Občas mi vyplynou odněkud z podvědomí mé pubertální touhy. Mívím chuť se jim poddat, zvláště když teď "už můžu".

Mám? Nemám?
Bojuje ve mě rozum a cit.

a) dready
Vždycky jsem si přála mít velké, obrovské vlasy. Jsem přesvědčená, že mému baculatému obličeji a relativně zavalitému tělu pomůžou k éteričnosti jedině mega vlasy. Obrovský účes na dlouhém štíhlém krku. Jenomže moje vlasy jsou jemné, průměrně husté a rovné. Na tupírování a následné česání reagují lámáním.
Vzdát se ideálu krásy? Dodat oběm pomocí trvalé? Spokojit se s copem?
Uf.

b) tetování
Mít tak čárový kód, jako symbol protestu proti konzumu...hada na stehně který vylézá z plavek, rozkvetou třešňovou větévku na klíční kosti, strom života na lýtku, obilí na zádech...
tetování se mi líbí, mám ho promyšlené tak, abych mohla pracovat třeba i v bance. Ale každý fotograf by mě za to zabil. A taky...přiberu, nepřiberu?
Ach jo.

A jak to máte vy? Máte nějaké touhy? Nebo tetovéní? Mám se nechat tetovat?