Branding

23:04


Východisko: NY Times, Ihned.cz

Není zase tak úplná novinka, že pro to, abyste pronikli do skvělého a nablýskaného světa módy, nepotřebujete mít ani tak schopnosti, talent a vysoké IQ, jako spíše ucházející obličej, postavu, vystupování a kvalitní styl. (Nerada bych znevažovala schopnosti lidí, kteří jsou kdesi vysoko nade mnou a zapškle si stěžovala, jak je to nefér. Ale akademické tituly a počty publikovaných odborných prací na rozdíl od oblečení na první pohled vidět nejsou… a ne každého to zajímá.)  Je prostě mnohem snadnější soudit podle vzhledu, podle stejného klíče, jako je jednodušší dívat se na film než číst knihu, listovat magazínem než studovat obrazy a poslouchat populární hudbu než něco psaného ve čtvrttónech. (Ale tohle už jsem říkala tolikrát, že už to není vtipné, ale když na to přijde a světový tisk potvrdí, co si nějaká tuctová blogérka myslí, je to fajn.)
 
Zkrátka a dobře, vzhled prodává, vzhled vydělává. Snad to ještě v dobách minulých záleželo i na osobní charisma, ale když už žijeme ve světě webu 2.0, jak je teď in říkat, nějaké na první pohled neviditelné bonusy přestávají existovat. A i když by se třeba mohlo zdát, že v Timesech píšou hlavně o stylu a o tom, že ho všichni slavní mají, není to tak docela pravda. Nebudeme si lhát, jako všude, jde hlavně o prachy. Strýček Skrblík by si mohl zaplavat mnohem dříve, kdyby měl lepší styl.

U "zaměstnaných" (redaktoři časopisů v zahraničí) jde spíše o reprezentování značky jako celku a toho, že se jedná o osobnost na svém místě. O tom, že jsou schopní, se ví, a kdyby náhodou přišli o job, stejně se o nich zapráší. Ty můžeme s klidem z úvah vynechat. 

Freelance, to už je jiná kategorie. Fotografové, modelky a hlavně stylisté... ti všichni vydělávají především sami na sebe a jejich styl se přizpůsobuje jejich obchodní značce. Je přece jasné, že od někoho, kdo je spíše hippík si nenechám vymýšlet šatník, když chci být sexy. No ne?
Pak vznikají takové ty situace, že se podíváte na fotky lidí, kteří pracují v nejrůznějších českých módních policiích a tak nějak nevíte, co si myslet. Teda víte. Pokud se má stylista ztotožnit se svým klientem, pak je jasné že kombinace platformy-legíny-delší top-sako-šál-dlouhý náhrdelník-klobouk jsou nutnou výbavou. (A nesmí chybět nějaká ta značka, ale jenom decentně.) A když to má být fakt vodvaz, přidá se chlupatá vesta a něco se cvokama. Nuda, nuda, nuda. Opravte mě, jestli se nejedná o styl který načrtla Rachel Zoe. A řekněte mi, ještě pořád se učí, že tohle je ideální outfit pro stylistu?

No, a úplně někde jinde si stojí bloggeři. Blogy už zdaleka nejsou jen osobní záležitostí a prostředkem jak se uživit psaním. Jsou minimálně stejně zajímavé, jako bilboardy kolem D1. 
Možná jsem to přehlédla (pokud ano, řekněte) ale zatím čekám, kdy bude uveden do provozu už na podzim nenápadně avizovaný projekt, jehož autorka, by se tak stala českým ekvivalentem pana Saynta. (Jó, vybírat slečny které mají potenciál a dost velkou sledovanost a dohazovat je marketérům, to mě baví. Jenomže já bych na rozdíl od šéfa, který by si jistě zařídil exklusivní smlouvy, nebyla schopna někoho tlačit, aby se nějak změnil.) Totiž, takový šikovný blogger, to je něco jako zlatá kráva, málo žere, dojí za dvě a místo mlíka to jsou kvalitní finanční toky.

