Materialista

22:22

V sobotu večer jsem po dni stráveném nad vícerozměrnými statistickými metodami už pomalu začínala švidrat. Oči odmítaly poslušnost a tak jsem si sedla k velké hromadě Burd, probírala se střihy a hledala, co rukodělného bych mohla spáchat. A když jsem konečně našla kostým, který bych chtěla nosit, ukázala jsem obrázek kolemjdoucímu muži s neviným dotazem. Co myslíš? Slušelo by mi to?
Můj milovaný mi rozhodně neřekl to, co bych si přála slyšet. Naopak.

Myslím prý jenom na hadry, na hadry a nic jiného. Jsem materialistka.

  Východisko:
Nejlepší investice...
Můj šatník...
... a spousta dalších.

"Víte, můj drahý, jsem jako všechny ženy, mám své... své slabůstky, své malé hříšky, mám ráda všechno, co se třpytí a co zvoní."*

Každý si potřebuje někdy, něčím, udělat radost. Zatímco muži si radost dělají chytrými věcmi a udělátky (helikoptéra na ovládání, objektiv, nový mobil...), ženy mají rády věci krásné. Dekorace, květiny... šperky, krajky, boty. Je to tak přirozené. Je to tak odjakživa... tak odjakživa, jako se i láska, radost štěstí měnívá za peníze.

Prototypem typické materialistické ženské je zlá sestra z Tří oříšků pro Popelku. Houby sport, houby práce, houby umění. Šperky a drahé látky! Nové šaty! Úžasné boty! A být krásná. Nejkrásnější. (Ehm, nepomohlo to.) Nebo je to hlavní hrdinka z Báječného světa shopaholiků? Nebo jsou to ty mladé dámy, které v botkách na jehlách obrážejí nákupní centra a odcházejí s naditými taškami? (Cizí vlasy, umělé nehty a nalepené řasy included.) Nebo to jsou ty slečny, které se chlubí, co kde a za kolik koupily? (New in! Oblíbená rubrika!) Nebo je to ta Olga, která v mraze čeká, až začnou prodávat novou kolekci?

Moc bych si přála, aby to bylo tak snadné, shrnout všechny, které podléhají nákupnímu šílenství, rutině nebo zoufalému bažení po něčem, do jednoho pytle s nápisem PIPINY. Bylo by to snadné konstatovat, že každá, která si čas od času koupí nějakou příšernou blyštivou zbytečnost je bytost soustředěná na hromadění věcí, osoba zaměřená na cinkot zlatého kovu, je bytost nesmírně omezená a sobecká. Že nakupování oblečení a přemýšlení nad tím, co nového si pořídit, je známkou mentální podřazenosti žen. (Protože pánové tvorstva se takovými povrchnostmi přece nezabývají a nákupy jsou pro ně horší zážitek, než střetnout se v noci s partičkou ozbrojených názorových odpůrců. Prý.)
Jenomže je to jinak. Naštěstí.

Pokud jste dočetli celý první vzorový článek, v komentářích autorka říká jednu velkou pravdu. A totiž, že když člověk nemá čas odpočívat a relaxovat, nákupy krásných věcí to nahradí. Musí nahradit.

Je vysoce pravděpodobné, že tak je to se vším.
My ženy většinou nevíme, co nám chybí. Teda, nevíme to celkově, když přijdeme do obchodu víme to hned a naprosto přesně. Chybí nám boty, kabelky, parfémy, diamanty... a nebo je to láska, uznání, úcta, pochopení?
Co když všechny ty materialistky jsou jenom oběti falešné iluze, že právě a jenom v tom novém kabátku bude všechno na světě lepší?

Posouzení nechám na vás. Já jsem vlastně...ale ano, měla jsem období, kdy bych vykoupila celý krám, stačilo by říct. Drtivou většinu mého šatníku a botníku jsem pořídila s myšlenkou, že kupuju kousek zcela zásadní pro můj život, bez kterého to prostě nepůjde. Haha. Ve většině těch věcí jsem byla jednou, nebo ani to ne. Tehdy na mě můj muž neměl čas. Ze sekáče jsem každý týden nosila hromady věcí, pokaždé poblouzněná marnou iluzí, že pak, až to budu mít doma, mi bude lépe.
Kde ty časy jsou.
Právě všude kolem zuří slevy. A já bych i měla co utrácet. A ty věci jsou někdy opravdu levné a krásné...
Je to zvláštní. Celý ASOS mě nechává zcela chladnou. Chtěla jsem utrácet horentní sumy a místo toho jsem koupila jenom to, co jsem opravdu potřebovala. Měla jsem tendence hromadit zásoby, místo toho je rozprodávám. Možná to je tím, že mi nic nechybí? Kdoví.

