Hned po odtančení povinného kolečka, které jsme zakončili pogem, jsem se šla převléknout do něčeho pohodlnějšího a teplejšího. Hrčavský kroj je svatebním darem od mé babičky, velkou památkou na ni a na všechno krásné, co jsem s ní prožila. Halenku šila babička, o výšivku na manžetkách, šátek a skládanou sukni se postarala paní z Jaworzynky, která se výrobou krojů živí. Krpce jsem dostala od dědy z tátovy strany, kopyca do nich, sice ne nejsprávnější, jsem si vyrobila sama, téměř od ovce. Modrotiskovou zástěru mi ušila mladší sestra Zuzka, čepec uháčkovala babička mého muže. (I když není úplně autentický, jsem za něj nesmírně ráda. Vzorem byl čepec po mé prabábě, háčkovaný z tenké nitě, a to už dneska nedělávají snad ani v Koniakowie, odkud technika pochází.) Pod krojem mám namísto dobového spodního prádla "časnochy" úzké šaty z bílého plátna, které se mu podobají.

Kroj pro mě znamená vazbu na místo, odkud pocházím, vazbu na předky a jejich tradice. Z úcty k nim jsem se rozhodla absolvovat i čepení, což kdysi býval obřad o vážnější, než samotný manželský slib. Čepec jako pokrývka hlavy nebyl vnímán jako omezení (jak je v západním světě vnímán dnes) ale jako výsostné právo a symbol vdané ženy. Kdysi se čepilo v pozdních nočních hodinách, těsně před tím, než měla nevěsta odejít na svatební lože. My jsme rituál posunuly do středního odpoledne. Přiznám se, asi pro všechny zúčastněné to bylo velmi emotivní, a to jak pro ty, které měly právo být přítomny samotnému aktu, tak pro slečny venku nebo slečny fotografky. Podle tradice je během čepení nevěstě sundán věneček/závoj, vlasy spleteny do drdůlku, případně přebytečné ustřiženy, schovány pod čepec a ten je ještě překrytý šátkem. Samotnému aktu by měly být přítomny pouze vdané ženy vzhledem k tomu, že tímto přijímají dívku do svých řad.
Mladá paní je pak předvedena zbytku svatby a vybírá se "na czepiec, bo un nima lacny".

Za mým začepením stála babička a teta Hilda, sestra mé druhé babičky, která nás už téměř rok pozoruje z nebe. Pomáhaly mé švagrové, maminka, tchýně, potenciální tchýně mých sester, tety... vzduch byl horký, přesycený emocemi. Jako by za mnou stály všechny ženy mých předků a zpívaly s námi a ne muži, ne společnosti, ale jim jsem se tím zavazovala, že nebudu dělat ostudu ;-)

Venku už to bylo snažší a nakonec jsme se všichni usmívali. No, co vám budu povídat. Díky zákeřné kombinaci čepce a krajkového prádla, se můj muž na společnou noc těšil. Noc ve čtyřhvěždičkovém hotelu jsme využili, jak se patří :-)

PS: Nebojte se. Na rozdíl od svých předků, čepec běžně nenosím a mimo folklorní údálosti mě v něm neuvidíte minimálně do toho času a prostoru, kde bude platit šaría. ;-)