve školách rozhodně souhlasím...
    já jsem z těch šťasných jako kočka :) mám skvělý vztah s mamí a navíc starší sestru takže mi bylo všechno zavčasu vysvětleno doma a promluvit si nebo se na cokoliv zaptat nikdy nebyl problém... navíc - u nás doma nikdy neexistoval nějaký absurdní stud a potřeba zakrývat si tělo což teď oceňuje můj přítel :)
    no můžu být akorát tak vděčná a doufat že to takhle zdravě dokážu i jednou předat... a taky doufám že u těch co to takhle idilicky nemaj bude aspoň ta škola schopná pomoc a poučit...

    OdpovědětVymazat