Ale neodbíhejme daleko od tématu, pro módního bloggera je osobní styl tím základním životním posláním. V prvním bodě je důležité zaujmout "čtenáře" (Kdo dneska čte?!), často stačí jenom hodně nakupovat a v jistých kruzích je úspěch zajištěn, nesmí to ale být moc originální, něco takového nás, jakých je nejvíce, nezajímá. Čtenář chce snít o tom, že bude stejný, chce nosit stejné věci, anebo se o to aspoň snažit...
No, a potom je třeba začít chodit mezi lidi. Mezi další bloggery, mezi fotografy, na módní přehlídky, na večírky...a taky se hodně nechat fotit na street style weby. Že je to jednoduché jako facka? Naopak. Tady, vážení, končí všechna legrace. Tady nejde nic ošulit, vyretušovat, dobarvit. Tady prostě musíte být dokonalí od laku na malíčku levé nohy, po sponku za pravým uchem a záleží i tom, jestli máte kalhotky s králíčkem nebo s potiskem leoparda. Nenechte se zmást outfity, které vypadají, jako kdyby je člověk tahal z šatníku ve čtyři ráno, když je ještě tma a oči jsou zalepené. Úplně vidím, jak se řeší míra otřepenosti u šortek a přesné pořadí náramků, týden dopředu, a narychlo se dokupuje, co chybí. (To jenom tady se může stát, že barvu svých punčocháčů zjistíte až po rozednění, několik hodin po tom co jste odešli z bytu.) A celý ten cirkus ne jednou, ale pořád. Pokaždé. Dokud o vás nezačnou mluvit a pak, když začnou, ještě víc.
A když už máte všechno v malíku, dorazí agent a říká, hele kotě, mám tady ňákou mezinárodní značku, co by ti ráda zasponzorovala vohozy, a ještě dodala nějakej ten keš navíc, jen kdybys vodhodila tu volezlou čepku, tak co, plácnem si? Protože je jasné, že zákazník si žádá jenom lehce kreativní průměr, ne nějaké tůdle, nůdle, výstřelky. 

Když to tak shrnu, na to, abyste zaujali umělce a novináře, stačí být kreativní, divný, jakože art. Když to máte a motáte se na akcích, budou se na vás koukat, budou vás na každé další párty poznávat. Ale v českých luzích (A nedělám si iluze že by to jinde bylo jiné.) nějakou obecnou popularitu a peníze nečekejte. 

(Teda, pokud zrovna novinář netrpí tvůrčí krizí natolik, že vám nezmění národnost a jen proto, že jsou ostatní nudní, vás nezařadí mezi významné umělce a podnikatele. ( Rodiče Maťovi mají setsakra štěstí na šikovné a talentované děti. Ale nějak si nedokážu vysvětlit, proč tam není ta starší z jejich kreativních dcer, která výborně fotí...že by proto, že je sice talentovaná a má styl a vkus, ale není to taková divočina?) )


PS: Vypadat skvěle když už někam jdu...do háje! Kolik to stojí úsilí, to je až neuvěřitelné! Na rozdíl od populárních bloggerů, kteří si někde něco půjčí, mě před každou větší akcí skoro chytá hysterák, co na sebe, narychlo něco šiju, pak zjistím, že nemám žádné boty, co by pasovaly naprosto úchvatně, že kabelka mi buď sedí ke kabátu nebo k šatům. Že náhrdelník bych potřebovala o kousek větší, náramek třpytivější, lak na vlasy v o chlup jiném odstínu. Uááá! 
No jo, a pak na místě, nechci být namyšlená, ale lidi se koukají a je vidět, jak jim to v hlavách šrotuje.
Popravdě, všechno, co přivodilo alespoň krátkodobý úspěch, bylo v první chvíli dílem náhody v kombinaci s tím, co jsem měla na sobě, jak jsem vypadala. A tak mi nezbývá než doufat, že když zachovám konzistenci, nezměním styl ani barvu vlasů a povede se mi navíc sehnat nějakou specifickou rtěnku, bude to fungovat stále lépe a lépe.
Drbu se ale na hlavě v zamyšlení…
Má to vůbec smysl, když pravděpodobně, tak jako tak, skončím někde v kanclu, kde se bude dbát na dodržení stanov a procesů, ne na nějaký osobní brand?



You Might Also Like

22 komentářů

  1. heh, tak tady si počkám na komentáře :) pro mě je teda nezávislost v blogování dost klíčová, ale těžko říct, jestli bych se nedala ukecat za tučný hotdog s kečupem ... :)

    OdpovědětVymazat
  2. zajímavý! ráda bych měla "osbní brand" jenže to bych nejdřív musela mít svůj styl... ovšem neřešim takový věco kvlůi blogískový akci nebo touze po sponzorech (čistě proto že vim že na tomhle poli nemám šanci) ale spíš pro vlastní vyhranění se...
    (a nebo můžu za "osobní brand" brát hlasitej smích :D )

    OdpovědětVymazat
  3. Spíš bych se podrbal na hlavě ve stylu "Proč vůbec něco takovýho dělám?!"