Co když zkrátka celý ten náš konzum už není jenom výraz lásky k oděvnímu umění a kráse, ale vedlejší efekt nedostatku na jiných místech? Císařovna Sissi si pořizuje sté šaty od Wortha, zelená vdova bloudí Pařížskou a gymnazistka nechá pětimístnou částku v HM. Ale jsou tím šťastnější?

Jste vy šťastnější, když si něco nového koupíte?
Je pro vás listování katalogy chvílí pro šťastné snění?
A nosíte všechno, co máte v šatníku?
A vůbec, jaký máte pocit, když se něčeho zbavíte?
Co vám zrovna teď chybí?


Ps: Jak to dopadlo s mužem? Ta poznámka mě zabolela skoro k slzám a vykolejila tak, jako by abstinujícího alkoholika vykolejilo obvinění, že pil. Ale vysvětlili jsme si to.

PPs: Je to zvláštní, ale mám tak zažité, že můj milý opovrhuje vším, co by mohlo zavánět materialismem (rozumněj ve smyslu boty, doplňky, oblečení), že v jeho přítomnosti mám až strach projevovat se jako marnivá žena, líčit se a zdobit se. Na druhou stranu, jsou chvíle, kdy mu to vůbec nevadí, a to když si mě v celofánu užívá on, když jsem já jeho hezká hračka. Za tisíc let se nic nezměnilo. :-)



*Guy de Maupassant, Miláček

You Might Also Like

14 komentářů

  1. V psycholgii soužití jsme měli takovou teorii, co očekává (průměrný) muž od ženy, že bude navařeno, uklizeno, ženská bude podle jeho představ - postava, neustále krásně namalovaná - přirozeně, aby jí to slušelo, aby mu každej chlap záviděl... ale zároveň nechce vidět a už vůbec se zúčastnit toho, co se kolem toho děje, že probíhá nějaký proces, který tomu všemu předchází. A pak tam ještě patří další tři body: sex kdykoliv a kdekoliv, žádný zatěžování starostma a neustálý obdiv.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jj, jsem poučená žena, vím jak to vypadá když to manželka není ochotná akceptovat, a tak se snažím :-) jenom to navařeno, uklizeno mi dělá ještě trochu problémy, ale tchýně říkala, že se to poddá časem. :-)

      Vymazat
  2. Hele já bych řekl, že u chlapů to může být podobně :-) Já jak jsem třeba teďka přes semestr neměl čas na nic jiného, než projekty projekty, furt jsem seděl u počítače, tak jsem potom taky koukal do katalogů z Hornbachu a Baumaxu na nářadí :D

    OdpovědětVymazat
  3. Od tvého muže mi to přijde jako hodně ošklivá poznámka. Měl by být rád, že jeho žena chce být krásná. U nás doma je to přesně podle vtipu:
    http://data.modnipeklo.cz/modnipeklo/images/640x480/14648.jpg
    A jsme oba tak spokojení, on má svoje záliby a já svoje a navzájem si je respektujeme a nevyčítáme (snad nám to i vydrží :) ).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Komentář mého muže k obrázku: "Hmm, 20+ obratnost, to už je fakt dobrý!"
      ;-)

      Vymazat
  4. Teda já se přiznám, že šťastnější bývám. Zvlášť když je to třeba poslední kousek, nebo něco hodně zlevněnýho, nebo něco, v čem jsem fakt kóča.
    Ale efekt štěstí vydrží jenom chvíli.

    Nenosím všechno, co mám v šatníku. Naštěstí jsem vyhazovací typ, takže hodně takových věcí rychle rozpoznám a někam odstraním. Jen minima z nich mi je líto.

    Takže když se něčeho zbavím, obvykle mě to potěší, protože minimalismus = náš cíl!

    Teď mi zrovna chybí slušný batoh. Možná se to v módněpekelných kruzích pociťuje jako oxymóron, já vím. Moje záda si myslí něco jiného a termosku, tepláky, knížky, diář, mobil na jednom rameni nosit nechtějí. Měl ho přinést Ježíšek, nestalo se. Tak budu asi šetřit.

    A na jaře si koupím nový boty. Dvoje. Nejmíň. Předsevzetí!

    OdpovědětVymazat
  5. "Císařovna Sissi si pořizuje sté šaty od Wortha, zelená vdova bloudí Pařížskou a gymnazistka nechá pětimístnou částku v HM. Ale jsou tím šťastnější?" Bingo!

    Podla mna si sa uplne trafila... pekne veci a krasa ako taka su pre moj zivot ohromne dolezite, no akonahle tam zacitim co i len trosku "substitucnej liecby" davam si spiatocku :) (zistila som totiz, ze ono je to potom este horsie).
    Nastastie uz dost dlhy cas je to v pohode...chvalabohu, ze mam za manzela uzasneho cloveka, pri ktorom uz vsetko materialne je len ceresnicka na torte. :)
    Nech sa ti (vam) dari!

