(http://www.fotopatracka.cz/forum/index.php?iid=558759&h=100)
Znáte tyhle stránky? Tady se rodí modelky, vizážisti a fotografové. Zrovne tenhle topic je senzační. Téměř každý se do onoho magazínu hlásí na styling. Jak asi vypadají jejich práce?

Každý se zajímá o styling, být stylový je šik, styling je heslo doby. Na polyvore.com každodenně přibývají stovky kombinací, které jsou následně zveřejňovány na blogu a slouží jako důkaz jedinečného talentu své stvořitelky. Každý den davy stylistů brázdí nákupní centra a vybírají vhodné kousky. Komukoli dokážou přesně poradit, co mu bude slušet. Stylují, fotí, jsou na sebe pyšní, protože „něco“ umí. Básní o Jimmym Choo v HM, ví, která kolekce je zaručeně nejvíce šik.

Na onom serveru jsem si dala inzerát. Hledám stylistu, člověka který mi pomůže se šatníkem a konečně mi objektivně řekne jak vypadám a jak můžu vypadat lépe. Slíbila jsem finanční odměnu, dlouhodobou spolupráci, věčnou slávu. Čekala jsem množství nabídek. A ono nic.
Ozvala se jenom jedna, jedinná.
Slečna, která je na tom podobně jako já (no, rozhodně lépe, její fotky jsou po všech směrech úžasné, modelky štíhlé a krásné, stylingy značkové). Podle všeho ji, jako modelku taky dostihla frustrace ze stavu české módy a schopností fotografů a pustila se do toho sama.

Asi bych si měla začít stěžovat na konkurenci. V některých oblastech jsem extrémně soutěživá, závistivá a podobně, ale za těch pár měsíců už jsem tyhle pocity hodila za hlavu. Po zpracování informací z Elle Style Award a těchto inzertních zážitků jsem pochopila, jak zoufale málo stylistů vlastně je. Odteď se učím ostatní podporovat, učit se od nich a zároveň jim předávat něco ze mě. Jakkoli to zní…divně, zvláště ode mě.

Je to takové to…ano, je boží když člověk dělá editorial, když roste jeho věhlas, pracuje s nejlepšími fotografy a modelkami. Je to krásné, vzrušující…ale kolik je v česku časopisů? Mělo by to být tak, že určitý časopis na svých stránkách neustále opakuje jedno nebo dvě jména? Jaký je vliv na čtenáře? Jak se asi rozvíjí vkus čtenářek např. CosmoGirl! když se outfity donekonečna opakují? A už vůbec se nevyjadřuju k přebírání celých editorialů ze zahraničních mutací. (Elle se nám snaží namluvit, že v česku by něco takového nikdo nedokázal?)

Vzniká tady zajímavá situace. Každý je „stylista“, radí kamarádkám a sleduje módní průmysl. Ale makat se nikomu nějak moc nechce. Ano, když mi dáte 10 000 tak vám něco přinesu. Ale personal shopping? Za obvyklou cenu? Jste se zbláznili, tohle já nedělám… když člověk stylistu potřebuje, sehnat kvalitního je přetěžký úkol. A ty opravdu kvalitní, kteří jsou považováni za luxus, si, ne každý může dovolit.

Takže..těším se na setkání s „tou mojí“, až si sednem na kafe a já jí popíšu celé mé trápení. Až mi přinese před čumák čtvery kozačky a já je jenom vyzkouším a ukážu prstem (a zaplatím). A budu doufat, že když o tom budu všude mluvit, třeba se lidem tahle myšlenka zalíbí. Třeba za 10 let, až vyjde první české Vogue, bude běžné mít svého osobního stylistu a česko přestane být tím zaplivaným dvorkem Evropy.