    Neboli otázky jsou následující: Proč se chodíš kamsi předvádět a trávíš čas tím, že necháváš lidi, aby hodnotili tvojí pěknou tvářičku? Proč chodíš na ty "akce"? Proč máš potřebuje "vypadat skvěle"? Proč máš potřebu někoho zaujmout?

    A nejdůležitější otázka: K čemu tohle všechno? Fajn, bude z tebe super krásná oblíbená schopná blogerka, vystudovaná ekonomka, modelka, a pravděpodobně vysoce efektivní pracovnice ve firmě XY s nadprůměrným příjmem. Ale PROČ? Co z toho? K čemu konkrétně má vést to budování osobního brandu? Čeho myslíš, že tím dosáhneš?

    Anebo ještě jinak: Co - pak - budeš - dělat - dál? (AŽ toho dosáhneš) Co budeš dělat, až to všechno budeš mít a znovu se naplno ozve ta existenční prázdnota, kterou zakrejváš tím, že se snažíš o to vypadat/působit dokonale? To ti totiž nezbude nic jinýho, než skočit z mostu...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Popravdě, všechno bycho to zahodila. Jediné čeho chci v životě dosáhnout je, mít pravnoučata a v klidu umřít. (S tím vším, co tomu vede.)

      Zatím jsem do demografických ukazatelů vlezla dvakrát, doufám že ještě minimálně dvakrát ovlivním plodnostní ukazatele...ale to chce být zajištěný a to není hned.
      Pořád se utěšuju pocitem, že kdykoli budu moct zahodit můj "zrzavý" brand, bez kterého by mě většina lidí nepoznala, sbalit to nejnutnější, vrátit se "domů" a žít moderní verzí života mých předků.
      Protože ať už to vypadá jakkoli, jakonec mě stejně nejvíc bere manuální práce, plotna a rodinný život.

      Pravděpodobně patříme mezi ten typ naivních snílků, který si život kreslí v růžových barvách a nedokáže se smířit s tím, jak vypadá realita. Přizpůsobuju se společnosti, balancuju mezi tím, co chci a co chtějí ostatní. Ale kdo to nedělá? Život je vždycky něco za něco. Já mám štěstí, že se mi dříve udělají mozoly než puchýře. A smysl života je život sám. Pokud ho někomu nedám já sama, pak můžu pomoct...anebo rodnou tu hroudu svou vlastní mrchou pohnojit. Ale to je tak nějak životní cíl nás všech, ne?

      Vymazat
    2. Není se čemu divit, že bys to zahodila, protože to, co teď jakože "máš", je něco, co tě akorát totálně ničí a znemožňuje ti to vnímat. Pohybuješ se v naprosto šíleným prostředí a je zcela logický, že bys z něho nejradši utekla někam do pralesa. No špatná zpráva je, že to stejně nebude fungovat a pokud přestaneš dělat ty šílenosti, co děláš teď (a o kterejch víš, že jsou špatně) a odejdeš kamsi "k plotně a manuální práci", tak uděláš jen to, že s vaničkou vyleješ i dítě. Nejseš blbá, seš očividně schopná trochu použít hlavu a třeba i vydělat prachy, tak proč proboha utíkat někam k okopávání záhonů? To není totiž nic jinýho, než že vzdáš jakoukoliv snahu o to na něčem pracovat a věnovat se světu nebo lidem a půjdeš si okopávat kytičky.

      Ale ta vobla zdaleka není buďto 1) Sebedestruktivní psycho, co praktikuješ teď nebo 2) Život v přírodě stranou od lidí. Tohle je umělý dilema, který sis sama vytvořila v hlavičce, aby mohla dál provozovat to, co děláš teď. To jest ve stylu falešný pokory si řekneš cosi jako "No teď ještě nejsem dostatečně zajištěná, tak nemám nárok na to tohle nedělat, ten klídeček můžu mít později" a dál se vyžíváš v budování svýho brandu. Ten brand je samozřejmě naprostej shit a fake a viš to sama, ale z nějakýho důvodu to hraješ se všema těma lidma ve svým okolí a necháváš je, aby tě žrali a sama žere to, že oni tě žerou a díky celý tý do sebe zacyklený hře hezky pomalu imploduješ. Myslet si, že TOHLE se vyřeší tím, že si pak pořídíš dítě, to je hodně naivní představa...

