DURDUIN

 Je vším, co by si milovník domácí kuchyně mohl přát. Něco jako nejlepší farmářský trh. Něco jako česko-slovenský SIMPLE. Lahůdková všehochuť pro módní gurmány.
Něco, co jsem si sama přála vytvořit, a teď je to tady a je to přesně tak dobré, jak by být mělo.
 Až budete uvažovat nad tím, kde koupit koktejlky, kabát, košili... dříve než atakujete řetězce a budete pokračovat do Pařížské, dříve než budete hledat švadlenku, zastavte se do nevelkého krámku v Týnské ulici. Je dost možné, že právě tady najdete kousek v ideálním mixu ceny, kvality a originality.

MONA je jméno poměrně nového concept storu. Pod čtyřmi písmeny se skrývá projekt Kataríny Král, který, ač komerční, je něčím, co by si klidně mohlo zažádat o evropskou dotaci na vzdělání a rozvoj.
Je poměrně těžké nějak jinak a lépe formulovat to, o čem dneska Katarína se zápalem hovořila. Mona je zkrátka místo určené pro střetávání nabídky českých a slovenských designérů s poptávkou po originální tvorbě domácího původu. Na poměrně malém prostoru je zastoupeno na dvacet návrhářů a šperkařů, na různém stupni známosti. Jméno Kateřiny Geislerové vám pravděpodobně něco řekne, Lenku Chorobokovou zatím znají hlavně její spolužáci ze Zlína a ti, kteří se někdy setkali s její tvorbou právě v Moně. Katarína neřeší, jestli je něco z dílny zkušeného mazáka nebo čerstvého absolventa. Všechny věci k prodeji jsou vybírány podle několika kritérií, kde tím základním a nejdůležitějším je kvalita zpracování a materiálu.

Pro své zákazníky obchůdek nabízí v podstatě kompletní sortiment svrchního oblečení a doplňků. Kalhoty, sukně, šaty, košile, saka i kabáty. Čepice, šály, rukavičky, pásky, kabelky nebo šperky a bižuterii. V klasickém stylu, stejně jako v mladistvém nebo i na hraně artu. Všechno je podřízeno myšlence šetření času klienta, který tak nemusí obíhat ateliéry jednotlivých návrhářů, ale všechno najde na jednom místě, v konfekční velikosti 36-40.

Mnohem zajímavější je ale pohled ze strany dodavatele.
Dneska dopoledne byly představeny zimní kolekce tří návrhářů, které MONA zastupuje exklusivně. Jak vypadají a jak vypadá taková spolupráce?

Pro většinu z vás asi nejznámější je značka Line Pavla Brejchy, o které už jsem psala dříve a kterou jste mohli vidět na Prague Fashion Weekendu. Katarína prošla s Pavlem celým procesem tvorby, který se snažil maximálně přiblížit tvorbě velkých světových značek. Od prvotní analýzy trendů, specifikace zákazníka a jeho potřeb, přes kolekci na přehlídkové molo a její prezentaci. S tím vším souviselo také PR v podobě pozvánek na přehlídku a zapůjčování originálních modelů na focení. Nechybělo ani vyhodnocení přehlídky a reakcí veřejnosti, úprava přehlídkových modelů pro konfekční výrobu, zadání výroby, výroba samotná ... a samozřejmě prodej. Na ramínkách v butiku najdete košile a to jak bavlněné, tak hedvábné, šaty a kabátky, to všechno ve velikostech 36-40.
(Milý Ježíšku. Prosím, tu bílou košili ze strukturovaného plátna. Děkuji.)

Další formou rozvojové spolupráce si prošla Iva Burkertová, tvořící pod značkou ODIVI. Iviny kolekce měly vždycky spíše streetový charakter a ani spolupráce s Katarínou tyhle hrany nevyhladila ostatně, nebylo to účelem. Nová kolekce ODIVI nepostrádá nic z návrhářčina rukopisu, ale je tak nějak elegantnější, ženštější a dobře nositelná i do společnosti. Vznikla prý způsobem "dáme hlavy dohromady", kdy návrhář svou tvorbu konzultuje s nákupčím a ať už to bylo jakkoli, myslím, že to bylo dobře.
(Milý Ježíšku. Ty tělové elastické minišaty. Určitě je poznáš.)

Třetí (a myslím, že rozhodně ne poslední) možností, jak v Moně prodávat modely je ta, kterou využila Dana Kleinert. Kolekci luxusních pletených šatů, kabátků nebo svetro-bundiček najdete na věšáčcích v takovém stavu, v jakém návrhářce vyskočila z hlavy. Je veselá, barevná, variabilní, neskutečně příjemná na dotek.
(I když já bych ji asi nenosila. Jsem docela nudný patron.)

