Terry Pratchett in front of HM
14:56
Dneska v noci jsem měla divoké sny. Několikrát jsem kontrolovala kolik je
hodin a kolik času ještě zbývá. Řekněme, že jít spát o půlnoci a následně
vstávat v šest už dlouho nebylo tak snadné.
Zkrátka a dobře, byla jsem u toho.
Poprvé.
Když ohlásili, že další z limitovaných edic pro HM bude dělat Maison Martin
Margiela, potěšilo mě to, ale že bych vyskakovala metr dvacet od radosti, to
rozhodně ne. Mám slabost pro avantgardní módu, mám slabost pro oškubanou
jednoduchost, otřepená švy a různé podivnosti. Zkušenosti však říkají, že pokud
si od spolupráce značky s řetězcem moc slibujete, nakonec vám setkání s
realitou může zkazit den, a to jsem rozhodně neměla v plánu. Kolem MMM kolekce
jsem chodila po špičkách a nedloubala do toho, zvláště když z toho bylo v
minulé Elle takové pozdvižení, bloggeři postovali z NY jako diví a všude
zaznívaly hlasy chvály a nadšení. Bublina nebo fakt? Radostné výkřiky mi místy
moc upřímné nepřišly a ani jsem nečekala, že bych se od žurnalistů dozvěděla
něco jiného, než stokrát omílaná fakta.
Má to smysl? Nemá to smysl?
Nakonec mi s rozhodováním pomohla Alice, přesněji, její Angína. (Velké
písmeno je zde na místě, Alicina Angína je samostatné božstvo starého typu.
Vyžaduje krvavé oběti, temné chrámy a ustavičnou bázeň svých věřících. Hněv
Angíny je strašlivý.) Choroba na nebohou studentku udeřila plnou silou a na to,
jestli náhodou nemá jiné plány, se neptala. Neprohlížela si fotky, nepochopila,
že Candybag je předmět výjimečného významu. (Anebo to možná pochopila, ale
udělala to schválně.) Alici tak místo fronty na Příkopech čekala další dávka
penicilinu a mně závažné rozhodnutí. Jako správný hrdina jsem slíbila, že
stříbrný poklad přinesu a složím k jejím nohám a od té chvíle nebylo cesty
zpět.
Ze seriálu barbar Olgan, schéma epizody Olgan versus natěšený dav
6:00 Zvoní budík. Olgan vyleze z postele a provede nezbytnou ranní
hygienu.
6:15 Hrdina chystá výzbroj a výstroj. Zalévá čaj v tumbleru vařící vodou,
chystá nezbytné čtivo a kontroluje zbroj.
6:20 Olgan obléká dvoje šaty, dva vlněné svetry, dvě šály, chuňáče, kabát, a
vyráží do mrazivého rána.
6:32 Olgan dobíhá tramvaj, ta mu před nosem ujede.
6:39 Jízda tramvají, následuje jízda metrem, Olgan nabalený jak cibule v
dřevákách na nohách vybíhá schody v metru na Můstku. Lidi si myslí, že se jedná
o nějakého magora.
6:50 Nástup na scénu. Před HM na příkopech stojí 5 žen. Zkoumavě pozorují
uříceného konkurenta, který právě dorazil.
Olgan vytahuje první zbraň, knihu Terryho Pracheta Pyramidy. V obchodě se
svítí, ale kout s oblečením ještě není úplně připraven. Olgan je pozitivně
udiven. Přestože dorazil tak pozdě a bude čekat jen dvě hodiny, je jedním z
prvních.
7:00 V HM se začíná scházet personál.
7:15 Hosteska v červené vestě nabízí čerstvé croasanty (Dobře, pravděpodobně
jsou čerstvě rozpečené, ze zmraženého polotovaru.) Promotér taktéž v červené
vestě nabízí kelímky s horkou kávou, mléko nebo čaj. Fronta snídá.
7:20 Členové ochranky instalují zábrany pro usměrnění davu. Přichází další
personál a fronta roste.
8:00 Po HM se začínají pohybovat postavy v bílých zástěrkách.
8:30 Začíná porada personálu. Hrdinovi začíná být zima na nohy.
8:40 Olgan si dává horký čaj a neví, kam s promrzlýma rukama. Začíná být
opravdu kosa. Porada personálu je zakončena bouřlivým potleskem.
8:50 Objevuje se Kateřina z Showroomu. Konstatuje, že letos je toho jen
tolik, co je vystaveno. Ve skladu nic není.Olgan je rád, že si přivstal.
8:55 Dav ve frontě už je docela velký a zimomřivě podupává. Hrdina necítí
prsty na nohou ani na rukou a uvažuje, jak asi v téhle situaci pozná, jestli ho
zkoušené boty tlačí nebo ne.
8:59 (Podle hodinek Olgana) Olgan jako šestý vstupuje do obchodu, všichni ho
zdraví. Přistupuje k vyhrazenému prostoru, lapne stříbrný Candybag, boty
velikosti 39 a 40 které leží hned vedle a to vše odnáší ke kabinkám. Personál v zástěrkách
opět uctivě zdraví. Olgan zkouší boty, zatímco kolem přejde dvojice z
managementu, špásující o tom, že v zástěrkách vypadají jako řezníci.