      Dítě je samozřejmě hodně silnej argument, co se týče "smyslu života", ale s tím si prostě nevystačíš, specielně ne s tímhle přístupem, kdy si tím dítětem chceš koupit od reality ten svůj vysněnej klídeček, kterej teď nemáš. Ale tohle je fakt strašně primitivní a sobecký uvažování a nakonec nezbývá, než politovat to dítě, protože co mu asi tak může předat do života matka, která si ho pořídí s takovouhle motivací (ulehčit sama sobě a sama pro sebe získat nějakej symbol)?

      Celej tenhle blog je totální sračka, bohužel je to sračka natolik stylová a ty v tom natolik umíš chodit a v těch hovnech se patlat, že ti to všichni ti lidi a ostatní holčičky-blogerky baští a tím ti prokazují tu medvědí službu v podobě toho, že v tobě podporujou pocit, že to má nějakej smysl. Ale ta cena, kterou za to platíš je obrovská. Už teď působíš jako neživá hadrová panenka. Zajímalo by mě jak dlouho tohle vydržíš, než se z toho konečně zhroutíš. Vzhledem k tomu, že se ti to očividně daří hrát, tak to bude dost možná ještě chvíli trvat. Každopádně hrát na lidi to, co hraješ teď a tlačit na to tak, jak na to tlačíš, je vstupenka do Bohnic.

      Vymazat
    3. No, tak tedy nezbývá než se objednat k psychiatrovi rovnou. Znáte nějakého dobrého? Pokud na mě nečeká shizofrenie po mateřské linii, čeká na mě alkoholismus nebo jiná vážná zavislost po otcovské. Nějaká rada? Telefonní kontakt?

      Vymazat
    4. A co myslíš že s tebou jako udělá psychiatr? Ten ti tak maximálně pofouká bolístku a dá ti na ní náplast. Psychologové a psychiatři tu nejsou od toho, aby ti pomohli - respektive oni pomáhat nemůžou, protože prostě neřeší to jádro (nemají na to budget a lékařská ideologie jim znemožňuje toho člověka, co za nima přijde, vnímat). Jediný, co může psychiatr udělat a co udělá je, že se tě bude snažit zařadit zpátky do systému a udělat z tebe funkční kolečko v tom společenským soukolí. To jest postaví tě na nohy, předepíše ti nějaký prášky na bolest, a odsune podstatu problému o pár let do budoucnosti, toť vše. Tím se neřeší ani prd.

      Veškerá moderní psychoterapie nedělá nic jinýho, než že tu krizi identity prohlubuje. Ženská, co se celej život snažila nasadit si růžový brejle přijde za panem psychologem, že je v prdeli a neví co se životem, a pan psycholog se zamyslí a udělá co? No vezme jiný, tlustší růžový brejle a pomůže je tomu člověku nasadit. Nemůže udělat vůbec nic jinýho už jen proto, že psychiatři sami mají ty brejle na nose.

      ---

      Co to prostě a jednoduše přestat hrát ty hry?

      Vymazat
  4. "Psychoanalýza" má pravdu. Hra na pronikání do "skvělého světa módy" je úchylná. Jediné dobré na tom je, že si člověk aspoň uvědomí, jak se české dívky mají dobře, když mohou ubíjet čas sepisováním úvah o nesmrtelnosti chrousta a když největším hororem, který by je v životě mohl potkat, je riziko, že přijdou na akci, kde jim nějaký chorý mozek dost nepochválí kombinaci náušnic a vložek do bot.

    Proboha to fakt nechcete dělat něco pořádného? Jestli vás zajímá řemeslo, tak si otevřete úpravnu oděvů a časem se dopracujte ke krejčovskému salonu. Jestli se vám do řemesla nechce, studujte orientální jazyky a pište etnografické studie o kimonech. Jestli toužíte hlavně po úspěchu v byznysu, hledejte způsob, jak se podílet na oživení textilní výroby v ČR. To jsou cíle, které mají větší smysl, než si hrát na stylistky, maskérky, vizuální marchandiserky a nevím co ještě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono to tak jenom vypadá, že se ty holky "mají dobře". Ale tohle je jen součástí celý tý hry. Ve skutečnosti ty holčičky vynakládají 90% svý denní energie na to, aby nejen okolí, ale především samy sebe přesvědčili, jak jim to strašně šlape, a stěží mají sílu na to dělat cokoliv dalšího. Něco hrát a udržovat tu masku vypadá jako velká výhra jen ze začátku. Časem se z toho stane totální psycho. To, co zezačátku vypadá jako dobrej nápad (vytvořím si vlastní funkční self-image/brand neboli falešný self, skrz který budu komunikovat se světem) se postupně mění v noční můru.

