Tak nám páni poslani schválili státní rozpočet na příští rok. Jak bylo kdesi trefně poznamenáno, sociálně orientované strany si před jarníma volbama levně koupily hlasy několika chudáků.
Orientujete se v sociální politice, ekonomice a státních financích? Mě se tohle snaží naučit a postupně, jak překonávám jednotlivé zkoušky, zápočty a prezentace, moje znechucení roste.
Jak si to proboha ti tlustí pánové můžou dovolit?

Co se tedy stalo? Jak je všeobecně známo, na jaře, v době předsednictví EU, ČSSD svrhla Topolánkovu vládu. Vzhledem k tomu ža nikdo nebyl ochoten pustit ČSSD k moci, pánové se domluvili na kompromisu, a dosadili úřednickou vládu. Předpoklad, že statistik Jan Fisher bude poslouchat, jak pískají ale zásadně nevyšel, stejně jako podzimní pokus vyexpandovat ho do EU jako eurokomisaře.
Volby plánované na podzim byly odloženy. (Proč? Protože se nám plně rozvinula krize a ČSSD klesly preference a tím i pravděpodobnost že by volby vyhrála - a to je pro ni nemyslitelné) A tvorba rozpočtu tedy zůstala na úřednické vládě.
Oddechla jsem si. Žeby konečně nějaké úspory? Žeby konečně přestalo zadlužování?
Úspory byly postupně seškrtávány, začalo se o nich mluvit a ejhle ozval se lid. Zemědělci, úředníci, učitelé, hasiči...všichni ti, kterým měl plat klesnou od nového roku o 4% se vydali do Prahy protestovat. Co na tom že v soukromém sektoru platy klesly o mnohem více procent? To nikoho nezajímá. A pak ještě médii prolétla zpráva, že ČSSD klesly preference. A bylo vymalováno.
Jak získáme preference zpátky? Zabráníme snížení platů, rozšíříme sociální dávky, zvýšíme důchody (o 100kč) A tak je rozpočet schválen, schodek je rekordní a daně nám utešeně rostou.

A tak mi nezbylo než pogratulovat mojí mámě, které tedy, jako učitelce, nevezmou těch jejích 700kč měsíčně a popřát upřímnou soustrast tátovi, kterému plat klesl o čtvrtinu a daně mu ještě porostou.