Bohové musí být šílení

18:36

(tentokrát v hlavní roli chybí lahev od kokakoly)

Moje nejmladší sestra bude už zanedlouho maturovat. (Jako mnozí z vás.)
Je docela výtvarně nadaná a kreativní. (Jako mnozí z vás.)
Hlásila se na umělecké VŠ, ale nepovedlo se. (Snad jste na tom lépe.)
A potřebovala se nechat, se zbytkem třídy, vyfotit na tablo. (Jako mnozí z vás.)
Hledali fotografa. Ale ten NEJLEPŠÍ, který fotil mě i prostřední sestru a který mě dotáhl k módě, jim přišel drahý.  (Jak už to tak bývá.)
A tak hledali dál. Až našli.
Poslechněte si příběh o jednom focení...

Baví mě česat. A tak jsem už od podzimu inzerovala, že pokud budou chtít, na tablo je učešu. Ne že by vizážistky nebyly šikovné, ale nalíčit 25 lidí je docela záhul i bez česání. Kdyby mě náhodou chtěli, bylo mi jedno, kdo bude fotit. I když jsem tak nějak počítala s Marianem, kterému jsem česala už loni a který je zdrojem mnoha mých patálií.
Někdy v prosinci to začalo vypadat, že je drahý. Rozjelo se pátrání po levnějším fotografovi. A když už došlo i na místní paní fotografku, která fotí tak akorát pasovky, kdosi dostal spásný nápad. Co kdyby to fotil Kuba, můj muž? "Mě se neptejte, napište mu, domluvte se s ním, nejsem jeho tiskový mluvčí." Myla jsem si ruce. Ale nakonec se dohodli, Kuba si koupil pozadí, světla a snad se i těšil.
A kdo bude líčit?
Od začátku jsem tak nějak počítala s tím, že moje ctěná sestra.  Jednoho krásného dne mě totiž napadlo, že by mohla dělat praktické výtvarno, takové, které není vázáno na školy. Poprvé to zkusila TADY, podruhé TADY. (A protože slíbila, že se na to jen tak nevy..., sáhla jsem do kapsy a zainvestovala do základních pidlátek). A fakt je, že trénovala a docela jí to i jde.
Tým byl kompletní.
(Až na krátké intermezzo. "Oli, já to líčit asi nebudu. Adri si našla jinou vizážistku.""Jakou?""Tady tu: (odkaz na stránky Terezky Matějičné)" Rozesmála jsem se. "No podívejme. A už jsou domluvení? Tak to jsem zvědavá."... o pár dní později: "Ahoj Terezko, co děláš v pátek?""Ále, líčím jedno tablo tam u vás, ale ta holka se mi ještě neozvala.""Jo, myslíš to tablo co mám česat a můj muž fotit?" ... hezky jsme se zasmály, pobavily a Terezka aspoň mohla jet za svým Kaštánkem dříve.)

Naložili jsme auto a i s technikou dojeli z Prahy na divoký východ.
Nastal den D. Modelové a modelky od rána seděli ve škole, Kuba byl trochu nervózní a já jsem nervama skoro mlátila hlavou do zdi. (Protože prostřední sestra chtěla mermomocí pomáhat i když tomu vůbec nerozuměla.) Přijížděli jsme ke gymplu a vůbec netušili, jak tohle dopadne. Jestli je to vůbec domluvené a nepřijde nás sám velký Láňa, pan ředitel, vyhodit....

You Might Also Like

5 komentářů

  1. tyjo, super story, kde je konec? ; ) a fotky! : )

    OdpovědětVymazat
  2. pokračování jistě bude a já se moc těším! mám moc ráda tyhle tvé příběhy, Olgo, vlastně můžu říct, že je miluju!*

    OdpovědětVymazat