      Celej proces je popsanej tady:
      http://psychoanalyza.com/az-na-dren/
      http://psychoanalyza.com/az-na-dren-podruhe/

      Vymazat
    2. Tak jasně, že z tohoto úhlu pohledu se dobře nemají! Ale ve srovnání s tím, že jejich vrstevnice v Asii nebo Africe řeší, jak uživit své čtyři či kolik děti, je prostě celá módní blogosféra směšně-tragickým důkazem, že čím líp na tom člověk po hmotné stránce je, tím víc se pitvá v malichernostech a dělá z komárů velbloudy.

      Vymazat
  5. Odmítám probrečet další noc a další ráno.

    Takže pokud tady plánujete diskutovat o mé neschopnosti dokud nezavřu krám fajn, v tom případě si budu svoje stesky sepisovat do notísku jak jsem to dělala předtím, než se otevřely internety.

    Ale ano, asi to chce otočit se zpátky a psát, jako na začátku, mr... na to, co si kdo myslí. A co že chci dělat? Dneska už jsem spíše nas..ná, než abych se chtěla utopit ve vaně, jako včera. To víte, tatínkova holčička, nikdy nemusela pracovat, neví co je hlad, blablaba, a teď jí někdo otevřel oči.
    Ale paradoxně jo, po tom co jsem dvě hodiny štkala jak odkopnutá zlatokopka, vlastně jsem zjistitila, že rodiče mají pravdu, jako vždycky.

    Ale pokud na světě existují hoši kteří tráví čas hraním počítačových her a bezcílným, zbytečným pohybem, pak sorry, mám právo na to mít prostoduché hobby - a pokud mi za to je někdo ochoten platit, tak blbý kdo dává, blbější kdo nebere. Pokud si někdo vytváří jako hobby falešnou identitu ve WOW, proč by nebylo možné vytvořit si podobnou virtuální realitu v reálu a prostě si tam zajít pro relax. Jo, dělat ve volném čase něco smysluplného? A co je smysluplné? Prodávat lidem nepotřebné krámy? Vyrábět nepotřebné krámy? Budovat chiméru fungujícího systému, další nebeské světy? Každý si žijeme ve své bublině. Neznám ve svém okolí člověka, který by něco smysluplného dělal, mimo těch, kteří jsou zrovna na rodičovské nebo mateřské. (I když si to všichni myslí.) Snad ještě lékařství, zemědělství a boj proti nebezpečným zvířatům (bakterie, viry)...v podstatě jakákoli činnost, které něměla smysl od samého oddělení lidské větve je i dneska zbytečná...

    So, beru to tak že jsou věci, které neumím, které mi nejdou a u kterých mě sere, když mi to pořád někdo otřískává o hlavu. Ale OK, asi patří k dospělosti přiznat si konečně, že přátelství je něco, co se mě netýká, a že dokud se nenaučím nevzdávat pod vrcholem, tak orgasmus nepřijde, a to nejen v posteli. Že jsem od mimina závislá na obdivu ostatních a jako feťák se můžu zbláznit, když to nepřichází.

    Jenom nevěřím tomu, že bych byla tak úžasně originální, že bych tohle řešila jako jediná na světě. Myslím, že podobně se s životem mr.. každý druhý, jenom o tom nemá potřebu psát.

    Jo, a jsem hysterická. Nafoukaná, arogantní, líná, zlomyslná, zákeřná, nepřejícná, zavistivá... doplňte si sami.
    Vlastně, myslete a říkejte o mě, co chcete. Je to pravda.


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Opakuju to neustále a všude a specielně u sebe na blogu, kam neustále chodí lidi, co se dobrovolně máchají v "sudu s kyselinou" a hrozně se při tom diví, že jsou v hajzlu - takže znova:

      Prostředí, ve kterým se člověk pohybuje, je to naprosto nejdůležitější! Od toho se odvíjí vše ostatní, na tom to všechno stojí a padá. Je úplně putna, o co se budeš snažit nebo nesnažit, co budeš psát na blog, jak si budeš plánovat život nebo jakou kosmetiku si ráno napajcuješ pod kukadla. Dokud se budeš pohybovat v tom prostředí ve kterým se teď pohybuješ, dokud budeš mezi lidma, co tě tlačí do tý hry na Princeznu, dokud si budeš vydělávat peníze tím, že se budeš chodit kamsi předvádět, tak budeš prostě v prdeli. Tečka. Je to fakt až takhle (nepříjemně) jednoduchý.

