Duben je měsíc udržitelnosti v módě. Slow fashion která pomalu vzniká, pomalu zaniká, oblečení které dlouho vydrží a nebudete ho chtít zahodit po prvním vyprání. 

Přirozeně i slow fashion (jako kterákoli jiná) tlačí na nákup a na konzum a je ráda za všechny ty impulsivní nákupy, které si později nedokážete vysvětlit. Na druhou stranu, i když jste si ten klobouk vzali jen jednou a od té doby se na něj práší, protože znáte autora tak víte, že on aspoň mohl koupit svému mláďátku sterilizátor na lahvičky, nebo dřevěnou postýlku. Teď ale moc nechci mluvit o procesech, které propojují slow výrobce, ale o tom, co taková slow značka obnáší. Z praxe. Protože sama jednu takovou mikroznačku mám, můžu vám dovolit nakouknout jí až do krku.  Malý příběh o tom, co jsem udělala špatně - a jak to vy můžete udělat lépe. 

Jak jsem si založila slow fashion značku a dostala ji do obchodu

Na podzim roku 2014 jsem se šla podívat po obchodech a v jednom ze slow a local fashion krámků jsem objevila ručně pletený svetřík ze 100% akrylu, za přátelskou cenu vyšší než 4 000 Kč. Když jsem šla kolem o týden později, byl už prodaný a to, že někdo chce takové prachy za nehřející akrylový hadr mě vytočilo tak, že jsem si řekla coby, to zvládnu taky. 

"Vymyslela" jsem proto jednoduchý, unisex a praktický produkt, který je možné dát i jako dárek. Kruhová šála není nic originálního, ale splňuje požadavky na slow produkt. Praktické a jednoduché věci nevycházejí z módy a může je nosit i někdo, komu móda nic neříká.

Rozhodla jsem se prodávat v obchodě, který nabízel onen iniciační svetřík. Nákupčí jsem donesla jedna jeden vzorek zdarma už předem s tím, že bych mohla pro její obchod vyrábět další, pokud by se jí líbil. A protože se líbil (nosí ho tak nějak dodnes) domluvily jsme si schůzku. 

V té době jsem pracovala na nákupním oddělení v Makro a tak jsem už trochu chápala pestrý svět peněz, schovaný za výraznou cenovkou. Neměla jsem žádné iluze o dobrosrdečnosti obchodníků a i když mi kompletně chyběl vhled do problematiky maloobchodu s oblečením, řekla jsem si, že brutálnější než u potravin podmínky nebudou. (mno, ano i ne)  Inspirována výběrovými řízeními pro výrobce own brandu a přístupem pekařů a lahůdkářů, přichystala jsem se na schůzku. 

Produkt už byl jasný předem a schůzka byla hlavně o specifikaci materiálového složení, velikosti a barev, které se budou vyrábět. Přinesla jsem tři materiálové vzorky s kompletními tištěnými vzorníky barev, včetně předběžných kalkulací a cen. A byla jsem zvědavá. Nákupčí se nakonec rozhodla pro nejdražší a nejluxusnější materiál, vybrala si čtyři barvy a domluvily jsme se na dvou rozměrech. Pro začátek, na vyzkoušení, celkem 8 artiklů k dodání. 

Pak přišlo to hlavní. Jednání o ceně. Jak říkám, nebyla jsem úplně nezkušená, ale co se týče prodávání sama sebe, úplné jelito. Místo abych přišla s hotovou kalkulací, na místě jsem tak trochu vařila z vody. Z toho nejluxusnějšího materiálu jsem si netroufla plést předem a tak jsem jenom odhadovala spotřebu, a práci jsem nedokázala odhadnout vůbec. A tak, místo, abych jasně řekla, co jsou moje požadavky a stála si za tím, mít za svou práci férovou cenu, prohlásila jsem naivně, že pod náklady na materiál nepůjdu - a kolik to asi je. Obchodník který by na to nereagoval s mazaným zábleskem v očích by zkrachoval hned po otevření. 

Sotva jsem zmínila minimální číslo, dostala jsem odpočítanou prodejní cenu a informaci, že jsem příliš drahá. Že pokud bude nákupní cena 900 Kč, pak jsme na prodejní ceně přes 2000 Kč a za to si šálu nikdo nekoupí. Na to jsem neměla co říct, trochu mi to vyrazilo dech. Naštěstí nákupčí je laskavý a když by samozřejmě bylo skvělé, kdybych cenu stáhla pod 700 Kč, je ochoten vyjít mi vstříc a ukrojit si ze svého. Uf. Plácli jsme si. Ze schůzky jsem odcházela vyždímaná a nejistá. 

Nakoupila jsem materiál a začala jsem ho zpracovávat. 

Co mi došlo až za chodu (a mělo dojít předem)

Jak vzniká můj produkt a proč je tak drahý

Jak to udělat lépe a udržitelněji

Slovo závěrem

Udržitelná móda je férová ke všem v řetězci. Je to o důvěře. Jestli chcete, aby byli lidé féroví k vám a nakupovali za férové ceny, musíte být i vy féroví k ostatním. Nastavte takové ceny, abyste mohli oblečení kvalitně zpracovat, abyste mohli zaplatit fotografovi a modelce, abyste mohli zaplatit sami sobě. Snažte se o to, aby byl váš proces výroby transparentní a nenapadnutelný. Vždycky myslete na to že existuje někdo, jako je Petra Ptáčková. Že existuje někdo, kdo vyrábí dokonalé produkty za velmi vysoké částky, ale úspěšně je prodává. Pokud budete transparentní, nemusíte se bát vyrazit do zahraničí, kde už si za férovost jsou ochotní připlatit. 


Ps: Jak jsem dopadla? Hledám nové distribuční kanály. Takové, kde budu moct pracovat s velkoobchodní cenou 1500 Kč. To mi umožní dělat šály ve vyšší gramáži a tedy ještě více ňuňu, dá mi to prostor pro marketing a hezké balení a dá mi to možnost plnit bez zpoždění termíny dodání. A samozřejmě, řeším nové produkty. Nakonec a hlavně, jsem řemeslník, ne módní návrhář. Začínám s výrobou příze jako takové a s pletením pro jiné značky.