Ta moje zahrádka

20:03


...proč vlastně píšu takové blbosti? Klasický příklad autoterapie.
Za poslední rok jsem si totiž ten můj trávníček tak parádně pohnojila, a zanedbala v jiných směrech, že z původní přehledné plochy se stala divoká buš.

A i kdybych nebrala poslední rok (a že jsem na sebe byla pyšná, když jsem měřila v továrně časy, urvala rekordních 52 kreditů nebo se nastěhovala s mužem do "vlastního"), i jenom poslední půlrok by možná jedinci méně citlivému než já, podlomil kolena.
Našla jsem si dlouhodobou brigádu, kam jsem musela dělat přijímací pohovor a která mi zajistila nezvyklý příval peněz (a nezvyklý nedostatek času).
Moje fotky vyšly v Respektu, na Fashionweekendu mě vycvakla Tonbo, seznámila jsem se s Michalem. Párty v showroomu HM, seznámení s bloggery, Magda Marnell, Mdls.cz párty ...

Logicky muselo přijít vystřízlivění. Zatímco jsem se z okna s potěšením dívala jak se mi to zelená, v trávě se namnožil plevel, zabydleli slimáci, přerostla, prořídla...

Před Vánocemi "přišlo sucho" a já jsem si konečně všimla, že něco není v pořádku. Takže nejdříve klasická kosa - konec semestru, typické zjištění "Tak ty sis myslela, že školu zvládáš a je v pohodě? Opravdu?". Pak přišla na řadu motorová sekačka na vysoký pokos. "Tak ty sis myslela, že tvůj blog za něco stojí? Že ti jako pozvání na Blogger meeting něco naznačuje?". Motorová sekačka na malou výšku: "Ty sis myslela, že nejsi ošklivá a blbá? Podívej se na sebe, nic neděláš, nic nestíháš a ještě vypadáš příšerně." (Vlasy mastící se do dvou hodin po umytí, beďary, kruhy pod očima, to už tady dlouho nebylo.) Co ještě chybí? Á, stébla, které odolala! A tak jsem s přičinlivostí sobě vlastní vzala manikůrní nůžky a fanaticky se vrhla do úprav. "Podívej, tady ta slečna, je mladší a stokrát šikovnější. A jiná, školu má jednoduchou a vydělává mnohem víc co ty. A tahle má lepší fotky, tahle hezčí nohy, tahle umí lépe anglicky... Vidíš to? Jsi NULA!"
Nakonec přišel závěr. Těžký válec slabší depky spojené s bolestí hlavy a pocitem bezmoci to zarovnal.

Když vidím tu paseku a tatrovku odvážející do dáli korbu plnou rostlinné hmoty, mám chuť se zvednout, odejít a jinde a jinak začít znova. Jenomže ze svého života člověk nezmizí.
Včera jsem ze zkoušky dostala jedničku, ani to dnešní ekonomicko-anglické peklo nebylo tak hrozné - na zažloutlou spoušť padají první kapky. Ale práci není konec. Je třeba vytrhat plevel, vykopat hluboké kořeny bodláků a pampelišek, vytahat šlahouny kopřiv. Hrozně bych si přála mít úhledný pažit člověka, který zná své možnosti, využívá je, ale nechlubí se a nepřerůstá. Beru, sekat, sekat, sekat, zalévat, zalévat, hnojit, válcovat... Ale jak určit optimální rozlohu? Jak určit kdy sekat, na jakou výšku, jak moc hnojit a hlavně, co úplně vyeliminovat? (Prosím, vím, že bodláčí v trávě nemá co dělat, ale co takové sedmikrásky? Alespoň něco nelogického, zasněného, hezkého, citlivého...? A co pampelišky? A co svlačec? ... A ani ten bodlák není tak špatný, ne?)
Nakonec jsem usoudila, že potřebuju zahradníka. Někoho kdo bude rozumět věci, občas mě zkontroluje a řekne "Hele, holka, já chápu že se ti nechce, ale vyber si, buď budeš ... nebo budeš ..., takže doporučuju zatnout zuby a dělat ... místo ..."
Vím, že rozhodnutí za mě nikdo neudělá. Ale věřím, že zeptat se na cestu není takový průšvih.