      "...proč by nebylo možné vytvořit si podobnou virtuální realitu v reálu a prostě si tam zajít pro relax..." - protože ti to rozjebe hlavu a vnímání reality a skončíš jako katatonická troska neschopná cokoliv cítit, proto! Protože TOHLE, co si právě napsala, je ta maminčina schizofrenie. Je fakt hodně neuvěřitelný, že tohle nevidíš a je HODNĚ šílený, že seš schopná přirovnat svůj život k WOW. Je to asi celkem překvapivý, ale život opravdu není hra, a lidi, co se k tomu snaží takhle přistupovat, skončí tady: http://jdem.cz/2pra2

      Prostředí tě ovlivňuje a ovlivňuje tě zcela zásadně. Pohybovat se v prostředí plným sraček znamená jednoduše to, že se ti do hlavy dostávají hovna a znemožňujou ti myslet a vnímat (a například vidět co by se dalo s životem dělat smysluplnýho). V takhle šíleným prostředí máš de facto dvě možnosti:

      A) Budeš se snažit vnímat a být otevřená. Výsledek je ten, že tím otevřeným kanálem se ti do hlavy dostane ten hnus (kterej bolí, je ošklivej a zatemňuje ti myšlení).

      B) Budeš se snažit se proti tomu hnusu obrnit - ergo vystavíš si kolem svýho vnímání zeď a budeš se snažit fungovat jako ta postavička z WOW. Bez účasti, bez cítění, jako neživotná panenka.

      Vzhledem k tomu, že jednak energie je hodně omezená a druhak nikdo nesnese fungovat v toxickým prostředí, z A) se tak jako tak každej přesuneme postupně k B), to jest k vytváření falešnýho self, k tomu, že začneme hrát a komunikovat se světem skrze masku. Neboli dostaneme se do stavu popsaným na tomhle obrázku:
      http://psychoanalyza.com/wp-content/uploads/2013/02/Fale%C5%A1n%C3%A9-self.jpg

      Problém tohohle stavu je pak právě ten rozštěp na "pravé/vnitřní self", který si úzkostlivě střežíme a chráníme a na masku (falešný self). Ty nůžky se mají tendenci časem neustále rozevírat a v praxi to nekončí ničím jiným, než tou klinickou schizofrenií. Ještě je pro úplnost dobrý podotknout, že do určitý míry jsme v tom stavu B) nějakým způsobem namočený všichni, všichni občas něco hrajeme a předstíráme, jinak to holt nejde. Ale ten průser nastává když na to člověk šlape a podporuje to a vidí to jako něco pozitivního za čím je potřeba jít.

      Vymazat
    2. Jinak teda nikdo neřekl ani slovo o tom, že seš neschopná. To už si do toho mícháš sama, protože je jednoduší schovat se za vlastní sráčství a přeneseně sama sebe označit za blbku, než zvednout zadeček a jít dělat něco smysluplnýho. Bejt neschopná je totiž strašně pohodlný. Stejně jako je pohldný to všechno "přiznat" a říct, že je to pravda. Tohle je totiž klasickej posmotderní přístup - teprve tím, že to přiznáš, seš totiž jakoby konečně z obliga a můžeš si zalézt zpátky do ulity, protože tím deklaruješ to, že tu zdánlivě nejde o nic jiného, než o nějakej střet názorů. A ve chvíli, kdy řekneš, že oponent má pravdu, můžeš diskuzi ukončit a dál záhnívat.

      Ano, ve tvém okolí není nikdo, kdo by dělal něco smysluplnýho. Proč myslíš, že to tak je? No je to opět zcela logický - vzhledem k tomu, v jakém prostředí se pohybuješ a jaké to tvoje okolí tím pádem je, tak se fakt není čemu divit, že je plný ztracenejch lidí. Jasně, ono tohle je globální problém, v praxi skutečně 99% lidí dělá úplný hovno. Buďto neví co se životem a potácí se na místě (to v tom lepším případě) anebo (v tom horším případě) už to vzdali a utekli k vychovávání dětí, k prázdnýmu vydělávání peněz jen pro peníze samotnýho, nebo k pěstování kytiček a okopávání zahrádky. Ano, většina lidí je v hajzlu podobně jako ty, akorát to není cejtit na sto honů z článků na jejich blozích (protože žádný nepíšou a vědí moc dobře proč. Holt tohle je realita, ve kterým žijem. A co jako? To na věci (na tom, kde seš a co děláš a co můžeš dělat) nic nemění. To, že miliardy much žerou hovna znamená, že ty je budeš žrát taky nebo co jako? Co zase tohle za lacinej excuse?

