Milí rodiče!
18:59
Píšu vám, že už jsem asi dospělá. Upřímně, jestli jsem si někdy myslela, že
dospělost je super věc, tak se omlouvám a medvěd se klaní až k zemi, není.
Říkali jste mi to? Nějak si nepamatuju ale možná, že jsem jenom neposlouchala,
každopádně, je více věcí, které jste mi asi zapomněli říct (ale opět, myslím,
že je pravděpodobnější, že jsem je ve své postpubertální revoltě prostě jenom
pustila jedním uchem dovnitř a druhým ven).
Například jste mi mohli povědět něco o partnerských vztazích. Třeba jako to,
že láska je sice podmínka nutná, ale ne postačující. Že peníze jsou až na
prvním místě a že hned na prvním místě za nimi je otázka pořádku v bytě. Že
nikdo na světě za mě mé problémy s identitou nevyřeší a nikdo mě neudělá
šťastnou, pokud nebudu šťastná já sama za sebe.
Taky jste mi mohli říct něco o tom, jak nakupovat. Že pračku nebo ledničku
prakticky není možné koupit a dopravit do bytu bez vlastnictví auta a známosti
s někým svalnatým. Že pokud boty nejsou neskonale dokonalé a pohodlné a kožené,
zanedlouho stejně poletí. Že je lepší koupit si od jednoho střihu a velikosti
více barev najednou, než to pak shánět znova a znova. Že nemá smysl chodit
nakupovat v zasněné náladě, protože pak člověk nakupuje ne jídlo, ale představu
úžasné polívky - kterou pak stejně nemá čas připravit. Že před tím, než jdu do
obchodu, je lepší si přesně změřit, co vlastně chci - vruty, moždinky,
spárovky, záclony...
No, taky jsem objevila pár nedostatků ve výchově. Rozhodně to neberte jako
výčitku, ale asi jste měli být přísnější a více mě tlačit do toho, abych byla
šprtka a ne "umělec". Taky pořízení myčky nádobí byl asi trochu krok
vedle, stejně jako ponechání volnosti v tom, co bude moje hobby. Jako osoba za
to děkuju, ale teda, pro život to moc není. Další věc je to se sebevědomím.
Nevím, jestli to byl záměr, každopádně jsem žila v domnění, že můžu mít
všechno, když budu hodná a vlastně to tak nějak přijde, protože jsem přece
šikovná holka, a to zvládnu, prostě tak nějak. Nešlo by v příštím životě být
přísnější? Trochu mě vycepovat v tom že poslouchat autority a pravidla se
jednoznačně musí, stejně tak jako není možné ničeho dosáhnout bez pečlivosti,
píle a sebezapření?
Rodiče i prarodiče, asi už jsem dospělá a moc si vážím toho, že i vy to tak
začínáte vnímat. Že když jsem vám oznámila, že bydlím už sedmým měsícem sama,
že se rozvádím a že jsem přišla o práci, neřekli jste nic zlého. Že věříte, že
už jsem prostě asi dospělá a tohle všechno nějak zvládnu a bude to zase OK. Že
nezpochybňujete moje rozhodnutí. Měla jsem z téhle chvíle celou dobu docela
velký strach, takže děkuju.
Vaše teď už ne malá, samostatná a už trochu vrásčitá Olga.
4 komentářů
Boze muj ty ses tak neuveritelne ufnukana, ze to snad ani neni mozny
OdpovědětVymazatNaopak, nemístně se tady chlubím a poplácávám sama sebe po rameni a jsem hrdá na věci, které jsou pro 99% lidí každodenní realitou.
VymazatAle mám za to, že když tě nikdo nepochválí, pochval se sám.
Drz se! Hodne sily!
OdpovědětVymazatjo a ještě tip. Datart nabízí k nákupu zboží přes eshop odnos až domů zdarma. Teda ještě loni to tak fungovalo. Dva silní typani nám přinesli ledničku až na místo.
OdpovědětVymazat