Vintage může být svetr, který si máma sama upletla, staré a lehce jeté prestižky, kožená bunda, koženkové psaníčko i pionýrský šátek. Prakticky vzato, je to dost krutý rozstřel - ale vybere si každý.
      

Vintage vzniká výběrem. Na začátku je vždycky člověk, který rozsekne, jestli to je jenom starý hadr, a nebo se už jedná o hodnotný kousek. Můžete to být vy, může to být nákupčí, může to být sběratel. 

Zatímco pro sběratele není zase tak podstatná zachovalost věci a pozitivně ohodnotí i šaty po útoku hladových molů a korzet se zrezlými háky, nákupčí jde po prodejnosti. Bude tak chtít konfekční velikost, velmi zachovalý stav a kvalitní materiál. A ideálně určité období. 

Osobně k tomu přistupuju tak, že se nejprve dívám na to, jak moc je daný kousek zvláštní, ojedinělý, jak moc vypovídá o době svého vzniku. 

I když o módě nic netušíte, pokud vám při prohlížení věci bleskne hlavou hm, nevím co to je ale je fakt divné, to je ono. U divné/zajímavě věci zkuste najít cedulku nebo pozůstatek po ní. Pak se podívejte na spodní lem a na zip, věci bez cedulky jsou většinou šité doma a mají ručně dělané zakončení - je mírně nepravidelné. Když čeknete vnitřní švy a nebudou owerlockované (jako u trička) ani cik cak obšité, pak možná držíte v ruce poklad z dob šlapacích strojů a ručního šití. Následně tu věc vytáhněte na boží světlo, spočítejte skvrny, díry a dírky od molů. Čím méně, tím lépe. Když věc v prstech trochu vrže, je to hedvábí. Když kouše po přiložení na tvář nebo krk, je to vlna. Oboje má hodnotu minimálně kvůli materiálu. 

Kožené boty a kabelky mají určitou hodnotu vždycky, stejně jako šperky, klobouky, šátky a bižuterie, včetně brýlí. Ta ale samozřejmě klesá s oxidací kovů, rozpraskáním kůže a po útoku kožojedů a červotočů. 

Kožichy a kožešiny vždy a protřepněte. Pokud vám místo za které je držíte zůstane v ruce ... pak sorry, ale kamna jsou jediné řešení. 

Když se mě na to někdo zeptá, odpovídám citátem z pohádky Lotrando a Zubejda. "Kde se dalo, pantátno Převore, kde se dalo!" Mimo odpovědi všude možně je tady ta druhá, to nechtějte vědět. 

Inhouse nálezy a pozůstalosti známých a rodiny

Příjemnějším důvodem je stěhování, méně příjemným smrt. Děda se před vánocemi odstěhoval do domova důchodců, byt se prodal a bylo třeba ho vyklidit. I garáž a sklep. V botníku originál pohorky, v garáži pár 70's kousků ještě po babičce. Kravaty, pásky. Jednou stěhovali známí babičku. Taky zapomenuté domy před rekonstrukcí nebo bouráním. 

Pozůstalosti

Vyklízet byt po zemřelém je pro pozůstalé náročné. Proto existují, hlavně ve městech, specializované firmy. Předem si odvezete co si chcete nechat, v pustíte team do bytu a po pár dnech ho máte prázdný (a jeho obsah skončí v kontejneru, ve vetešnictvích nebo na blešáku). Bohužel, antikáři moc nerozumí oblečení, takže spousta vintage věcí takhle skončí na smetišti. Když má majitel vintage butiku dobrý vztah s vyklízeči, můžou ho přizvat. Win win situace, ušetří se místo v kontejneru, který je placený, a samozřejmě, nějaká ta flaška pro slušnost. Nebo může k vyklízení přizvat sám majitel bytu, a za odvezené věci si něco naúčtovat. I to je dobrá cesta. 

Dary a výkup

Tak jednou měsíčně do krámu zavítá člověk, který by se rád zbavil starých věcí. Někdy někdo něco přinese jenom tak, a nic za to nechce a to je cajk. Některé věci bereme do komise. V případě že majitel touží po odkoupení, předávám kontakt na šéfovou. Přímý výkup je pro nás hodně ošemetná věc a snažíme se mu vyhnout. 

Blešáky a sekáče

Trhy s použitým oblečením jsou vděčné místo, ale je to časově nesmírně náročné. 

Předně, blešák. Nejčastěji chodím na Kolbenku, i přes smlouvání je ale dost drahá a je třeba být otrlý jako starý pasák. O víkendu brzo vstát, pořádně se obléknout, připravit se na bahno a prach, sebou něco k jídlu a tři hodiny mezi hromadami věcí mohou začít. 

Sekáče jsou pohodlnější. Jsou většinou vytopené a uvnitř budov. Super jsou výprodeje z Textil House, ale když chcete dobrou cenu, už je to přebrané, protože o tom ví všichni. Zapadlejší sekáče a hrabárny jsou bezpezpečnější a levnější, ale popravdě, i ty jsou už zavaleny fast fashion. V praxi to znamená, že jste v krámě tři hodiny a odnášíte si dva kousky. Kamkoli přijedu, první co je, hledám seconhandy a po nákupu mi nezbývá než doufat, že investice se časem vrátí. 

Náhodná setkání

Jsou věci, které prostě najdete na ulici. Kožich, šaty, boty. Tímto děkuji všem lidem, kteří místo do popelnice pokládají použitelné věci na popelnici nebo jinam, kde na to ideálně neprší a kde je to chráněno před psy. 

Každou věc vypereme, v ruce nebo v pračce, kabáty, u kterých není jistota čistoty, jdou do čistírny. Boty a kabelky fasují desinfekci. Když je všechno suché a čisté, opravují se drobné nedostatky, nebo se aspoň registrují, kvůli stanovení ceny.

Cena vždycky reflektuje kvalitu kusu, náklady na jeho pořízení a prodej, a také poptávku. S tím souvisí i odpor k výkupu. Pokud chceme mít prodejné věci, nemůžeme si dovolit dát za zboží vysoké částky. Obecně se snažíme cenově konkurovat lepším řetezcům s novými věcmi. Máme lepší materiály, každý kus je jedinečný, má příběh. Vlněné kalhoty jsou u nás přesto levnější než v Zaře, i když mají lepší kvalitu a často 100% kondici.

Protože z ceny se musí zaplatit nájem prodejních prostor. Pak náklady na pořízení a zprodejnění věcí (nákupní cena + čistírna). Taky personální náklady jsou slovo do pranice, někdo musí prodávat a i kdyby to byl majitel, i ten musí něco jíst. Navíc, čas investovaný do shánění nových věcí není zrovna malý. Další náklady jsou skladovací prostory. Balení. Marketing. 

Platíte za službu předvýběru.

Příběhy se opakují a na začátku je skoro vždy syslí reflex. Prostě křečkujete, křečkujete, až to najednou není kam dát a buď to můžete vyhodit, prodat na netu, darovat... nebo si otevřít vlastní krám. Když máte našetřeno, jistotu podpory od rodiny a odvahu riskovat, můžete se do toho pustit. Já bych to teda určitě nedala a proto si hrozně vážím všech, kteří se do toho pustili. :-)

PS: Zbavujete se starého oblečení, rušíte dům na venkově, něco jste našli nebo už máte nakřečkováno tolik, že vám hrozí vystěhováním? Pak se zeptejte svého nejbližšího vintage obchodníka, nebo napište do komentářů. Poradím, jestli je řešením specializovaný kontejner, Boho Vintage Concept Store, fundus na Barandově nebo Umělecko-průmyslové muzeum :-)