Strach ze ztráty

18:41

Cestování vlaky Českých drah má velmi mnoho negativ. Jakkoli se pan Žaluda snaží, "vlakušky" a místenky "zdarma" představují jenom malé ústupky oproti nefungujícím zásuvkám, klimatizaci, topení, nepřítomnosti jídelních vozů a všudypřítomné špíně. A to už vůbec nemluvím o okamžicích, kdy je vlak nacpaný "po indicku" a ani na chodbičkách není místo.
Ale i přes všechny tyto zjevné nedostatky domů stále cestuju vlakem. Pět hodin jízdy se snažím trávit spánkem, preferuju cestování v noci, s místenkou, přikrytá dekou nebo kabátem, s batohem pod hlavou. Zákonitosti nočních vlaků se mi stávají důvěrně známýmými. Nikde jsem nezažila takovou solidaritu, jako v kupé pro 8 plném lidí na dlouhé cestě, kdy jsou všichni rádi, že sedí, těší se domů a nezávidí těm, kteří stojí na chodbě.

Nejinak probíhala má čtvrteční cesta domů. Výjimečně jsem se rozhodla jet vlakem už po deváté hodině, a díky včasnému příchodu na nádraží jsem urvala jednu s posledních místenek. V kupé seděla starší paní, poté začali nastupovat dělníci z východního Slovenska... a když v Kolíně paní vystoupila, s místenkou v ruce ji vystřídal další "východňár". Venku byla tma, v kupé šero, jenom já a sedm svalnatých pánů různého věku.

...Máte o mě strach?...

Musím zaklepat, že ačkoli čestuju sama, v noci, vlakem, který pokračuje až do Košic nebo Humenného, často z Chebu, strach nemám a nemám ani špatnou zkušenost. A nejinak tomu bylo i tentokrát.
Chvíli jsem si četla, chvíli se snažila spát, pánové mi nabízeli sušenky a pivo. Přirozeně, za cenu jistých ústupků, kterým se ale v kupé pro 8 nikdy nevyhnete. Když jsem šla na záchod, šli se mnou mě hlídat. Vtipkovali, snažili se udělat na mě dojem ale nic tak nepříjemného, co by holka nezvládla. Když si v Bohumíně při odpojování polských vagónů šli, celí hladoví koupit chipsy, nabídli i mi a já si s chutí vzala. A pak mě na chvíli zalila zvláštní vlna strachu.

Jednou asi přijde ten okamžik, kdy už nebudu zajímavá slečna, kdy už nedostanu pivo jenom proto, že mám modré oči a neurážím se, když na mě někomu spadne hlava. Kdoví, jednou třeba ani ta hlava nespadne. Zalil mě zvláštní strach ze ztráty tradiční ženské devizy, kterou používám zatím jen velmi krátce, oproti jiným dívkám a ženám mého věku. Ano zřejmě jsem nějakým způsobem působivá...ale co když jednou nebudu? Na příjemnou pozornost se snadno zvyká, jak může bolet odvykání? Občas pozoruju první vrásky, trochu s radostí, trochu s pocitem, že mi čas něco bere, něco, co si přece zasloužím. Přiznám se, je to poprvé, co jsem zachytila pocit, že stárnu. Že bych si přála být věčně dvacetiletá. A začínám chápat jiné ženy, které se v zoufalém předem prohraném boji snaží udržet poslední kousky mládí a namáhavým bojem stárnou ještě víc, připravují se o radosti, které patří k danému věku.

Ještě dlouho budu moct jezdit nočními vlaky. Dost možná že navždy. Snad jednou budu mít šarm, který přiměje podat mi lahváče i o generaci mladší muže. Z panťáku na Beroun znám i takové ženy. Přesto ale někde v hloubi duše cítím, že se blíží okamžik jiných, důležitějších radostí, než jsou "doteky cizích stehen v narvaném kupé".

Jak cestujete vy? Bojíte se muží s rukama plnýma mozolů? Máte rádi vlaky? Vadí vám dotyk někoho cizího, ať už záměrný nebo nozáměrný? Jaký je váš ideální věk? ... A jeli už jste Jančurovým Žlutým vlakem?

You Might Also Like

17 komentářů

  1. Cestuji nejcasteji autobusy a tramvajemi, vlaky mám však ráda. Zvláště od zlute doby Region Jetu. V noci se však bojím, kolikrát jsem byla nepříjemně obtěžována totiž i k večeru, natož abych si to "lajzla" v noci O_o. Vzpominam si, kdyz jsem prestupovala v Olomouci jednou a tam byl tak vlezly chlap az jsem se ho bala kdyz si nedaval pokoj, byla tma, nikde moc nikdo... Jinak cestuji i letadly, ale je to pro me snad otravnejsi nez vlak, nesnasim prepazky, cekani apod, navic mi neni prilis prijemne vzletani... ale... kdyz letite treba do Italie a jedna letenka stoji 29 euro a cesta autobusem stejne, a letadlo je tam za hodinu a bus za 8... je jasne co si vyberu :)

