Český opravář praček

9:03


"Crr, crrr, blem, blem!" Ozvalo se zazvonění a nedaleko stojící pán sáhl do kapsy užmoulaných kapsáčů a na mobilu zmáčkl zelené tlačítko. "Prosím? .... " Představil se."......." "No, aha, hm, víte...co že to potřebujte?" "......" "No, popravdě, jak bych vám to řekl... Dělám spoustu věcí. Ale pračky bohužel neopravuju." "......" "Já vám rozumím, ale bohužel, s pračkou vám opravdu moc nepomůžu." " ....." "Není zač, to je v pořádku, mi volají různí lidé. Mimochodem, od koho víte, že bych měl opravovat pračky?" "....." "Aha, tak naschledanou.""...."

Není to zase tak stará příhoda. A s realitou má mnoho společného.

"...tady v česku je to vlastně nutností, dělat více věcí najednou..." řekla mi v rozhovoru modelka-stylistka-bloggerka.
I známá copywriter-marketing manager-fotografka-novinářka-bloggerka je extrémně talentovaná mladá žena. Včera jsem spolupracovala se slečnou, která je modelka-vizážistka-stylistka-fotografka... a nutno dodat že všechny výše uvedené studují na VŠ obory mimo to, co dělají. Známá je scénografka-kostymérka-asistentka osvětlovače-asistentka režie, jiný pán osvětlovač-zvukař-choreograf-... mi ani v podstatě nebyl schopen říct, co vlastně dělá na hlavní pozici.
Kdysi jsem se sešla na kafe s model-herec-fotograf-grafik-pedagog na VŠ jehož kamarádku modelka-tanečnice-herečka-vizážistka-fotografka znám.
Návrhářka-stylistka-managerka mi řekla, že se alespoň odreaguje od toho ostatního.

 Jasně, to, že většina uměleckých profesí si nějak vydělává na živobytí - např. jako visual merchandiser v obchodech nebo jako IT technik, grafik, recepční, barman, to je poměrně běžné. Peníze prostě nejsou a ne každý má to štěstí na "bohaté" rodiče či partnera.

Občas je to nefér, když společnost tlačí obstojnou vizážistku do toho, aby dělala i hair styling a styling - hlavně, aby to bylo v ceně, nezáleží na kvalitě.

Jak moc toho jde dělat, aniž by něco trpělo? Devatero řemesel, desátá bída, zní mi v hlavě. A ačkoli všechny výše uvedené hluboce obdivuju a nesmírně si vážím jich i jejich schopností, pořád uvažuju nad "dělbou práce". Má vůbec v dnešním světě specializace smysl? Má smysl dělat spoustu věcí jenom proto, že v tom nejsem "tak úplně špatná" a mohlo by se to hodit? Není lepší se specializovat a přes kontakty být schopen domluvit vždy toho správného odborníka?

Foto: Jakub Svozil
Protože, jak jsem mohla vidět, to že děláte více věcí, může být taky pořádný průser. Příkladem může být zážitek s miss-modelkou-majitelkou agentury-produkční a jejím kolegou modelem-stylistou-moderátorem.

Co si o tom myslíte vy? 
Kolik profesí najednou vykonáváte, případně jaké a proč? 
Případně byli byste toho schopni zvládnout tolik, co výše zmínění? Kdyby vám někdo nabídl něco nového, šli byste do toho? 

 (ps: pokud se poznáte a špatně jsem to o vás napsala, omlouvám se, opravte mě)

You Might Also Like

9 komentářů

  1. Ja jsem sice grafik, ale jelikoz grafici delaji spoustu veci (od retuse az po sazbu, web a predtiskovou pripavu, ale i klasickou malbu) tak delam tohle vsechno. Na druhou stranu je pravda ze nekteri klienti tyhle"vseumely" vylozene nechteji.
    A to je clovek nepresvedci ze mu vse jde dost dobre.

    No Vs mam take docela jiny obor, i kdyz je tam hoden vytvarky a dramatu+psychologie.

    V zahranici je to vic oddelene, a clovek pak ma vetsi sanci dosahnout mistrovstvi ve svem oboru, teda jeho casti.

