Black

22:21

Tento týden, počínaje nedělí, by se na první pohled mohl zdát jako výborný.

Dostala jsem první v podstatě placenou práci. Čekalo mě focení lookbooku návrhářky, podepisování smlouvy na úžasný byt v centru a na konci týdne víkend doma, toulání se po kopcích...

Jenomže v neděli večer se to krutě zvrhlo. Jako blesk z čistého nebe. Člověk, který mě naučil číst, psát, šít, žít, vařit, naučil mě rozumět módě... byl najednou pryč. Žena která se v bílé ložnici voněla Chanelem N°5, v nočním stolu měla krabičky pudrů, ve skříni hedvábí... byla pryč. Žena která mě naučila co se hodí, co se nehodí, která přivřela oči nad všemi mými excesy, mlčela o tom, co měla mlčet a vědoucně se usmála nad tím, co mě bolelo...je pryč.

V pondělí ráno mi návrhářka psala, že její přítel měl vážnou nehodu.Na focení byl fotograf zklamaný. Podepisování bytu bylo zrušeno.

V úterý jsem se dozvěděla, že moje práce stála za velké kulové. (Naštěstí Boo byla shledána skvělou.)
Někde na Vyšehradě byla bomba, policie uzavřela trať mezi Smíchovem a Hlavákem,  s těžkýma taškama nám se sestrou, ujel vlak.

A já vím, že se musím snažit, že se nesmím zastavit, že to musí být tak skvělé, jak to jenom jde. Květiny, jídlo, lidé, pořádek, zahrada... protože ona by to tak chtěla, a já, já taky.

Musím si došít šaty. I sestra si zítra bude šít ty své. Dědeček nemá černý oblek a nechce si ho koupit..a celá rodina bude hledat černý oblek na tlustého pána. Muži musím koupit bílou košili.

A doma si ještě pořád myslíme, že když dojedeme na Hrčavu, ona tam bude čekat. Těšíme se, až ji uvidíme...ale ona tam už není.

Tak jsem aspoň umyly okna. Vyhodily suché květiny a daly do váz živé. Uklidily. Byt provoněly aromalampou. Ještě zajet nahoru, upést koláče, posekat zahradu, upravit hrob jejich rodičů, vystříhat odkvetlé květiny ze záhonů, posbírat spadané ovoce...a naštípat dřevo na zimu...které ale nebude mít kdo spálit. 

Pokud se na nás díváš, snad se směješ.

Babičko...

You Might Also Like

18 komentářů

  1. ach Oli... posílám virtuální objetí a pusu!

    OdpovědětVymazat
  2. Je to jen pár let zpátky...co jsem byla na Tvém místě..zapomenout se nedá. Ne na tak blízkého člověka. Někdo vnímá prarodiče jako část rodiny..já ne..dle pocitu, který mám při čtení Tvých řádků myslím, že ani Ty ne..
    Usměj se, usměj se přes slzy..při vzpomínce..

    Je mi to líto, hodně sil
    Lu

    OdpovědětVymazat
  3. soucítím s tebou...zrovna o víkendu sem opilá brečela při představě, že bych měla ztratit prarodiče

    OdpovědětVymazat
  4. ja by som asi nedokázala dať svoje pocity na "papier". Ale ty si to zvládla výborne. Tak krásne, nežne napísaný text som dlho nečítala.

    Ale vieš ako, život ide ďalej...

    úprimnú sústrasť

    OdpovědětVymazat
  5. virtuálně tě objímám a hladím po vlasech, i když tě vůbec neznám slečno. upřímnou soustrast. krásně napsáno, málem mi slza ukápla..

    OdpovědětVymazat
  6. To je mně líto. Upřímnou soustrast. K.

    OdpovědětVymazat
  7. ach jo :( uprimnou soustrast, babi na tebe bude koukat a bude z tebe mit radost, jak sis vzala k srdci co te chtela naucit, urcite to padlo na urodnou pudu! musime byt dole, abychom pak zas mohli nahoru :( ale boli to, to je mi jasne :(

    OdpovědětVymazat
  8. V březnu jsem si prošla tím samým... vzpomínej na to hezké, co jsi s ní prožila.

    OdpovědětVymazat
  9. Oli já i po 5 letech, co mi umřel děda, pokaždé když tam jedu, čekám, kdy vyjde ze dveří, tohle už se asi nezmění, ale čas tomu hodně pomůže. Buď silná, myslím na Tebe!

    OdpovědětVymazat
  10. moc mě to Oli mrzí...kdyby jsi cokoliv potřebovala, tak jsem tu!!

    OdpovědětVymazat
  11. Ach, Olgo...mluvíš mi z duše...včera jsem byla naposledy ve stejné místnosti jako ona...koupila jsem si na to nové černé boty a velký černý prsten ve tvaru růže, protože jsem měla pocit, že bych pro ni měla být krásná, že by to tak chtěla a pochválila by mě...mám teď u postele naši společnou fotku a myslím, že jednou budu vypadat přesně jako ona. Máme úplně stejné nosy.
    ...a někdy brečím a někdy zase ne, a je ve mně díra...kus prázdna...

    OdpovědětVymazat
  12. Tak se drž, ty moje krásko, já se taky snažím...a upřímnou soustrast...

    OdpovědětVymazat