Tedy:


Hledá se zahradník/zahradnice (kouč)

Požadavky:
- estetické cítění (aby mohl kritizovat moje vizuálno)
- orientace a zkušenosti v oboru (žurnalistika, oblékání... prostě aby uměl poradit co dělat a co nedělat)
- ostrý úsudek a jazyk (aby mohl seříznout všechno co přečnívá)
- dostupnost alespoň jednou týdně (aby slyšel, až budu volat o pomoc)

Nabízím:
- úctu obdiv a poslušnost
- náhled do nejtajnějších koutů mé zahrady
- přiměřenou finanční odměnu na základě dohody (v rámci mých možností)
Co by se mi líbilo, ale nevyžaduju:
- příjemnou povahu (když na mě nebudete moc křičet, budu ráda, ale zvládnu i pevnou ruku)
- aspoň stejný level jako mám já (stačí v něčem, třeba i v něčem co neumím)
- možnost setkat se osobně (přestože stačí i virtuální komunikace)

Prosím všechny myslitelné uchazeče o místo, aby se mi ozvali, buď tady, nebo do emailu.

Děkuju
Olga

Ps: Lidé jsou nedokonalí, ale touží po dokonalosti. Znám spousty takových, kteří by v tom, na co jsou talentovaní, mohli být téměř dokonalí. Jenom se bojí zeptat.
Nedoufám v to, že bych mohla být dokonalá. Ale jednou bych moc ráda byla, alespoň v něčem, alespoň dobrá. Bohužel, to něco se s menšími úspěchy snažím určit už snad deset let a co se postupu "jak být lepší než špatná" týče, nevím zhola nic. Třeba mi bude stačit jenom směr (Na Bělehrad!). Nebo budu potřebovat ukázat cestu (Do Prahy po D1). Nebo bude dokonce nutné mi ukázat jednotlivé kroky (Nejdříve rovně, pak u té žluté budouvy zahnout doprava ...).
A i když vím, že k mému vysněnému cíli vedou stovky cest, raději půjdu klikatou a dlouhou, než krátkou, rovnou a betonovou. A jaký je, ten můj životní cíl? Sedět na lavičce na zápraží, vedle sebe mít kočku, chybým sluchem si užívat cvrkot cvrčků a seschlou, vrásčitou rukou si clonit oči před sluncem pozdního odpoledne. A uvnitř vědět, že všechno co bylo bylo dobré a že můj genofond přetrvává v dalších generacích.

You Might Also Like

13 komentářů

  1. Možná jsi jen momentálně příliš sebekritická. Já se momentálně dostala do fáze, kdy jsem si toho nabrala víc, než zvládám. V průběhu zkouškového jsem naslibovala taneční vystoupení, na kterých nemám čas pracovat a když na nich pracuju, je to na úkor školy. Nemám čas na nic osttního, co by mě bavilo. Můj několikaletý vztah mám pocit, že jde do kytek a nemám sílu cokoli řešit. Takže přecijen chápu, alespoň z části určitě, jak se cítíš. Ale říkat o sobě, že jsi nula je opravdu pehnané, to nedělej, bude líp. Když chceš vidět duhu, musíš vydržet trochu deště ;o)

    OdpovědětVymazat
  2. posilam ti pusu. ten konec je uchvatny. strasne uzasny text. asi mas ted spatne obdobi, ale hledas zpusoby, jak aktivne zapusobit, aby bylo azse dobre, to se mi na tobe libi. myslela sem, ze miris jen za psychologem "si popovidat" (ten dobry te svyma dotazama ukaze moznostia da podnety k premysleni,aby sis pak vybrala sama, kudy kam),a le ty na to jdes jeste sofistikovaneji, uplne zasnu! drzim ti palce, at se nejaky kouc najde, protoze byt v necemna vyssi urovni nez jsity neni uplna sranda, protoze jsi v.y.s.o.k.o. a byt ta tatrovka odvazi plnou korbu, nikdo ti nemuze uprit, ze jsi tu tatrovku mela cim zaplnit, coz kazdy nedokaze. drzim ti palce, mas krasnou vizi, at se ti splni!

    OdpovědětVymazat
  3. Nejsi sama. Zimní období je vždycky takový, aspoň u mě...hýří se tím blogy, zaplňují hlavy. Akorát se to musí přežít, postavit se zase na nohy (nebo na všechny čtyři, jak by ti řekla Clarissa Pinkola Estés) a jít dál.
    P.

