Francouzský polibek

18:14

Už je to dávno.
 Poprvé.
Bylo to zvláštní. Nečekané.
Nevěděla jsem, co si myslet, co dělat.
A tak jsem jenom, s vykulenýma očima a trochu nervózně, opakovala pohyby.
A když to skončilo, dlouho přemýšlela.

Už je to dávno.
Už to bylo stokrát zopakováno.
A přesto mi to připadá pořád stejně zvláštní. Neobvyklé. Trochu divné.
 Ale snažím se si zvyknout, občas se přistihnu u samozřejmosti, s některýma je to vyloženě příjemné ...

Ale když v neděli přišla Boo a řekla "Třikrát!" byla jsem stejně vyjevená, jako tenkrát poprvé.


Francouzský polibek, něco, co ještě nedávno v mém životě nemělo místo.
Že si nejste jisti, o čem mluvím? Že nazývám věci nesprávnými jmény?


Bylo to snad po některé z jejich návštěv ve Francii, možná dokonce po svatbě její dcery s Francouzem. Přivítala mě do nového školního roku. Pozdravem, který jsem neznala.
Podání ruky a pak, levé, pravé, levé líčko. Hlavně pozor, aby si nerozmazala bronzovou rtěnku.
Snažila jsem se působit profesionálně, jako, že to znám a umím taky. Ale byla to obrovská novinka.

Až do té doby, jsem se s lidmi zdravila podáním ruky, jenom děda si vždycky vynutil (svými sto kily) pusu. (Nic moc, má rád uzeniny, věci v octu a čerstvou cibuli. Naštěstí, teď už jsem velká, teď už nemusím.)
S kamarády jsme se na sebe usmáli, zamávali. To už muselo něco znamenat, abych se vítala a loučila pusou.
Ani v Praze jsem se tak nezdravila.

Až pak. Byla to nějaká žena, která mi chtěla vyjádřit jak moc je ke mě "přátelská". A čím více jsem se stýkala s lidmi z módního světa, modelkami a vizážistkami, tím častěji mě čekala tato, pro mě neobvyklá, procedura. Levá, pravá, někdy spojeno s podáním ruky, jindy ne.

A tak si zvykám. Už dokážu rozklíčovat, co je myšleno od srdce a co je na efekt. Už jsem pochopila jak, koho, komu. Už dokážu neotisknout svou rtěnku na cizí tvář, pokud nechci. A ačkoli mám ještě pořád zmatek v tom, jestli podat ruku předem nebo nepodat, kdo je významnější a dává pokyn k polibku a jak takový pokyn vypadá, občas použiju tento pozdrav sama od sebe. Jakoby nesl lepší emoce, než pevně podaná ruka (Jsem tady oficiálně.) nebo slovní pozdrav s pohledem do očí, bez doteku (Trapné ticho? Tajemné napětí? Nesmělost?). 

Jsem si nejistá.

Když jsem takhle v neděli uvítala mého kamaráda, mého bývalého přítele, hlavou mi proběhlo mnoho kalkulací. Nechovám se k němu jako k ženě? Neměla bych mu spíše podat ruku? Nebo nic? Hlavou mi toho šrotovalo poměrně dost, když jsem se blížila k vousaté tváři. Snad trocha hořkosti, jak moc se, takovým přiblížením, přetvařuju. Ale třeba mu to udělalo radost. Jako těm mužům, kteří občas podobné loučení protáhnou, nebo mi na tvář otisknou své rty. A já se nezlobím.

Mám lidi, které bych vítala desetkrát denně s veškerou upřímností a radostí! A taky lidi, které líbám, jako se líbají šéfredaktory v Devil wears Prada. Lidi, které bych nejraději zdravila úsměvem, napjatým tichem a tajemným pohledem, bez doteku. A lidi, kterým mileráda stisknu ruku tak, až mi zbělají klouby, pokývla hlavou a řekla "Těší mě". Jenom se musím naučit, jak to udělat tak, abych nelíbala někoho, kdo mi chce jen podat ruku a nepodávala ruku tomu, kdo mě chce z radosti políbit a obejmout.

