Mám plnou hlavu věcí, o kterých je občas třeba mluvit, psát nebo přemýšlet. (od hubnutí, přes oblečení, finance až po erotiku)
Během posledních dvou týdnů jsem se přestěhovala do podnájmu (jsem "paní domu", uklízečka, kuchařka a milenka v jednom), začala chodit do "práce" (8 hodin v továrně je únavné, i když tam jenom stojíte)...a jsem bez internetu - tj, za internetem si musím dojet cca 15 min vlakem, pokud nechci sedět s notebookem v hospodě. V pondělí mi začíná škola tak pak to snad bude o kousek lepší.

Snad...jedna jediná věc, než tady zase navrším hory písmenek, v rámci jarního úklidu mé hlavy.

Dneska, po dlouhé době, se mi dostala do ruky MF Dnes, zejména čtvrteční příloha. Radostně jsem se začetla...a pak se musela smát. Reportér přijel k nám, na Těšínsko a popisuje místní Česko-Polské poměry. Jakkoli, pro mě je to článek legrační (bože, oni s toho nářečí ale dělají vědu), je v celku pravdivý a jde z něho krásně cítit ona jistá exotika mojí rodné Goralie, oproti zbytku ČR.

Přečtěte si o tom, jak žijí "domorodci" na samém východě státu!

Co říct? Na Česko-Polské vztahy a některé hlášky ("doneslo se nám že učitelé v českých školách si nepřejí, aby děti mluvily po naszymu, a to ani o přestávkách...") mám svůj osobitý názor.

Regionální realita je taková, že jediní čistokrevní češi kteří u nás žijí jsou přistěhovalí...a jsou to ti nejnepříjemnější lidé, jaké jsem u nás potkala. Jinak, všichni jsme z části Poláci. To, že můj praděda, Polák, byl za války v lágru, že jedna větev rodiny žije v Polsku...to je realita kterou máme všichni.

Jenom někteří si zakládají na tom, že jsou čistokrevní Poláci. Že do celého rodu se nepřipletl žádný Čech. Jak píše Míša Sagitariová (spolužačka z gymplu, dcera starosty Jablunkova), někteří polští rodiče si hlídají, aby se jejich děti přátelily a chodily pouze s Poláky. Je to postavené na hlavu a tu jejich "nacionální hrdost", i když jsou stejný odpad jako my, co Poláci nejsme, nenávidím.
To jsou ti bijci za polské školy, kde ve třídě je 6 dětí, to jsou ti, kteří se vztekají kvůli počmáraným nápisům, to jsou ti, kteří vyžadují na předehrávkách ZUŠ projev pouze v polštině.

Znám hodně Poláků. Moje nejlepší kamarádka byla Polka. Zpěvák vycházející skupiny Charlie Straight je Polák...ale ti se nikdy nevyvyšovali nad ostatní, nikdy nekřičeli já jsem Polák, jsem utiskovaný, chraňte mě, jsem nejlepší, obdivujte mě....
Bydlím ve stejné dědině jako Ewa, jenom přímo u nádraží, kdežto ona "meszko/bywo" (bydlí, bywo-po naszymu, meszko-polsky)(jestli je to spatně, opravte mě vy, co víte jak je to dobře).
Vendryně je bašta "Bitych Poloku", těch, kteří jsou tak citliví na jakékoli zmínky o tom, že jsou stejní jako všichni ostatní....

Po naszymu rozumím ale nemluvím (teda mluvím, ale to jenom, zejména, "když juž mum kapeczke popite" - když už jsem trochu opilá). Doma se ale mluvilo vždycky česky (maminka, babičky učitelky, jedna babička sudetská němka která polsky nerozumí ani ťuk), podotýkám, spisovně česky, až knižně. Důsledně používám místní názvy (Olza, Vendryň, Piosek...) a polsky taky rozumím. Akce PZKO navštěvuju ráda, bez ohledu na to že je pořádají Poláci (i ti debilové nafoukaní, bože, jak tu bábu z Košařisk nesnáším) a ráda se nezřízeně zřídím, jako všichni od nás.

Prostě..všichni jsme Goroli.

A kdo vykřikuje že je Polák, nebo Čech, kdo je netolerantní, tomu stejně nakonec někdo rozbije hubu :-)