Jak můžete vidět, formy spolupráce s návrháři jsou různé, podle toho, co komu vyhovuje. Jak říkala Katarina, důležité je, aby zisk ze spolupráce měli všichni zúčastnění a zdá se, se to zatím daří. Jak by taky ne, když ceny jsou tak akorát a radost ze zakoupeného kousku je o to větší, že se jedná o malé série vznikající pod rukama českých a slovenských švadlenek. (A co se týče ODIVI, můžete si být jisti, že za cenu stejnou jako v Zaře dostanete oblečení prosté jedovatých látek. Což Zara zatím ještě nenabízí.)

Faceobookové stránky MONA
Internetové stránky MONA

Ostatně...kolik kousků z dílen českých návrhářů máte doma? A kde jste je koupili? V ateliérech, na jednorázových trzích a prodejních akcích, nebo v kamenných či internetových obchodech?

Lidé říkají, že je třeba se socializovat. Ve škole říkají, že novinář musí být drzý a aktivní. 
Nemá smysl chodit do kabinetu zajímavostí. Některé akce jsou lepší. Mnohem lepší. 




Velká úvodní párty jedinečného módního portálu Daily style byla plánovaná dlouho dopředu a pro spolupráci se povedlo získat to nejlepší české módní scény. 
Skvělá party se povedla přesně tak, jak bylo zamýšleno, lidí bylo tolik, že nebylo vidět na molo a šampaňské teklo proudem. Výborný večer!





A teď vážně. O co vlastně šlo a co to vůbec Daily style je?

Daily style je: Internetový módní magazín s každodenními novinkami ze světa módy, radami stylistů, tipy aj. Podle počtu přispěvatelů spíše magazín než blog. A podle témat rozhodně projekt s velkými ambicemi.
Daily style má dokonce vlastní fórum na Módním pekle a má i svoji anglickou mutaci. (To jen tak někdo nemá.)
Články jsou rozhodně velmi kvalitní. Vždyť redakce je tvořena zkušenými odborníky.
(: Módní projekt s velkou ambicí, v kvalitě v naší zemi běžné, jakých je spousta. Každý nějak začínal... a většina rychle zkončila. Autoři by se pro začátek mohli naučit česky. Já teda nejse zrovna vzor, ale když text vypadá jako z google translator, něco není v pořádku...)

I ten nejobyčejnější redaktor Tomáš Ruml se módě věnuje už roky a je stylistou v Pařížské. Není divu, že modeling v Agatamodels a v Jaro managementu ho nenaplňoval. (Bohužel, mimo setku v téhle agentuře o něm pan google mlčí. Že by to s tím stylingem nebylo až tak žhavé? Nebo že by to celkově nebylo tak žhavé?)

To druhý muž v redakci, oceňovaný módní návrhář Miroslav Rajtr je na internetu mnohem aktivnější. Ještě mu nebylo 19 let, dlouhé roky se věnoval hiphopu, ale památka o tom zůstala jenom na jednom blogísku. Na modelu, za který byl oceněn, by si asi Ada smlsla (reportáž ze soutěže na Protišedi.cz). Ve třetích ročnících průmyslovek však vznikají horší dílka a je tak otázka, jestli se svou maturitní prací posune nahoru nebo dolů.

O PR managerce Lesyii Buzhoryanu (ové) toho na síti moc nenajdete. Můžete sledovat twitter nebo facebook a věřit tomu, co o sobě píše sama. Nebo můžete věřit intuici z osobního setkání. Je to taková normální milá holka jako všechny ostatní ve své kategorii. (Neboli, jako všechny které vypadají dokonale jako z plastu. Mimochodem, víte někdo co je to Univerzita?)

Hlavním člověkem celého portálu je šéfredaktorka (a pravděpodobně majitelka) Evgenia Klochay. Evgenia je stylistka, s jejíž prací už jste se určitě setkali. Nějakou dobu blogovala, (od října 2009) ale pak pochopila, že móda je někde jinde, móda je tam, kde to žije. Její portfolio najdete na behance network a je vskutku impozantní. (zajímavé, že test pro Veroniku Dolečkovou, který je dobrý, tam není...) Jak se Evgenia k takové skvělé práci dostala? Usilovnou pílí a talentem a také rozhodností, jak si můžete přečíst v jejím exklusivním rozhovoru pro Check Czech Fashion kde má i fotku outfitu. Není to ale jen stylistka a šéfredaktorka, je to také schopná bloggerka pro stránky flash-store.net.