      Právo na to mít prostoduché hobby samozřejmě máš. Stejně tak "máš právo" na to být v hajzlu. Máš právo na to dělat se svým životem hovno. Máš právo na to jít teď hned skočit z toho mostu. Máš právo na to jít zalejvat kytičky. Máš právo na to jít točit porno (to skoro i logická volba v tomhle případě se mi zdá). Máš právo hledat tisíc výmluv na cokoliv. Ale otázkou zůstává: Není to trochu škoda?

      K tý smysluplnosti života ještě: Co když ta smysluplná cesta znamená mimo jiné to, že přestaneš hledat smysluplnou cestu, přestaneš se tolik starat sama o sebe a přestaneš řešit jak dosáhnout orgasmu (nejen v posteli), a zaměříš to úsilí místo dovnitř do svýho srdíčka, ven ke světu? Ven k lidem? Co když se ten gordickej uzel prázdnoty vlastního života dá nějak rozetnout tím, že se ho nebudeš snažit přímo rozetnout, ale půjdeš holt dělat něco jinýho?

      Co prostě tu energii přesměrovat zevnitř ven? A hlavně: Co prostě konečně přestat myslet jenom na sebe a na vlastní orgasmy?

      Vymazat
    3. ,,Jenom nevěřím tomu, že bych byla tak úžasně originální, že bych tohle řešila jako jediná na světě. Myslím, že podobně se s životem mr.. každý druhý, jenom o tom nemá potřebu psát. ''

      Jasne ze to neni originalni, o cem byla postava Dana v Gossip Girl... Jenom ten konec posledni serie byl silenej, jako ze se mas snazit a jit pres mrtvoly - ne, vlastne ne, Dan byl nakonec taky ten hodnej kluk, kterej se stal soucasti smetanky a pritom se do niceho hnusnyho zas tak moc nenamocil (no, to nejde a asi to vis, podle tonu tohohle postu).


      Tenhle efekt vzhledu funguje, samozrejme, mozek vnima jakejkoliv 'halo efekt' a navic i Sherlock Holmes posuzoval lidi podle toho, jestli byli upraveni anebo na to dlabali (tj, uz kaslou asi na vsechno, a tak je pravdepodobnejsi, ze se dopustili zlocinu). V tomhle vyznamu to ma smysl. Ale je divny pracovat na tom vzhledu, abych pak ostatni presvedcila, ze jsem to, za co se vlastne prestrojuju, ne? Chci rict, rozumna zenska ma nejakej mensi set obleceni, kterej se da vzajemne kombinovat a zaroven to nezmolkuje po druhym vyprani, takze nemusis porad kupovat neco novyho, a diky tomu, ze je to efektivni, mas cas na to delat sakra neco jinyho, ne? Pokud jde o ohromeni lidi tvym outfitem - a stalo se ti nekdy, ze se ten halo efekt potom podelal? protoze jsi umela nabidnout jenom ten outfit, ale dal uz nic? pak nejde o ten outfit, ne?

      potkala jsem par bloggeru a uznavam, ze s nekteryma z nich je tezky zavest hovor i nekam dal od kecu typu 'mas krasnej oblek' - 'ten je z haemka' - 'jo z ty novy jarni kolekce' - 'ne uz z loni, ale ta nova kolekce se mi taky moc libi'
      ale ty mas stylovej blog, kde i pises (jako ze pismena a tak), tim padem nechapu, proc se snazis tak moc zapadnout mezi tu sortu lidi, co jsem prave zminila?

      Vymazat
  6. Že někdo marní čas, to je argument, abys ho marnila taky? A vážně neznáš ve svém okolí nikoho, kdo by něco smysluplného dělal? No tak v tom případě ANO, ZASLOUŽÍŠ POLITOVAT.

    OdpovědětVymazat
  7. Už tě čtu nějakou dobu a začala jsem proto, žes mně připadala jako zajímavá a sympatická holka (to platí pořád), ale z každého druhého příspěvku cítím jakousi zapšklost a ublíženost a už mě to moc nebaví. Nevím co vlastně chceš a asi to nevíš ani ty, ale s takovýmto přístupem se nedivím, že ti to nejde. Sorry, ale asi to chce si víc věřit, než pořád pochybovat o svých rozhodnutích, postavě apod. Stát si za svým a ne se srovnávat s ostatními a fňukat...

