Vím, že to sem asi nepatří, ale po oblevě nám začaly mrazy, venku to klouže jak blázen, nosíme kozačky na podpatcích, kotníky se zvrtávají, no, víte jak to je. Aktuálně móda úzce souvisí se zdravím a zdravotnictvím a navíc mě praštil do očí článek o poplatcích ve zdravotnictví takže i když to obvykle moc nedělám, zatížím vás trochou politiky.

(Mimochodem, volby se blíží. Chodí fashionistas volit?)

Budu vám vyprávět příběh mého kotníku, pro inspiraci, aby jste si na ty své dávaly pozor.

Prostě, v letním zkouškovém jsem běžela po zkoušce ze školy na vlak (VŠE je nad Hlavákem, dělí je akorát prudká kamenitá zkratka a sídlo bezdomovců) a v tom kopečku jsem se vydřela. Rozplácla jsem se jako žába, odřela si koleno, dlaně...a lehce zvrtla kotník. Balerínky holt nejsou na tohle nejlepší. Dokulhala jsem na vlak a protože jsem zrovna chodila (poprvé a bohužel asi i naposledy v životě) do práce, neměla jsem čas s tím lítat někde po doktorech. Dalším faktorem proč se v Praze léčím sama je, že moje zdravotní pojišťovna je lokální, skvělá v Moravskoslezském kraji, ale v Praze je mi k ničemu, protože každé ošetření musím platit hotově. (a s účtem pak běžet do pojisťovny).

Takže jsem se na kotník lehce vybodla, po týdnu přestal bolet a nějak jsem to neřešila. Jaké překvapení ale nastalo, když jsem zjistila, že se "zahojeným" kotníkem nemůžu nosit boty na vyšším než 2cm podpatku? Odvážně jsem se tedy vypravila domů, do Třice, na ortopedii s tím, že se mi na to podívají a budu mít klid. "Chachá, slečno, to se musíte nejdříve objednat. A že vy nejste místní? No, co s vámi, tak dojeďtě za dva týdy."

Za dva týdny, s kotníkem zvládajícím podpatek už 5ti centimetrový jsem dorazila do nemocnice. Byla jsem tam přesně o 5 minut dříve, než bylo napsáno na papírku. Čekala jsem 15 minut, než se důchodci, kteří samozřejmě objednaní nebyli, dovybavují s doktorem a podepíšou darovací smlouvy. Doktor se na mě podíval, a poslal mě na rentgen. Další čekání. Pak se snímkem dalších 15 minut na ortopedii, než se nechá vyšetřit další várka důchodců. Pan doktor se koukl na snímek, na nohu, prohlásil že s tím nic není a poslal mě na rehabilitační. Na rehabilitačním: "Jé slečno, vy tady nemáte kartu ani nejste objednaná, to vás budeme muset objednat aby vás vyšetřil náš dokotor, ale to tak až za dva týdny, až bude místo." Vysvětlila jsem sestřičce, že jedu pryč a ejhle "no, nám tady vlastně pár pacientů odpadlo, za hodinku vás pan doktor vezme"
Takže další hodina. Pak mi doktor řekl, že tomu nic není, že potřebuju jenom ortézu. Takže do obchodu pro ortézu, pak další čekání než bude mít doktor čas, aby mi ji napsal do chorobopisu (musí tam být přesně ten typ co si koupíte).

Díky bohu, že celou tu peripetii se mnou absolvoval můj muž. Od té doby si dávám na sebe pozor.

A proč o tom píšu pod nadpisem poplatky? Všude se mi snažili vecpat "Smlouva o přijetí daru" a hrozně se divili, že žádnou smlouvu nechci, že mám lísteček z automatu, že jsem platila. Tyhle smlouvy mě uráží. Znamená to snad, že když za mě někdo něco zaplatí, budu trávit v nemocnici, několik hodin kvůli 15 minutám v ordinacích?

Pánové populisté chtějí poplatky zrušit pro studenty, pro děti, pro důchodce, pro rodiče...a chtějí vrátit zdravotnictví zase tam kde bylo, tam kde s vámi, když křivíte obličej bolestí, jednají jako s kusem hadru, tam kde"Je všechno zadarmo tak budte rádi a nestěžujte si!"

Já osobně, klidně zaplatím trojnásobný poplatek, jenom aby mě vzali na tu hodinu, kdy jsem objednaná a jednali se mnou jako se zákazníkem. Ať si na důchodce sestra křičí, ať si důchodci tráví volno po doktorech (což moje babička dělá, jednou za čas má "nemocniční den", zajede si do města a celý den tráví kecáním s ostatníma bábama v čekárnách).
Já si svého volného času vážím a pokud mi poplatky zaručí, že dostanu to, na co mám nárok, jsem proti jejich zrušení. A pokud si někdo myslí, že si mě koupí za třicetikorunový "dar", já to beru jako urážku. Nejsem takový chudák, abych si musela brát na dluh.

Ostatně, vždyť na pivo a půl (přepočet třiceti korun na piva v Třinci) má každý. Tak proč se ti lidi tak vztekají...?

(Nečekám pozitivní komenty, tohle asi není věc která by vás zajímala ale občas potřebuju něco vykřičet do světa, občas si potřebuju postěžovat že jsem znechucená populismem, že mě štve státní dluh a všeobecně objem výdajů na sociální systém. Zejména když se ve škole učím, jak tyhle věci fungují. )

Četli jste, tuším v úterní MF Dnes rozhovor s Eduardem Janotou? Skvělý článek, ten pán mi mluví z duše.