Mimo tyto základní členy nesmíme zapomenout ani na Togi Burmaa, známou modelku a finalistku letošní Miss expat. Také, co by to bylo za portál, kdyby neměl své fotografy a editorialy. Hlavní je Mikhail Bobchinetkiy, v těsném závěsu Michaela Peřinová. (Známá firma. Mimo jiné mi byla na svatbě. ;-)

Tak, tolik internetový průzkum. Právě jste si udělali obrázek o pozadí bombového večírku, o tom, jací lidé ho pořádali. Je zajímavé sledovat nitky, jak se sbíhají a rozbíhají. Nebýt trošku zběsilého chování výše uvedených lidí na Facebooku a mediální masáže, pravděpodobně by mě tento projekt lehce minul, jako mnoho dalších. Nechala bych to plavat s tím, že to je jenom další pokus o hvězdnou slávu. Ale když někdo napíše následující inzerát, musí čekat, že se někdo blbě zeptá.

Hledáme modelky, vizážisty a kadeřníky na módní přehlídku, která se bude konat 24.11., bohužel nemůžeme nabídnout žádnou finanční odměnu, ale získáte zkušenost z modního světa, stanete se součástí naší launch party a můžete si užít celý program večera. Kdo má zájem, tak se prosím ozvěte na evgenia@dailystyle.cz. Těšíme se na Vás!

Ehm, cože je součástí té párty, na kterou je, mimochodem, vstup pro celou širou veřejnoust včetně welcome drinku (Bohemia Sekt) zdarma? (Kde na to berou?!) Praxe, fotky, reference. Aha. Už jsem dělala lepší věci. Zadarmo. Nicméně jedna moje kamarádka se do toho pustila. Je moc hodná, a protože má zkušenosti jen z Prahy a z Paříže, rozhodla se udělat si touto show velký zářez v životopisu. Nakonec byla podle zákulusního zdroje největší odměnou tatranka, preclíky, pražené arašídy a mandle - backstage catering.

A zadarmo se hledaly také modelky. Krásné, vysoké, štíhlé, s praxí. Tak pravil inzerát. Z toho dalšího, co tam píšou, se nakonec nestalo skoro nic. Jedna agentura si stěžovala na neprofesionální přístup stran dívek s exklusivní smlouvou.
Jedna z pořadatelek si posteskla: "Ta přehlídka bude masakr. Jako zkoušeli to dvakrát...jako když to někdo dělá poprvé." V zásadě měla pravdu. Modelky byly... různé.

Na FB se psalo:
Na této přehlídce, bude přehlídka pro velmi známou módní značku a další řadu návrhářů. Proto hledáme modelky, které už praxi mají.

 V překladu to znamená asi tolik, že na přehlídce se předváděly věci z Lindexu. (Velmi známá značka, to je rozhodně pravda.) Módní show byla divokým mixem, ve kterém zaniklo to zajímavé, jako např. dva modely značky Loram (Které to byly? Netuším.) a vymikdy chyby (To si slavní stylisti neohlídají, aby měly modelky vhodné spodní prádlo? Nebo to zase takoví profesionálové nejsou?) Věřím taky tomu, že Czech Chick si daly velkou práci s výběrem modelů z e-shopu bechick.com, celek ale vypadal přesně jako je vyfoceno na blogu Fashion from wardrobe. Zmateně. Cirkusově. Amatérsky.
Co se týče moderátora...nekoktal. Jinak nevím, jak ho pochválit.

Když se mě pár hodin před večírkem ptala Nikol Moravcová, jestli má smysl vykašlat se na Zlatého Slavíka a jít na akci, kvůli které ji bombardují emaily, řekla jsem jí popravdě že nevím. Nakonec jsem ji tam nepotkala a nepotkala jsem tam ani mnoho jiných slavných, kteří byli pozvaní. Na baru prý chvíli seděl David Kraus, nechyběla spisovatelka, modelka a bloggerka Lucie Van Koten Kunesova s manželem, modelka a bloggerka Eva Che Tian Wen a už zmíněné Chicks, které jsem ale nepotkala. Také se objevila Daya Podlešáková, spolumalitelka značky LORAM a Klára Haunerová, návrhářka, fashion managerka a majitelka kurzů oděvní tvorby. Nic zvláštního, vzhledem k tomu, že se jedná o úzké spolupracovníky a partnery...
 Po sále se však, pravděpodobně po boku Štěpánky Duchkové, pohybovala samotná OLO - Oldřiška Křížová. A to už rozhodně zajímavé je. Řekla bych.