A ještě to někdo fotí, když to neumím... i když slečnu co je na fotce pusuju moc ráda :-) (fotila Eva Liliana)

Jak to máte vy? A pokud nejste z branže s návazností na Francii, jak se zdravíte? Znáte tento pozdrav? Vadí vám dotyk cizího člověka? Nebo ho vyhledáváte?

You Might Also Like

16 komentářů

  1. Nejdřív mě vyděsila ta část o mně.. ale pak mi to došlo. Jak to mám já, už jistě víš! : )

    OdpovědětVymazat
  2. ja nesnasim, kdyz se na mne nekdo lepi v saline nebo v metru.. Ale libam a objimam se straasne rada, jsem takovej chodici ouchylak.
    Jinak poznavam Evicciny vlasy a satek co jsme koupily v Parizi hehe

    OdpovědětVymazat
  3. Abych pravdu řekla, v ČR mi příjde tohle olíbávání takové...neupřímné. Neřeknu když se opusinkujete s nejlepší kamarádkou, s lidmi, které jste dlouho neviděli a těšíte se na ně, ale já se s tím často setkala právě u modelek a hostesek, které jsem v životě neviděla a musím říct, že od cizích lidí mi to bylo celkem nepříjemné.. Líbání na tvář v ČR nemá svoji kulturu, je to francouzský zvyk, také se k sobě přece neklaníme jako v Asii.. Na druhou stranu tady v Paříži mi to přijde úplně jiné, takové normální. Lidé tu jsou celkově jiné povahy, milí, přátelští, nápomocní i k cizím lidem. A jak říkám - je to prostě jejich kultura. I když mě políbí na tvář 70ti letý děda ve škole tak je to normální. Až to začne být takovýhle zvyk i v ČR, bez ohledu na věk, pohlaví nebo postavení toho, koho líbáme, pak to začnu akceptovat.. :)je, to jsem se rozepsala, promiň :-D

    OdpovědětVymazat
  4. dyť to sem fotila já na evi liliany foťák, né?:)

    OdpovědětVymazat
  5. Já jsem ošahávatel a ouchyl, takže mi tohle zdravení nevadí... :)

    OdpovědětVymazat
  6. Moje nejmilejší přátele bych takhle nejradši zdravila pokaždé když je vidím!U nás se to ale moc nenosí.Jen o svátcích a narozeninách. :)

    OdpovědětVymazat
  7. První jsem se lekla, že nás čeká článek jako z bravíčka :D:D
    Protože jsme francouzská sekce, praktikuje se to u nás docela běžně, i když já nejsem zrovna typ, co by se do toho hrnul. Když máme výměnu s francouzi, zdravíme se tam takhle každé ráno každý s každým, ačkoli jsme třeba neprohodili ani slovo, to už si pak připadáš jako na běžícím pásu... :D
    Ale myslím, že to k nám celkově postupně putuje, tenhle zvyk...

    OdpovědětVymazat
  8. mě samotnou by asi nenapadlo někoho cizího políbit na tvář, ale párkrát se mi stalo, že když jsem se s někým seznamovala, tak mě hned "polóbnul". A s kamarády se tak loučíme, když jsme pod vlivem :)

    OdpovědětVymazat
  9. Mně to přijde úplně normální, jenže jsem taky odjakživa ve styku s francouzskou kulturou. Líbala jsem všechny své kamarády, mnoho kamarádů svých kamarádů, líbala jsem lidi, co jsem právě potkala, ředitele školy (dvakrát) a většinu učitelského sboru. Přijde mi to úplně normální, skoro víc než podávat si ruku. Upřímný pozdrav se i u "polibku" pozná větším fyzickým kontaktem: ruka na rameni, obejmutí, zbytek je pak jen "obyčejný" pozdrav. Jinak přednost má důležitější člověk (v pořadí nadřízený, starší, žena) a ruka se většinou podává, pokud jde o pracovní nebo jinak formální příležitost.

