Tak udeřili mrazy.
Chtělo by se mi, z tepla domova pod Beskydami říct, že "jenom trochu nasněží nebo se trochu ochladí, Středočeši s můžou po..."
(nasněží a vlaky mají kalamitu, mrzne a praskají koleje...zajímavé že tohle se děje jenom ve středních Čechách, jinde by nenechali lidi čekat v mraze dvě hodiny na vlak, jinde by zajistili autobusy, náhradní dopravu...zvláště pak když na trati Beroun- Praha praskají koleje skoro každých 14 dní.)
Nebudu ale vulgární, zima tam je, ale dneska ráno to bylo jenom -18 v Černošicích a pro mě je opravdová kosa až od -25, které jsme u nás, pod horama měli někdy před čtyřmi lety.

Na druhou stranu není teplo. Včera jsem s mužem dorazila domů kolem desáté večer, už se nám nechtělo topit a tak jsme se zachumlali do pelíšku.
Leháváme pak ráno, v pokoji kde je tma a zima, stulení do klubíčka, vrníme jako kočky a nedůvěřivě pozorujeme svět mimo teplou peřinu. Nakonec stejně někdo nevydrží časový tlak, kdy je třeba za chvíli jít do práce nebo na zkoušku, a vypálí z postele, co nejrychleji a odhodlaně, aby ho to nelákalo zpátky.

Dneska ráno to snad bylo poslední podobné probuzení. Až se příští týden vrátím do Čech, možná už bude postel přestěhovaná v našem prvním společném bytě.
S ústředním topením.

(jo, od včera mám prázdiny, hurá)