Odešli jsme po přehlídce. Možná že trochu brzo, ale jak se to vezme. V reálném čase to byly 2 hodiny strávené pozorováním, můj muž už toho měl celkem dost a já se mu ani nedivím.

Ty nejlepší fotky najdete na mém FB.


 

Kabát, možno také zimník, je v naší zeměpisné poloze jedním ze základních kousků šatníku. Jasně, zima se dá přežít i ve sportovní bundě a to relativně dobře, ale kabát má své nesporné výhody. Troufnu si říct, že používání kabátu je něco jako známka dospělosti. V kabátu se z uličníka stává mladý muž a z mrněte velká slečna.

(Válka mezi bundaři a kabátníky zuří neustále. Napadá mě ale, že útočit na někoho jenom proto, že má jiné přesvědčení, už je ohrané a navíc, nemá smysl. Jasně, kvalitní sportovní bunda nepromokne, neprofoukne, má kapuci, bederní pás, odvětrání, je lehká, nemačká se a má stovky kapes. Můžete si ji vzít na lyže, snowboard, když chumelí i když padá sníh s deštěm. Přizpůsobí se teplotám nad nulou i mrazům, a pokud se nepokazí zip, nebo vám o ni někdo netípne cigaretku, bude sloužit roky. Už se vyrábí i jednobarevné bundy, které se dají nosit ve městě, bundy které zvýrazní postavu. A taky jsou vhodné pro vegany. Najít teplou bundu, co neobsahuje živočišné složky, není tak problematické. I tohle je základ šatníku. )

Pokud platí, že kabát je jistou známkou dospělosti, můžu říct, že rodinný konsenzus rozhodl že už jsem velká přibližně před deseti lety. Dostala jsem první kabát.
Poměrně dobře si pamatuju celý proces nákupu a rozhodování, starosvětský obchod s konfekcí na náměstí v Jablunkově, starší, úslužnou paní prodavačku, která nosila jednu nádheru za druhou, to jak se ve vytopeném krámě potím a zkoumavé pohledy mámy a babičky. Pamatuju si na závěsovou kabinku, zrcadlo za stojanem s pánskými saky, trenýrky vystavené pod sklem prodejního pultu. Ten tmavě-modrý zimník princesového střihu, vybavený kapucí a velkými kapsami, z měkoučkého vlněného flauše, s kvalitní podšívkou, se mnou přežil celou pubertu. Nosila jsem ho do školy, do divadla i na metalový koncert. Do města i do hor. Několikrát jsem v něm zmokla, odhazovala sníh, zažila bílou tmu i šestadvacet pod nulou. V kapsách tahala kameny, šišky, větvičky. Umí tohle vaše bunda?

S mým prvním kabátem jsem se napůl rozloučila v okamžiku, kdy jsem si začala "vydělávat". Uháčkovala jsem pár čepic, upletla pár šál a za utržené peníze v seconhandu Levňáček koupila kus nádherné vintage látky, spíše tweedu než čehokoli jiného. Babička se projektu bránila, ale usilovné prosby zabraly a vzniklo veledílo, s teplou flanelovou podšívkou, které mě hřeje už šestým rokem. Vypasovaný, s knoflíčky na rukávech, s širokou "sukní". Určitě jste mě v něm viděli. Jenže mě už po těch letech zoufale nebaví.

Touha po něčem novém mi loni vnukla odvážný nápad.
Ušiju si kabát. Sama. A bude to ten nejlepší kabát na světě.
Brzo mi došlo, jak naivní jsem. Střih se povedl, základní korpus seděl, ale co dál? Jak udělat průkrčník? Jak všít podšívku? A nakonec, klasický problém, jak dlouhý ho chci a jak si představuju, že se bude zapínat?
Vždycky, když jsem vyřešila nějaký problém, se objevil nový. V březnu jsem se na milý kabát vykašlala, zabalila ho do krabice a pozapomněla na něj.... až listopadu. Lucie z A cup of style mě svou Faschion Challenge vyprovokovala něco s tím ubohým opuštěným ležákem udělat a kupodivu, najednou jsem věděla co.

Na podšívku jsem rezignovala, zahnula rukávy, přichytila podložení průkrčníku a rozhodla se o tvaru zapínání, přišila patenty... a v neděli vyrazila do světa. Můj první kabát je na světě.