Právě jsem v KV 70 minut čistého času.

a) Není tady sníh (když jsem tady byla minule, byl tady).
b) Nemrzne, spíše je horko.
c) Na ulicích jsou lidé.
d) Jsou tady všichni. Ale za deset minut jsem potkala jen jednoho známého.
e) Jamesson stan je asi nejoblíbenější. Není tam k hnutí ani k nadechnutí. A nejsou tam ani bloggeři.

Nebojte, nepíšu reportáž z města, které je aktuálně pupkem světa.

Zítra touhle dobou snad budu mít za sebou první den v Berlíně na fw.

A zapomněla jsem klasická aktualita. Couture kolekce Dioru.

Víte, celá věc se má tak. Protože se ve vedení nemohli rozhodnout, kdo kolekci navrhne, vyřešili to vpravdě šalamounsky. 38 modelů rozdělili mezi 5 návrhářů.

První se inspiroval op-artem, dílem Pieta Mondriana a zmrzlinou, zejména jahodovou.

Druhý kreativec se úkolu zhostil taktéž s velkým odhodláním. Modelky zabalil do pudrové, smetanové a meruňkové, aby to nebylo fádní, přidal nějaké ty flitry a zlato. Těžiště jeho couture leží v zpracování materiálu do vrstev.

Třetí designer zachytil trend 70. let a hippie looky přetvořil do luxusní podoby. Na rozdíl od svých spoluprezentérů se nebál ani barev, ani potisků  a modelkám nechal dokonce překvapivě přirozenou vizáž.

Ani čtvrtý návrhář se  nebál porušit tradici divokého makeupu a svou představu o haute couture představil jako duhové róby z plisé, inspirované zřejmě motýlími křídly (a Blankou Matragi).

Pátý umělec měl zřejmě protekci, protože prezentoval v samém závěru show. Snad se jednalo o bývalého spolupracovníka Galliana, kdoví, v róbách se snažil dohnat svého mistra. Metry drahých látek, korzety, krinolíny...

Bohužel, Dior nechce prozradit jména návrhářů, kteří takto veřejně o post kreativního ředitele soutěží. Nám nezbývá než doufat, že se již brzy dočkáme vyhlášení vítěze a nebudou další finálová kola.