Od té doby, co jsem se před dvěma lety stala součástí prvního natáčení, se nejen můj život změnil. Ne že bych si za to připisovala nějaké mega zásluhy, to vůbec, ale dělá mi radost vidět že lidi, kteří jsou dobří, mají díky novým kontaktům právě takovou práci, která jim jde.

Čas od času se k nějakému "jobu" dostanu i já a ne, vůbec mi to není nepříjemné. Protože lidi s kterými jsem zatím dělala jsou upřímní do posledních detailů. (Takže pokud se jim líbí něčí prsa, můžete si být jisti že to řeknou nahlas a ještě to v různých variacích zopakují.) Pánové jsou parta sehraná, mimo práci člověk často slzí smíchem a nováček nevěřícně zírá. Kdo nezažil, těžko pochopí.

V neděli bylo opět o zábavu postaráno. Natáčel se videoklip.

Když mě kamarádka poprosila, jestli bych do toho nešla, kývla jsem aniž bych tušila, vo co go. No a když pak volal pan režisér, nezbylo než si vzpomenout, že právě on mi před rokem dost významně pomohl a že by bylo nefér, nechat ho na holičkách. Tak teda jo. Prosím, pošli mi, o co se jedná, rozhodnu se až to prostuduju, zahuhlala jsem do mobilo a šla se nacpávat kuřecími křídly. Do rána byl scénář v mailu. A v něm nějaké to vášnivé líbání na tanečním parketu, následné sexuální scény v intimně osvětlené ložnici... nádherný videoklip, jen kdyby kruci nehrozilo, že budu mít hlavní roli. Muž rozhodně nereagoval nadšeně a já, i když jsem obvykle pro každou špatnost, jsem si nedokázala představit, jak by na to reagovala rodinná veřejnost.

Hele, sorry, ale s tím sexem, to nepůjde. Manžel tomu není příliš nakloněn a i já bych se tomu ráda vyhla. Éj, sorry, nemusíš se bát, na to stejně nebude čas ani místo, pošlu ti nový scénář...
 V dalším mailu se vysvětlilo, že to zas tak moc mega produkce nebude, a že si každý máme donést svoje oblečení podle rozpisu.
Poslední zpráva měnila místo setkání.

Punk.

První zajímavost se ukázala hnedka zkraje. Martina si ze svého repertoáru známých nevybrala dvě modelky. Vybrala si podivné existence, mimo mě i  návrhářku, autorku bezvadných čepic a fajn holku... co taky úplně nepodléhá módním trendům a konzumnímu lifestylu. Prý není třeba být normální, ale co hadry? Jak dát dohromady slušné kostýmy, když jedna z héreček má v botníku jenom holínky a kecky a v šatníku barevnou vintage módu, a ta druhá si libuje ve všem černém, potrhaném a volezlém?  (Což vypadá dobře na fotkách, ale v potemnělém klubu ani ne.)

Druhé překvapení se konalo až na místě setkání. Jé! Co ty tady?! No, já ti budu dělat manžela!
No, do háje. Vědět, že mě pro něžné a láskyplné scény přiřadí zrovna k tomuhle člověku, asi by mě ještě v neděli ráno chytla nějaká zákeřná nemoc. Tedy, nevykládejte si to zle. Václav je úspěšný třicátník, čerstvě rozvedený, s vlastním bytem a velmi dobrým vkusem. Jeden z mála lidí, kterým se můžu svěřit s čímkoli, snad i nejlepší kamarád. Jeho koníčkem je provázet mě světem kvalitních vín a dobrého jídla a je natolik gentleman, že plně akceptuje můj rodinný stav, blbě se neptá a ani pozdě v noci se zbytečně nesnaží.
Můj muž ho nerad. A já velmi nerada působím muži nepříjemně.
Malé dilema všedního dne.

Ale zvládli jsme to. Prý.

Tak až uvidíte videoklip, kde bude v hlavní roli tlustá zrzka, prostě ho vypněte.

Jinak, Martina, která nás do toho nalákala, si nakonec dneska užila svoje. V jiném videoklipu, v upnutém overalu, pobíhala po Praze. Nebo tak to aspoň bylo ve scénáři.

Ps: Možná takoví nejsou všichni, jestli se někdy dostanete k těm filmařům, co se s nimi znám já, pak je neberte moc vážně. Ušetříte si tak nervozitu až vám budou všichni říkat, že se máte svléknout a podobné skopičiny. Teda, když se chcete svlékat, nic proti tomu asi mít nebudou. Dobrovolnosti se meze nekladou. Jo, a pokud chcete být v televizi, pořád sháníme hrdiny do epizodních rolí v oblíbeném seriálu. (V případě že chtete něco jiného, než soutěžit s Pennymarketem, tak raději napiště někomu jinému. To zařídit neumím.)