    OdpovědětVymazat
  6. ja mam ted nehoraznou krizi s vlastnim satnikem, chystam se vice jak pulku rozprodat, protoze vetsinu tech hader nenosim, mam sve milacky, ktere tocim napric sezonami a zbytek toho nashromazdeneho my je sumak, ja jsem nakupovala v dobe, kdy jsem si myslela, ze abych mela svuj vlastni styl, tak potrebuji skrin plnou hader, oooo jak seredne jsem se mylila..
    tve clanky jsou uzasnym poctenim a odpocinkem v dobach kruteho zkouskoveho!

    OdpovědětVymazat
  7. Já šťastnější nejsem. Tedy jsem, ale prchavě a velmi vyjímečně. Začínám si o sobě myslet, že jsem nějaká ošklivá parodie na typickou ženu prezentovanou dnešními médii dnes a denně. Představuju si sebe, jak vcházím do obchodu, vyberu rychle a efektivně kousky, které mi budou slušet, nebude je mít nikdo v blízkém okolí a nebudou drahé. Po zaplacení bych snad měla pocítit onen pocit, o kterém básní všechny dívky na svých blozích. Následuje však jen takové to: "to má být jako všechno?", následované mým zklamáním. Tento můj postoj se s přibývajícím věkem ještě zhoršuje a já se bojím, že za chvilku nebudu mít co na sebe a zcela prozaicky se na mně rozpadne poslední kousek oblečení, za který jsem byla ochotná utratit onu sumu diktovanou módním průmyslem. Na druhou stranu. Ráda se líbím, velmi ráda. A líbit se v dnešní době znamená udělat ze sebe pozlátko. A to i pomocí šatů, protože - co si budeme nalhávat, šaty opravdu dělají člověka. A tak se zmítám v ambivalentních pocitech, které čas od času vyústí v mé bezcílné potulování obchody přeplněnými věcmi, ze kterých si nejsem schopna vybrat a většinou skončím na lavičce uprostřed davů proudících za svým cílem, zcela vyčerpaná, v jedné ruce taštička s ponožkami, v druhé něco k jídlu a zírám. Zírám a jsem fascinována. Těmi davy. Sama sebou. Cítím se prázdně a divně... Ale vždycky, vždycky, vždycky po nějakém čase to udělám znovu s podobným výsledkem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zase máš pořád dost ponožek, ne? :-)

      Vymazat
    2. To jo. Založím si svůj nový HappySocks byznys. :D

      Vymazat
  8. Materialistka? Nic si z toho nedělej, o mně to bratr tvrdí taky :) Podle mě je materialistkou tak nějak každá žena...

    OdpovědětVymazat
  9. nejsem módní blogerka, nenosím každý den nebo obden jiný outfit. ale moc ráda se dívám po obchodech, internetových stránkách a kochám se hezkými věcmi. a jednou za čas si udělám radost něčím, po čem dlouho toužím. většinou to jistí narozeniny a vánoce... a ano, mám z toho radost :)

    a oblečení ve skříni, které nenosím mám kupu. a to, co nenosím plánuji během blízkého stěhování vyřadit a odnesu to na charitu. jsou tam i hezké věci, které jsem dostala a nenosím je, protože nejsou podle mého vkusu. tak věřím, že udělm radost z "nového" oblečení i někomu jinému :)

    OdpovědětVymazat
  10. Posledni leto jsem travila ve Skotsku, cele dny prselo a byla polotma, 12 stupnu nebo tak. Presto bylo cele jedno patro velkeho Primarku vyhrazene na klobouky a prusvitne prehozy pres plavky a slamene tasky. Vsichni nakupovali, i kdyz nikam na jih nemeli v planu jet. Nejdriv jsem to nechapala, ale pak jsem si vzpomnela na sebe, jak jsem kazde jaro listovala casopisy a vybirala, jake plavky a saty letos musim mit...protoze mi titulky v casopisech nalhaly, ze tohle jsou ty ingredience pro perfektni leto!
    Mam taky ve skrini dost veci, ale kdyz je tam kousek, ktery nenosim, znervoznuje me to. Diky neustalemu cestovani jsem zacala tihnout k minimalismu a dlouho si vybiram, nez neco koupim, ackoliv projit obchody chodim aspon jednou tydne. Ale posledni dobou na to jdu z druhe strany - a myslim, ze to je ten rozdil - nenahrazuju nakupovanim nic v zivote. Misto toho si treba uvedomim, ze jsem zacala poslouchat Joni Mitchell a zacala jsem se citit na 'retro', tak stravim par odpoledni shanenim dobre padnoucich zvonacu s vysokym pasem. Kdyz si tu vec vyberes timhle zpusobem, je mensi sance, ze ji nebudes nosit. Myslim.

    OdpovědětVymazat