9:02 Olgan vrací nevyhovující velikost bot zpět na "teď už rozhodně ne"
hromadu. Zbývají poslední 4 páry černých balerín a dva růžová Candybagy. Kout
MMM je plný lidí, začíná tam být zmatek a bordel, jak se v tom všichni hrabou.
Ochranka to pozoruje pobaveně, s naprostým klidem.
9:03 Probíhá transakce platby kartou.
9:10 Olgan čeká na tramvaj v Jindřišské.
9:15 Olgan vystupuje z tramvaje a peláší do školy...kde po rozmražení
prezentuje cenovou politiku jednoho slovenského eshopu.
Později: Hrdina poklekne a předá poklad paní svého srdce. Zlá bohyně
Angína je přemožena.
The end.
Tahle nějak to bylo. Pro představu. 130 minut stání ale stálo za to. Černé
baleríny jsou kožené, ideální pro úzkou nohu, s podpatkem tak akorát. Nebrečím
blahem, ale radost, tu tedy mám. Zároveň mi tato zkušenost vnukla pár
neodbytných myšlenek.
Celou dobu jsem čekala, kdy dorazí asistentky z Elle a nakoupí pro redakci
ty kousky, o kterých dámy a pánové tak básnili. Předpokládala jsem, že naklušou
těsně před devátou, vejdou dovnitř, spokojeně nakoupí a zase odkráčí, ale
nestalo se. Buď mají v Elle hadry free, nebo je to nadšení jenom trapná póza,
nebo byli kdesi vzadu v řadě. (Pravda, takoví lidé, kteří si chtějí koupit
kozačky po 8tis. za kus se asi nebojí, že by jim je někdo vykoupil.)
Nikoho známého, mimo Kateřiny, jsem nepotkala. Držela jsem si svého fleka, a
když jsem se ohlédla do řady, ani jsem nečekala, že by tam podupávali nějací
známí. Čeští bloggeři se k této kolekci stavěli tak nějak se zdvořilým,
rezervovaným souhlasem, z prezentace byly většinou k vidění jenom portréty
návštěvníků. (Už nečekám, že by vybraná děvčata a hoši podali recenze nebo se
aspoň vyjádřili nějak jinak a originálněji, než chválou či opakováním již
řečeného. Ale tentokrát mi chyběly aspoň nějaké fotky věcí, co se budou
prodávat. Prezentace kolekce je, zdá se, pro některé stejně zajímavá akce jako
nedělní snídaně v posteli.)
Dost však udivených pochybností, stížností. Co mě překvapilo, byla struktura
čekajícího davu. Nikdo v mém okolí nevypadal jako dokonale stylový plastový
výlisek. Paní přede mnou vypadala spíše jako přísná učitelka středního věku,
než jako zarytý obdivovatel MMM. Paní za mnou byla zarytý obdivovatel (Měla na
sobě originální boty MMM.), ale rozhodně neměla dokonalý outfit, a to ani
vzhledem k počasí, ani tak nějak obecně. Kolem mě nestáli žádní stylisti, žádní
fashionisti, žádné stylové star. Kolem stáli normální lidé a já jsem je hluboce
obdivovala. Nešli si koupit módní hadřík proto, aby s ním mohli dělat ramena a
naparovat se. Obětovali spánek a pohodlí aby si zkrátka udělali radost něčím,
co jim padlo do oka. A to je hrozně fajn. :-)
11 komentářů
Speciální díky za poslední 2(3) odstavce tvé ranní reportáže:) Docela mě to zaujalo a ano, i překvapilo...
OdpovědětVymazatskvely clanek Olgo!vystihla jsi to jako vzdy :)
OdpovědětVymazatTerry PraTchetT Olgane
OdpovědětVymazatjsi dokonalá!
OdpovědětVymazatDíky za premozeni Anginy a vyvolani radosti u pani i meho srdce! F.
OdpovědětVymazatno jo a teraz si bucham hlavu o stenu, ze som si tie baleriny nekupila (ked uz to sako nevyslo)!
OdpovědětVymazatmoc krásný a milý článek :)
OdpovědětVymazatolgan je muj hrdina :D ja jsem prave ocekavala, jak se cela modni unie bude ovivat candy bagy a vsechny blogeriny budou zachumlany do perinovych kabatu :D me tahle kolekce pro H&M nijak zvlast neoslovila, posledni, ktera se mi opravdu libila byla ta od mathew williamsona. potom uz jsem mela pocit, ze ty spoluprace sli do kytek, zvedla se cena, ale ne kvalita, ale to je jen muj pocit, kazdopadne, diky za report!
OdpovědětVymazatSuper, Olgo!
OdpovědětVymazatnapinave!!!
OdpovědětVymazatáno velmi napinave! som rada že to skončilo všetko šťastne :-)
OdpovědětVymazat