    Ke starnuti, na tohle ja neverim, vim jak nehorazne sexy jsou nektere zeny s vraskami, na kterych je videt, ze jim uz davno odbylo tricet :) Je to o zene, ne o veku)

    OdpovědětVymazat
  2. Jednou jsem spolu s kamarádkou jela busem do Řecka - my dvě a autobus plný bulharských dělníků. Ze začátku velká ostražitost, nakonec se ukázalo, že jedinou vadou té cesty byl okamžik, kdy si většina těch dělňasů zula na noc boty... Dotyky cizích lidí mi velmi vadí, vadí mi i to, když na mě někdo kouká moc zblízka. Jo a jak bylo někde řečeno - věk je jen iluze:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Tyhle situace jsou ale o necem jinym...Normalne muze byt zenska sexy i v pokrocilym veku, ale v urcitych situacich je podle me kazda zenska nad 35 ,,neviditelna". proste proto. ja vyuzivam toho, ze vbehnu do silnice se svou blondatou hrivou a auta mi samozrejme zastavi. kdyz jsem tohle posledne udelala se svoji mamou vedle me, tak mi rekla: ,,moc si na to nezvykej, jeste tak pet let a pak te prejedou"..takze asi tak, budme realisti :)

    OdpovědětVymazat
  4. tak já jsem typický antisociální případ. nejradši jsem když je kupé prázdné, ale to se stane tak jednou za dva roky, aby nikdo nejel. dřív jsem vlaky skoro nejezdila, protože mi to množství lidí děsně vadí a rozčiluje, v buse je sice taky natřískáno, ale asi je mi milejší, že jsou otočeni zády a neciví na mě. navíc mi ta cesta víc utíká...ale poslední dobou už jezdím spíš vlakem protože mám nádraží blíže bydliště :D a zvykám si...nočním bych nikdy sama už nejela, vážně se bojím. párkrát jsem to absolvovala cestou z akcí a díky už ne..
    právě na rozdíl od některých žen mi ten zájem cizích mužů vadí, není mi to příjemné, o to víc doteky cizích lidí.
    a věk? to je relativní pojem, protože žena může být krásná vždy, je to o osobnosti ne fyzičnu.

    OdpovědětVymazat
  5. abych upřesnila - není mi to civění příjemné právě v tom vlaku apod. když nevíš co je to za lidi tam a vypadají třeba podezřele :)

    OdpovědětVymazat
  6. statecna .) ja se v noci zacla bat v 2003, kdy jsem se seznamila na nadru s dalsima dvema stejne mladyma holkama a jely jsme v kupecku do varsavy spolecne. a tu, ktera nebyla moc ostrazita a lezela u dveri, okradli. a ona si myslela, ze to byla jedna z nas dvou zbyvajicich... a divny pocit jsem mela drive jako decko na cestach s vodackym oddilem, kdy mladi vojaci vedli dvojsmyslne recicky s nasima vedoucima... strasne zajimave jsi to popsala, s tim starnutim. obcas se vydesim nad nejakou fotkou.. ale vrasky od smichu se nepocitaji :))

    OdpovědětVymazat
  7. To Simsalabim ( a Tereza) - necítím se ve vlaku bezpečněji než když jsou kolem muži ostražití, tvrdí...ale zároveň unavení po týdnu práce, natěšení domů a vě věku mého otce, kteří snad mají potřebu mě chránit. Velmi bych se bála cestovat v kupé s jednou ženou, nebo s bandou rozjařených studentů. A taky - možná je to tím, co člověk vyzařuje. Moji sestru jsem posadila na vlak s tím, že se nemusí bát...a pan důchodce, co jinak působil naprosto mile, se před jejím sexappealem začal v Hranicích exibovat...

    OdpovědětVymazat
  8. Vlkay mám docela ráda, ale u nás jimi nejezdím. Jsou drahé a stršně špinavé. V noci bych vlakem nejela, asi dvakrát jsem jela večer sama a nikdy více. A nevím, co je pak horší, být skoro sama ve vlaku, kde radši ani průvodčí nechodí nebo mezi bandou chlapů. A ostatně, nesnáším, když se mě někdo cizí dotýká, vadí mi většinou i přilišná blízkost. I narvané metro je pro mě utrpením.

    Jinak, stárnutí se nebojím. Když mi bylo dvacet, říkala jsem si, že až mi bude třicet, nikdo si mě ani nevšimne. Dnes je mi třicet a na nezájem si stěžovat nemůžu. Ono je to asi spíš o tom, jak se žena cítí, než o tom kolik jí je. A teď nemyslím ve smyslu cítit se mladší, ale spíš o to být spokojená sama se sebou.

