Jarní úklid

21:35




Vykouklo sluníčko, teplota stoupla skoro na plavky a jaro je tady v celé své síle.
Na ulicích se objevují cedule, které hrozí odtahem zaparkovaných aut.
Babičky riskují pád z okna.
Nastal čas na jarní úklid.

Ne že by mě cukalo při pohledu na zaprášená okna. Praxe mě naučila, že dokud budeme bydlet u výpadovky na Prahu, nemá smysl se s tím trápit. Skla vydrží čistá přesně týden.

Mimo mravenců, kteří neustále odněkud proudí do naší kuchyně, mi proudí krev i z něčeho jiného. Z tepla a světla. Nevím čím to je, ale každé ráno zoufale přehrabávám šatník ve snaze najít něco, co není černé, tmavě šedé a vlněné. Něco, co se diametrálně liší od zimního oblečení. V pokoji se kupí hromady tmavých hader a v obchodě mi cuká ruka na platební kartě. Rozum, (a nejen ten, můj muž to tvrdí taky) mi však říká, že cokoli nového nemám kam dát. A pravdou je, že když jsem se snažila všechno uklidit, dveře od skříně se ne a ne zavřít.
Scéna jako z filmu.

Jak se říká, když nevíš jak dál, vzpomeneš si na rady své maminky. Obsah šuplíků a poliček putoval na světlo boží, stejně jako krabice s letními botami a nastala výměna stráží, jarní úklid, velký třesk.

Zjistila jsem, že  moje touha po nových botech je zcela neopodstatněná a naopak, touha po fushiových kalhotách je zcela racionální. Že další sukně opravdu nepotřebuju, zatímco černá trička bych mohla vyvážet. A postupně se začaly hromadit zajímavé věci.

Vzpomněla jsem si i na klasifikaci mojí mámy která začíná slovy "Tos už na sobě rok neměla...".
a) Je to hezké, to se schová, třeba se ti to ještě někdy bude líbit /někomu se to někdy bude hodit...
 Když jsem byla malá, znamenalo to, že daný kousek uvidím buď na mladších sestrách, nebo na sestřenicích, nebo na svých dětech... nebo ho prostě jednou sama zase vytáhnu z obrovského kufru na skříni. 
Tuto strategii jsem v nedávné době ocenila, protože mi poskytla dostatek kvalitního vintage materiálu pro experimenty focení a podobně.

b) Ukaž? To chceš ještě nosit? Ne, to dáme do charity / na ven/ k babičce na chalupu
Nevím, jestli tohle znají lidé zámožnější. Ale v našich končinách bylo oblečení rozděleno na "do školy" a "na doma, na ven, na lítačku". To co bylo kvalitní ale ošumtělé, putovalo do spodního šuplíku a stalo se výbavou pro tělocviky, zahradní práce nebo exkurze do bahnité divočiny za naším domem.
To, co bylo hezké, relativně kvalitní, putovalo do charity. Dvakrát ročně maminka zásobovala místní pobočku obrovským pytlem nejen dětského oblečení.

c) Co to je? To je hrozný hadr, pryč s tím!
Pokud zazněla tato slova, měla jsem tak dvacet vteřin, na záchranu oblíbeného kousku. Vytrhnout mámě hadřík z ruky, pořádně ho držet, nepustit, tvářit se sveřepě a někam ho pořádně zašít, aby ho nenašla. Pokud se toto nepovedlo, za nějaký čas jsem se s milovaným topem setkala při umývání oken. Bavlna je přece tak skvělá na hadry!


Tričko za tričkem, kalhoty za kalhotami, svetr za svetrem. Hodí se? Nehodí se? Co se nehodí, to se vyhodí?

Co se hodí na styling? Co se hodí na materiál? A co s tričkem, které je sice jako ementál, ale nosili ho všichni mí milovaní muži (mimo tatínka)? (Jediný zelený kousek mého šatníku má prostě výsadní postavení!)

Kožichy, kabáty a teplé věci poputují do molotěsných "pytlů", jejich místo hned zaberou šaty, tílka a sandálky. 

No, nebudu to natahovat. Konečně vím, co potřebuju. A že je pekelně těžké zbavit se toho, co nepotřebuju.
Ale nedá se nic dělat, jsem dospělá ženská a jsou věci, na které se už pár let dívám z povzdálí stejně jako věci, které jsem koupila, aniž bych vlastně věděla proč. Bod pro vás. To, co považuju za zajímavé i pro ostatní, budu postupně dávat TADY. Snad se vám něco bude hodit a ulehčíte nervům mého přítele, který má pocit, že ho moje věci udusí. :-)

Děláte si každé jaro/podzim pořádky v šatníku? Co děláte s věcmi, které jste na sobě neměli rok a déle? Koupili jste si někdy něco, co jste na sebe nikdy neoblékli?

Ps: Dneska mě navštívila sestra a přinesla mi dvoje kalhoty. Stejný pořádek v šatníku totiž dělala i naše teta :-)

You Might Also Like

3 komentářů

  1. Dělala sem pořádek, když sem se stěhovala v zimě. Koupila sem si moc malou skříň, měla sem pocit, že toho moc nemám a všechno se tam vleze... hodně věcí sem vyhodila a poslala dál, hlavně trička, co sou mi krátký. A pak sem dokoupila komodu na zbytek. :D
    http://2.bp.blogspot.com/_n-dyn6NdOJg/TVL7J4CCnCI/AAAAAAAAAsM/25tyUzYlGzE/s1600/Bez%2Bn%25C3%25A1zvu.JPG
    Vlevo nahoře - krabice na oblečení "na doma a na zahradu" :D

    OdpovědětVymazat
  2. kez bych umela vic vyhazovat a min nakupovat :( jsem zalozenim sberatel, takze mam veci, ktere jsem nemela i par let, ale proste se nedokazu rozloucit, kdyz jsou s nimi spojene vzpominky nebo lidi nebo jsem tu vec strasne shanela a pak balbalbaa, no je to hruza :( kazdopadne taky znam deleni veci na litacku/na hory, do skoly, na lepsi :) ale od doby technickeho obleceni na hory se to cele zmenilo :) a charitu zasobujem taky pravidelne, diky bohu :)

    OdpovědětVymazat
  3. Mám to úplně stejně jako ty, milá Durduin :) Taky mám systém "na lítačku"/na charitu/kamarádkám, a snažím se ho úspěšně praktikovat. A zjistila jsem, že na nepsaném pravidle "cos na sobě neměla půl roku, toho se zbav" má své opodstatnění a dává smysl...

    OdpovědětVymazat