    OdpovědětVymazat
  2. podle mne se neda "sedet jednou prdeli na deseti zidlich":-). Stejne vzdycky musi dojit na to, ze nekterou vec odsunes a zamares se na jednu. Pokud k tomu nedojde, podle mne do toho ten clovek nejde naplno a vsechny ty veci stoji za hovno. Co se tyce kombinace vizaz- vlasy, tak to mi prijde naprosto logicke tady v malem rybnicku. Uz jenom treba nevesty- je pro ne pohodlnejsi domlouvat se s jednou osobou nez se dvema. Neznam snad zadnou vizazistku, ktera by nedelala i vlasy.
    A jen takova poznamka- neni fotograf jako fotograf :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Myslím, že specializace má smysl, ovšem v té míře, aby specialista nebyl naprosto ztracen v ostatních oborech a měl aspoň základní povědomí o tom, že existují a co se okolo něj vlastně děje.)

    Známý problém třeba v USA, kde ze škol lezou extrémní odborníci na jednu jedinou problematiku v moři odnoží mateřského oboru (např. diagnostika konkrétní mutace v DNA), nevědí však skoro nic o chirurgii, natož o tom, kde leží Ukrajina, nebo že, představte si, byla nějaká stoletá válka.)

    Tak či tak, při věnování se více věcem hraje jedna vždycky prim, i když to nemusí být pořád jedna a ta samá.

    Ostatně - dělat pořád jedno a to samé by byla přeci nuda.)

    OdpovědětVymazat
  4. Achich ouvej, povídej mi o tom, je to pro mě aktuální téma. Posledních pár dní vážně uvažuji, jestli mi to za to stojí a jestli nebudu přece jen raději s dětmi prohánět celý den motýli po zahradě.

    OdpovědětVymazat
  5. Tak to naozaj dobre poznám keď, že som vyštudovala odbornú školu a po maturite som skončila ako kadernička pre to, že som to vyštudoval tak som to aj nejakú dobu robila....teraz ale robím asistentku a popri tom si zarábam kde tu strihaním a všetkým tým okolo ...

    ja ale myslím že špecializácia je fajn ale v tomto svete bez práce respektíve dosť mizivej šance sa niekde uplatniť ešte aj z vysokou školou je trošku mimo rozmýšľať o tom a ako povedala Zu hore špecializácia má zmysel ovšem len vtedy keď sa vie vynájsť aspoň trošku aj v iných oboroch aspoň trochu podobných jeho

    OdpovědětVymazat
  6. Sama bych se jednou chtěla uklidnit a pro svůj klid(!) se věnovat tomu, co budu umět nejlépe. Osobně jsem (jedinkrát když jsem to potřebovala) využila služeb kadeřnice a vizážistky zvlášť (dvě osoby), na pračku si raději pozvu pračkáře než někoho, kdo mi to spacká, protože umí to a taky tohle. Taky si ráda obejdu Dejvice a zastavím se v masně pro maso, v pekárně pro pečivo a u vietnamců pro zeleninu. A pak do Dejvické drogerie, kde je pultový prodej a kde mi pan drogista doporučil pudr se kterým jsem spokojená na základě dobře mířených otázek a na základě očí, které ví, na co se dívat. Pak přiběhnu druhý den a ptám se po šamponech bez parabenů... Slečno vy se barvíte hennou, že jo? Tak to bych Vám doporučila tenhle..bla bla bla... A to já daleko daleko radši než supermarket. A přijde mi to jako dobrá metafora k tomu...

    OdpovědětVymazat
  7. Sac de Sabine to vystihla dobře...

    Jinak já osobně mám problém spíše opačný, chtěla bych dělat všechno na světě, ale nemám čas věnovat se všemu a hlavně mám pocit, že si na všechno ani nevzpomenu. A nemluvím teď jen o profesích, ale i o koníčcích. Mám pocit, že si pořád musím psát seznamy "Co mě baví" a "Co chci v životě dělat", abych na něco z toho nezapomněla :D

    OdpovědětVymazat
  8. Tohle je strasne podnetne tema a je to vlastne k zamysleni. Sama u sebe vim, ze opravdu sedim zadkem na spouste zidli a obcas mam taky pocit, ze se to pekne vymyka kontrole, ale nejsem si jista, ze bych chtela opak...

    OdpovědětVymazat
  9. ja sama sedim zadkem na dvaceti zidlich, ale taky vim, ze z nedostatku casu nedelam nic poradne. Mimochodem v zahranici je bezne, ze vizazistka dela modelkam na jobech vlasy i makeup a pak je vetsinou jedna stylistka na obleceni...s tim mam zkusenost snad v devadesati procentech pripadu.

    OdpovědětVymazat