    OdpovědětVymazat
  9. Vystihla jsi momentálně moje myšlenky, co mi běží hlavou. Je mi 2o, rýha pod okem, počínající "vlnky" na čele - z toho důvodu přestávám krčit čelo, když si nanáším řasenku na vrchní víčko ...
    A to si říkám, co budu dělat ve 25,30,35 ...
    Dřív sem se děsila celebrit, co měli po plastikách a chtěli zůstat mladé..lehce je začínám chápat :)

    OdpovědětVymazat
  10. ja urcite patrim k najstarsim citatelkam tohto blogu, mam 36
    a uprimne - je mi strasne smutno z toho, ako sa tu tento vek berie, ze zena je odpisana. clovek by sa ani nemusel svojho veku bat, pretoze stale som to ja, mozno mam trochu viac rozumu, prve vrasky a nejake kil, ale stale som to ja. nevidim dovod, preco by v ociach ostatnych mala byt 36rocna zena uz odpisana, stara, neviditelna. neblbnite!
    vacsinu veci v zivote mate vyriesenych, viete, co chcete, mate zazemie a viete si vyberat. a stale vsetko pred sebou. najlepsie roky!
    Jana

    OdpovědětVymazat
  11. No s tema chlapama s mozolama by sem to "kouzlo" brala trochu vic s nadhledem. Protoze takovy typci budou piskat i na tu nejhorsi brécu, pokud si vezme kozačky třeba...

    OdpovědětVymazat
  12. I když už vede dálnice až do Zlína, jsou pro mně jisté tři hodiny ve vlaku příjemnější než minimálně tři hodiny za volantem :))
    Ideální věk? Ten aktuální (teď zrovna 32). Čím jsem starší, tím se cítím líp. Věk nijak neřeším. Tedy vyjma situace kdy zjistím, že kočka která by mohla ve filmu hrát moji starší sestru je ve skutečnosti o deset let mladší :))

    OdpovědětVymazat
  13. Nic proti, ale podle me kdyz nekomu vbehne do cesty Arasidova "se svou blondatou hrivou", tak rozhodne nezastavuje nejakym okouzlenim!! Dyt vypada jak chlap!

    OdpovědětVymazat
  14. Miluji cestování vlaky, tlukot kol, cestu lemovanou telegrafními sloupy, jak voní pražce během letních dnů. A ať na české vlaky stále nadávám, jsou pro mě ony jednovagónové motoráky a dlouhé zelené rychlíky jakýmsi synonymem svobody. Nikde jinde si neotevřete v parném létě okno, nevykloníte se a ne nenecháte aby vám vítr rozčesal vlasy. Nikde jinde si nesednete do vlaku zaneřádění po týdenním cestování širou nepřístupnou krajinou s těžkou krosnou a místo toho aby Vás spolucestující zbuzerovali, se Vás začnou vyptávat jak bylo na cestách.

    OdpovědětVymazat
  15. Jezdím každý týden domů, ale to je jen hodina cesty a prakticky vždy jedu i s mým mužem. Ale téměř každý týden taky jezdím do Prahy, a to je z Olomouce asi 2 a půl hodiny. Musím říct, že zrovna cestování vlakem si moc neužívám - nebaví mě to. Když jede i Ondra, tak se to dá, ale jinak....pfff. A taky nesnaáším, když sedím v kupé s matkou s kojencem, který neustále brečí, protože ona mu nemůže ten cumlík nechat v puse. Nebo malé otravné děti. Nebo lidi, kteří nevdědí, co to znamená slovo hygiena (v tramvaji se to dá snést, 2,5 hodny ve vlaku ne)

    Takže jsem byla ráda, když začaly jezdit Jančurovy vlaky. Nevím, co všechno vyprávěl Bárta v médiích, ale já jsem naprosto spokojená - komfort, čistota, milý personál, čtení zdarma a levné vynikající občerstvení. Prostě spokojenost...

    A ke stárnutí... Já jsem si nikdy nevšímala, že bych pro většinu byla atraktivní, prostě se tak necítím a ani tak nevypadám. V téměř dvaadvaceti pořád vypadám jak malý sedmnáctiletý smrad, takže nějaké touhy v mužích asi nevzbuzuji. Ve davceti jsem měla strach ze stárnutí. Teď ho mám taky, mám strach, že se na mě Ondra vykašle, že budu mít vrásky..:D ale na druhou stranu třeba budu právě ta, která stráne do krásy, s noblesou...

    Třeba budu ve třiceti koenčně vypadat jako ženská a ne jako malá holka.

    ...ale abych jen nedělala extraodvážnou - téměř vůbec nekouřím, jím zeleninu, piju hodně vody a neopaluju se. prevence je prevecne..:D

    OdpovědětVymazat
  16. Hm. Čím víc ubíhá let od mého příchodu na svět, tím víc zastávám přesvědčení, že stárnutí je z nemalé části věcí hlavy....a slunce či hůře solárka, heh. Dívky, které se od 13, 14 atd. let usilovně opékají si budou moci ve dvaceti s Vanessou prozpěvovat, že "tady už nepomůže žádnej krém".

    OdpovědětVymazat
  17. díky moc za komentáře! Jste skvělí!

    OdpovědětVymazat