(mozek už mi to účetnictví nechce brát, tak něco zajímavějšího)

Ve víkendové příloze MF DNES se objevil zajímavý článek.

Dámy

Autor se zde zamýšlí nad tím, jaká je vlastně podstata pravé dámy, jak se můžeme dámou stát a podobně. Aby nebyl článek veden pouze ve filosoficko-sociálně-psychologické rovině, je zde i anketa, ve které se autor dotazuje známých osobností, považovaných za dámy.

Zajímavější než samotný článek jsou některé výroky a postřehy dotazovaných.
Například, za významnou dámu je považována Olga Havlová, ze současně žijících pak Livia Klausová, a naopak osobnosti více veřejnosti známé, jako je Dagmar Havlová zůstávají opomenuty.
Zajímavé je i zjištění, že mezi "nominovanými" dámami se nevyskytují ženy mladšího věku. Znamená to tedy, že člověk se tou pravou dámou stává až s prvními vráskami?
Co vlastně takovou dámu tvoří? Co ji odlišuje od ne-dámy?

Chování muže-gentlemana je naprosto známé a tedy, každý muž se může stát gentlemanem. (viz film Světáci) Stačí dokonalé chování, vyjadřování a vnější úprava k tomu, aby se i žena stala dámou?
Paní Eliška Hašek-Coolidge, největší odborník svého oboru se vyjádřila takto:
Dojem z člověka vzniká během prvních 4 minut a tvoří ho z 50% vzhled, 35% oblékání, 10% způsoby a jen 5% inteligence.
Pro kratší chvíli by tedy mělo stačit vhodně se obléknout a upravit, a pak se snažit neudělat nějakou závažnou chybu. Bohužel, nejenom pro mě, ono "být dámou" je něco diametrálně odlišného od "být za dámu".

Dáma je přece dámou, i když ráno vztane z postele, i když sedí v zakouřeném non-stopu nebo pojídá hranolky s kečupem.

To co pro mě dělá dámu dámou, je jednak charisma, a jednak jistá distinguovanost, ohleduplnost ke druhým.
Znám mnoho vyjímečně krásných dívek, které veškerý dojem shodí záchvatem neartikulovaného smíchu nebo svou neohleduplností, např. ve směru přemrštěných požadávků na jinou osobu. Znám skvěle oblíkané "dámy" které se jedním gestem změní na "nafoukané kozy".

Ale mám i to štěstí, znát i ženy, které mají ono kouzlo a noblesu v sobě. A dokonce i v okamžiku, když je jim zle, jsou zpocené po celodenní tůře a nebo zničené po probdělé noci.
Nemají společný věk, účes ani styl oblékání. Ale všechny mají tu vlastnost, že v jejich přítomnosti se člověk cítí nesmírně dobře, jakoby povzneseně, cítí, že si je ho váženo a že je ho ctěno.

A to je podle mě to, co dámu charakterizuje nejlépe.

Jaký byly otázky v onom, výše uvedeném anketním "dotazníku pro české dámy"?

Která z Češek je podle vás dáma?
Podle mě, podle osobní zkušenosti, jednoznačně moje babička. Ona je dámou i když kuchá králíka.

Podle čeho si vybíráte partery?
Měla bych říct že podle toho, který na mě zbyde :-D
Jinak ale...partnera si potřebuju vážit, potřebuju ho pro něco obdivovat a ctít.


Co je podle vás největší faux pas ve společnosti?
Co bych na to řekla? Do společnosti moc nechodím, ale nejvíce se přede mnou shodí člověk, který se chová teatrálně, nápadně a hlasitě, který svým chováním ruší a obtěžuje okolí.

Nejmilejší věc vašeho šatníku?
Jakákoli kolová nebo široká sukně, v délce pod kolena, pevně upnutá v pase. Ženský prvek většiny známých krojů, který je prostě úžasný.

Co vás naučili rodiče?
Mít úctu ke svému okolí, jak živému tak neživému, úctu k povinostem, zvyklostem a právu.


Určitě jste taky kouskem dámy, minimálně těmi 85% které se týkají vzhledu a oblečení.

Jak by jste na tyto otázky odpověděly vy?