Vlastně, jsme spolu pořád. Každé ráno, každý večer, každou noc. Den za dnem, měsíc za měsícem, rok za rokem. Jsme hrdí na to, že náš domov nehyzdí televizní obrazovka. Jsme hrdí na to, že vedle sebe nesedíme na kanapi, že nejsme nerozdělitelní, neodvozujeme své zájmy od zájmů toho druhého. Na to, že oba máme své vlastní směry a nerušíme se v nich. Výsledkem je, že sedíme každý v jednom rohu pokoje, před sebou monitor. Den co den, týden co týden, rok co rok.
Práce, únava, monitor, krátký rozhovor před usnutím, společný spánek, monitor, práce, únava... Vždycky je co dělat, vždycky je proč vrátit se dříve z výletu, nebo zůstat doma.

Asi není moc lidí, kteří takhle žijí a jsou relativně spokojení. No, když někde na něco zapomenete, po pár letech zjistíte, že se to tak trochu vyvinulo v něco úplně jiného. No jasně, jsme spolu pořád, ale když na to přijde, vítáme se, loučíme se, usínáme a vstáváme, a taky si nosíme jídlo na stůl, ale dobrodružství v tom moc není. V podstatě totéž jako vztah mé babičky a dědy, kteří se vídají akorát u večerního zpravodajství, oběda a u odpolední kávy. Neřekla bych, že takhle jsme si to plánovali, a když už ta realita dohnala i mého muže, rozhodli jsme se pro pokus. Co se asi stane, když najednou nebudeme mít čím zabíjet čas? Co se stane, když jeden den v týdnu nezapneme počítače?

Nakonec to rozsekla Mineralogická nutrie. Vítejte u surrealistů, vítejte v domě U kamenného zvonu, na výstavě Jana Švankmajera. Ve dvou patrech gotické budovy uvidíte objekty (zejména zvířátka), koláže, artefakty a dekorace z filmů, plakáty...a filmy samotné. Možnosti dialogu, Něco z Alenky, Don Šajn, Přežít svůj život, Lekce Faust, Otesánek a pak něco, co jsem nedokázala rozklíčovat a něco, co jsem ani nestihla rozkoukat. Přirozeně, pokud preferujete věci krásné před podivnými, pokud nemáte rádi kostry a preparovaná zvířata, pokud preferujete hotové vjemy před fantazií, asi pro vás těch 60 nebo 160 korun za vstup budou vyhozené peníze. Na druhou stranu, jestli ve vás zbyla aspoň trocha dětského nadšení pro podivnosti, bude se vám to líbit. Můžete koukat, bloumat, vyvalit se na židličku a dívat se na film, v kavárně doplnit tekutiny a zase se vrátit mezi exponáty. Za sebe, svého muže a svou sestru mohu jenom doporučit.

... a vlastně můžu doporučit i den bez techniky. Byt byl sice bez rádia poměrně tichý, ale společná snídaně oběd i večeře za to stály. Nenudila jsem se. Už dlouho jsem si neodpočinula tak jako ve dni stráveném s mužem, uměním a výbornou knihou.

Jak své partnerské vztahy udržujete vy? Nebo vás nějaký partner fakt nebere a preferujete být singles, jak doporučují v nové Elle?