    OdpovědětVymazat
  10. U nas sa to tiez obcas pri zoznamovani pouziva :) Ale nie vsetci.. A niekedy to je neprijemne, ked si to niekto doslova vynuti

    OdpovědětVymazat
  11. to je mi ale rozkosna fotka! ,-))
    ja sem na tenhle pozdrav cim dal zvyklejsi.. ale je pravda, jak kdy, jak kde. kdyz jsem zila v parizi, pokud te nekdo nepozdravil takto, bylo neco dost spatne. tady v praze nepozoruju zadny vetsi problem, objimacky a pusinkovacky uz tak nejak patri k vetsinovym zalezitostem. ale kdyz za mnou prijede kamaradka od nas z hane, kterou zboznuju a znam milion let, tohle se proste az tak moc nedela. spis to nase moravske "ty vole caaau ty prisero!". rozumime si))
    ja sem kontaktni typ a tenhle zvyk je podle me pekne vyjadreni sympatii/blizkosti, ale clovek by mel vedet, co ma, kdy a u koho)
    /idealni je pockat, co udela protejsek! :D

    OdpovědětVymazat
  12. Nenene. Ruka mi úplně stačí. Pevnost stisku, teplota, vlhkost, pevnost sktruktury, délka stisku = načtu z toho víc než z mejkapu a tvářenky :)). Ruce mám ráda, ráda je pozoruju a ráda se jich dotýkám. A vždycky mě i napadne: voním příjemně? Nevadila mu/jí moje kytovací vrstva mejkapu? Dvakrát, třikrát? Levá, pravá?
    Prostě nejsem tak intimní typ : ).

    Navíc mi to mezi Čechy zavání lehkým pózerstvím, a hodně často vidím, že jsou obě strany více či méně zmatené - kolikrát, na jakou stranu a vůbec.

    A jsou lidi, u kterých vyloženě cítím radost z nesdílení, a vím, že jim mnohem víc prospěju respektováním jejich osobního prostoru, než in vítáním. A mám radost, když to ostatní vyhmátnou i u mě :).

    Veronika

    OdpovědětVymazat
  13. Souhlasím s tím, že líbání tady a ve Francii je dost podstatný rozdíl. Tam je to přirozené, někdy automatické, přesto to neztrácí na hodnotě a je to příjemné..Tady v ČR se takhle spousta lidí líbá z jediného důvodu.(určitě ne ale všichni) Je to moderní? Je to in? Vypadám tak lépe?Je to na úrovni? I po několika letech ve Francii mi to tady prostě nejde..
    Přátelé objímám a mačkám :), známé zdravím podáním ruky..tak koho políbit?

    Lu

    OdpovědětVymazat
  14. ja jsem na to vlastne odmalicka zvykla, nebot me arabske pribuzenstvo me vzdy divoce objimalo pri techto 'pusach', hodne jsme chodili ven s tatinovymi obchodnimi'prateli' a tam jsem to videla atd.
    Takze jsem to vlastne byvala ja kdo 'olibaval' sve kamaradky, vetsinou lide reagovali lehce nervozne co to delam... ale ja na to byla zvykla, na zakladce jsem prisla do tridy a pozdravila se tak s nejlepsi kamaradkou spolusedici :] reakce byly ruzne, casem to zacali delat hodne i lide kolem me cesi, jen s tou zmenou, ze davali pusu pouze na jednu stranu... nasledovalo poznami kamaradky rusky a ta byla zvykla jako Tva Boo, davat tri :]

    Shrnuto podtrzeno, s ceskym kamaradem, ktery na puse trva se zdravim polibenim na tvar jednim, se svymi blizkymi co me znaji a vi, ze davam dve, dvouma, zname v cesku nelibam po tvarich a ruske pratele natrikrat]

    Tak to je asi vse,

    Nadia

    OdpovědětVymazat
  15. s tim ceskym kamaradem to melo byti, ze On sam, je zvykly davat jednu... proto to 'trva', v te vete to vyznelo jinak, omlouvam se]

    OdpovědětVymazat