Když jsem včera večer hrdě prohlašovala, že dneska si udělám malou radost a zautrácím si, vůbec jsem netušila jak blízko jsem pravdě. Žel, radost to zrovna nebyla.
Plánované předplatné ELLE, měsíční jízdenka na vlak, vánoční dárky pro sestry a učebnice účetnictví se rozplynuly jako obláček kouře.

Ač nedobrovolně, přispěla jsem na charitu. To jedinné mě v mém rozhořčení může hřát.

Někdo mi totiž vykradl peněženku. Ne takové to když zjistíte, že peněženka je fuč. Zákeřně, rafinovaně, z bundy v předsíni, sebral si jenom bankovky. Poukázku do Tesca mi tam výsměšně nechal. Jaký byl můj údiv, když jsem chtěla zaplatit měsíčník na vlak a kromě onoho Tesco-papírku jsem našla jen pár drobných? Ještě že bylo možné, lístek stornovat.

A tak od rána střídavě skřípu zubama, střídavě proklínám sama sebe, střídavě tenhle dům který se ani nezamyká (naco, babička je doma, je tady pes, to by si toho určitě někdo všiml...chachá, babička si toho že jsem doma všimne až potom co vidí moje boty a pes většinu dne spí), střídavě vánoce a vůbec všechno, co jsem za posledního půl roku natropila.

Naivně jsem si myslela, že ona finanční díra se mi podaří zaplácnout nějakou brigádou. Vánoční úklid nikdo nechce, dokonce ani nahoře-bez, styling nikdo nechce. V nabídce jsou jenom celodenní fušky na pokladnách - vzhledem k tomu, že příští týden jsou první zkouškové testy, absence nepřichází v úvahu. Letošní Ježíšek rozhodně nebude bohatý.

A tak nezbývá než říct:
Veselé Vánoce chudý spoluobčane. Doufám že si ty prachy pořádně užiješ. Kup si fet, opij se do němoty, nebo za to kup něco hezkého své ženě nebo dětem.
Já bych si je asi takhle užít nedokázala.