Velký výlet

15:31

...a malá zkouška dospělosti.

Ve čtvrtek proběhlo "focení s výletem". Výsledkem je další editorial pro www.mdls.cz, tentokrát s Evičkou Doškovou a Thereskou Matějičnou. Díky Bohemiamodels s námi den trávila i přenádherná Kateřina Kopová a mi nezbývá než doufat, že zážitky, které si odnesly, nejsou jen negativní :-)



Čtyři holky prostě sbalily pidlátka, nacpaly se do mrňavého auta a plné očekávání vyrazily do slunečného dne. Hm, tedy, slunečného...jak se to vezme. Ráno a dopoledne bylo teploučko, sandálky, krátká sukně, letní šaty a nikoho nenapadlo, že deštník se bude hodit. Ještě když jsem balila osušku a deku, říkala jsem si, že to bude spíše na opalování, než na cokoli jiného. Když jsem balila pláštěnu, nenapadlo mě ani ve snu, že bude potřeba. Spíše jsem ji do tašky hodila jen tak z principu, všechno to krásné bílé nažehlené odnesla do auta a pak s hrůzou v očích nastartovala a vyjela.

Doufám, že tady není nějaký policista, který by mě chtěl zavřít...ale nervozita měla své odůvodnění. Mužově autu nefunguje ruční brzda, téměř dva měsíce jsem neřídila a už vůbec ne tohle auto... a už vůbec ne v Praze, sama. Vy, co jste otrlí piráti na magistrále, to možná odbydete mávnutím ruky, ale pro mě to napoprvé a bez navigace byl výkon, za který se ještě teď trochu plácám po rameni. Ale budiž. Strakonickou, Baranďák, parkování na Arkádách, kam jsem jela vyzvednout boty (tisíc krát díky HUMANICu!), následná magistrála a pak motání se po samém centru jsem zvládla bez škod a s pomocí dámy v červeně metalízovaném suw jsem i zaparkovala, aby se holky mohly nalodit.

Ahoj, ahoj, krátký "tetris" (aneb jak se naskládat do mrňavého auta) a mohly jsme vyrazit. Zřejmě na mě byla znát nervozita, rozjela jsem se přískoky, zatáčku ostře švihla, protože jsem zapomněla kam jet, na dálnici mě vytroubil nějaký pán kterému jsem asi blokovala cestu...ale po nějaké době se mé spolujezdkyně přestaly křečovitě držet výčnělků v interiéru. Terezka úspěšně převzala roli navigátora a cesta směr Mělník ubíhala vesele a bezstarostně...

...až do Mělníka. Tam ukazatel změnil barvu z bílé na oranžovou, objevily se slova jako objížďka a značky zákazu vjezdu a cesta nás vedla úplně jinam, než jsme si představovaly. Ve snaze držet se původní trasy se nám povedlo trochu zabloudit ale nakonec, po víc než třech hodinách, jsme si na "automatickém parkovišti" mohly plácnout se slovy "dojely jste na místo určení".

Sluníčko ještě svítilo, mraky se líně převalovaly oblohou, bylo příjemně teplo a vůbec, nic moc nenasvědčovalo tomu, co má přijít. Magnum double chocolate (moje úchylka, pokud si mám dát jenom jedno jídlo za den) mi zvedlo náladu a zatímco Thereska upravovala vlasy a líčila, zdatně jsme přežily exkurzi tří autobusů školních dětí. A tak nakonec, oblečená a nastrojená Kateřina, Evička a Thereska, vyrazily k tmavé skále na blízkém obzoru, zatímco já jsem hlídala základní tábor...
a malá zkouška dospělosti.



...to be continued

You Might Also Like

4 komentářů

  1. Úplně v tom vidím sebe, jakmile mám jet někde, kde jsem předtím nejela, jsem v koncích :D

    OdpovědětVymazat
  2. Fotky som už videla u Evičky a naozaj, klobúk dole všetky tri slečny, lebo ste odviedli skvelú prácu.
    Keď som prvýkrát videla na FB, že Evka dala odkaz, tak som rozmýšľala, že z akého časopisu to je editoriál a po rozkliknutí som ostala milo prekvapená:)

    OdpovědětVymazat
  3. Jej, to jsi opravdu machr, také jsem už dlouho neřídila a do Prahy bych si určo netroufla;) a fotky jsem již viděla opravdu krásné! Skvěle píšeš :)

    OdpovědětVymazat
  4. skvěle píšeš! už se těším na pokračování :)
    Fotky jsem viděla a vypadají krásně, skvělá práce! :))

    OdpovědětVymazat