    OdpovědětVymazat
  8. Nazdar holky, docela by mně zajímalo, čím se živíte vy? Tedy kromě komplexní analýzy osobnosti jedný mladý slečny. Jestli si to u Vás objednala, tak se tedy omlouvám. Jinak mi to připomíná veřejné cupování čerstvýho masíčka hejnem vran. Možná je nejistá, možná pochybuje, možná zbytečně ustupuje názoru druhých ale já oceňuju odvahu svoje pochybnosti zveřejnit. Navíc téma toho zamyšlení mi příjde velmi aktuální, doplněné o vtipnou sebeironii.
    Mimochodem, opřít se do někoho na takhle veřejném a přitom intimním prostoru, myslím nevede k žádnému zlepšení sebevědomí, jestli to tedy je to, čeho chcete u pisatelky svými komentáři dosáhout.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem kluk btw - živím se na netu, za psychoanalýzu si nic platit nenechávám (jo, možná bych měl začít, pravda). Šel jsem náhodou kolem, přečetl jsem si poslední větu tohohle postu, pak jsem si přečetl celej článek, proklikal zkusmo zbytek blogu a šel psát komenty výše.

      Ignoruješ skutečnost, že Durduin zcela očividně CHCE být cupována (protože to potřebuje a jebe jí v hlavě z toho, jak jí všichni lidi, včetně ostatní holčiček tady na blogu, lezou do zadku). Pro člověka, kterej si lže do vlastní kapsy není nic slastnějšího, než když mu někdo omlátí o hlavu jeho vlastní hry. Navíc tuhle psychoanalýzu si Durduin "objednala" právě tou poslední větou v článku, takže já se klidně můžu tvářit nezúčastněně.

      Každopádně nepochopila si to, proč jsem tu na ní "zlej". Nejsem tu na ní ošklivej proto, že si je ta holka nejistá, jsem hnusnej naopak PRÁVĚ PROTO, že si je tak strašně moc jistá tím, že "stejně nic jinýho nemá smysl" a "stejně nejsem jediná, kdo to dělá" a "stejně je každej tupej jako já". Kvůli tomuhle ignoranství tady do ní šiju. Protože ono co jiného zbývá? Buď můžu teda odejít a vykašlat se na to tady cokoliv dalšího psát nebo se teda můžu snažit odkrejt jak ty věci jsou, ale to musím jít do hloubky (a v tý hloubce jsou holt sračky).

      Jo, všichni automaticky předpokládají, že cílem je mít sebevědomí, být šťastný, dělat něco smysluplného a osobně se rozvíjet - a cpe se to do diskuze na úplně každým blogu. Všichni se snaží bejt sebevědomý a šťastný a překvapivě se to nějak záhadně nikomu nedaří a všichni jsou v hajzlu. Proč asi?

      To poslední, o co tady jde je, aby se Durduin nějak "zlepšilo sebevědomí". Tady jde o to, aby začala pořádně vnímat do čeho se to namočila, přestala si to sama sobě omlouvat a udělala zcela reálný praktický kroky k tomu se na to vysrat a jít dělat něco jinýho. A pokud vnímat začne, tak se jí samozřejmě nijak neuleví, ale bude jí z toho pořádně blbě - což je logický, adekvátní a zcela "v pořádku". Neboť všechno se nám vždycky vrátí i s úroky a tvořit si na sebe v hlavě takovýhle umělý mindfucky a tvářit se, že se vlastně nic neděje, to nemůže zůstat bez odezvy.

      Vymazat
    2. Milá Greto, pracuji už několik let v IT. Autorku osobně neznám, jen jsem jí chtěla poskytnout nějakou zpětnou vazbu a myslím, že i ta negativní je k nečemu dobrá. Mě se její práce líbí i různé tipy a postřehy, jinak bych to tady nečetla, ale té sebeironie je na mě poslední dobou moc. A už končím, ať zas neanalyzuju :)

      Vymazat
  9. Obávám se, že máš ve všem pravdu. Ale asi takoví prostě jsme... koukat a snažit se na první pohled lidi soudit, takže vytváříme tohle všechno.. Veronika

    OdpovědětVymazat
  10. Já jenom nechápu, jak můžeš svůj život posuzovat podle nějakým způsobem se prezentujících lidí, kteří už v českém módním prostředí znamenají pouze důvod se smát. Troufnu si říct, že proto jsi k smíchu taky.

    Jak se ti tady snaží naznačit kolega psychoanalýza - jdi dělat něco smysluplného, protože tohle fakt nemá cenu.

    OdpovědětVymazat