    OdpovědětVymazat
  4. Bude líp, věřím v to a zkus v tom aspoň trošku věřit taky. To je základ.

    OdpovědětVymazat
  5. Mno, já včera zjistila, že trpím prokrastinací. Teda včera jsem zjistila, že stav ve kterém se nacházím už delší dobu má odborný název a není až zas tak ojedinělý. A nejsem hypochondr, který se chytá všeho co slyší, prostě je to tak. Takže taky hledám jak se z toho dostat, případně komu si říct o pomoc. Budování zahrádky a zvyšování úrovně bude až další stupeň, nejdřív musím překonat toto. Blog je dobrá autoterapie, sama jej nemám, tak parazituji na jiných, omlouvám se.
    Držím Ti palce, ráda bych pomohla, ale momentálně mám co dělat sama se sebou...ačkoli u mě platí, že čím víc toho mám, tím víc toho stíhám a jelikož toho momentálně moc nad rámec běžného nemám nebo si to nepřipouštím, nestíhám nic, takže třeba kdybych si toho nabrala víc, tak by se tím můj problém vyřešil...jenže na jak dlouho, ve chvíli, kdy nával opadne a já nebudu muset, nevytáhnu nos z baráku a chcípnu hlady, protože každý den budu mít tisíc výmluv proč ten nákup bude lepší odložit až na zítra.
    Drž se! Monča

    OdpovědětVymazat
  6. Víš, kdybych uměla vyjádřit svůj stav slovy, ten článek nahoře bych určitě napsala já. Jenže já si to všechno jen myslím a proto si to neumím srovnat. Myslím, že nepotřebuješ zahradníka ale musíš se naučit svoji zahradu zbožňovat, i když je na ní plevel. Já to teda taky ještě neumím, takže se nehlsím o místo toho zahradníka ale prostě jen o místo třeba někde u plotu, kde bychom si do těch našich trávníčků mohly navzájem trochu kecat;)
    A ještě jedna věc mi není jasná. Jsem tu u tebe asi tak po dvou měsících a zase se mi to stalo. Článek, který jsem si přečetla se skoro na chlup (nebo na stéblo) shoduje s tím mým, který mám v hlavě. Taky potřebuju zahradníka!
    Děkuju a brzo naviděnou.

    OdpovědětVymazat
  7. A novou kamarádku nehledáš? :) Třeba by ti to prospělo víc než zahradnice.

    OdpovědětVymazat
  8. ach Olgo...
    kdybych já aspoň věděla k čemu by mě ten zahradník měl kybicovat...

    OdpovědětVymazat
  9. milá olgo, všimla sis, že ve vztahu k vlastnímu životu volíš obsedantně nadpisy s jasnou vaginální konotací?

    například "Zanedbaná zahrádka", "Údržba trávníku", "První, kdo si nové zaseté plochy všimne jsou ptáci. Škůdci, přiživující se na naději druhých."

    řekl bych, že stav tvého podvědomí je alarmující a namísto nutkavého smolení dalších zastřených vulgarit bych ti doporučil vhodnou čípkovou terapii, jež ti může pomoci.

    OdpovědětVymazat
  10. To anonymní: Obávám se že můj problém nespočívá v kvasinkové infekci. Ale to muži, kteří se udělají vždy a všude, nemůžou chápat.

    OdpovědětVymazat
  11. TEĎ Tě chápu. Ještě minulý týden jsem článek četla byl mi POVĚDOMÝ, teď už je jeho původní kopie ve vědomí... Školu má jednodušší a líp vydělává, má dokonalou pleť, lepší oblečení, nic nestíhám a o škole jsem si myslela, že to dává a vlastně nedávám. Když teď neudělám statistickou analýzu dat, mělo předchozí studium vůbec smysl? A bude ho mít? Když jí neudělám letos, budu mít příští rok lepší mozek, kterej to zvládne? Nebo stejnej a měla bych se na školu vykašlat? Nekonečnej koloběh, kdy si při učení říkám, že jsem měla začít dřív, chodit míň do práce, a věnovat se škole. Při pohledu na výplatní pásku si říkám, že jsem měla víc chodit do práce, když to učení stejně nakonec flákám. Každé ráno si říkám, že dnes se už večer opravdu a kvalitně vyspím, a každý večer čekám, až přijde milý z práce, povídáme si, milujeme se, potřebujeme se a já si říkám, že je to přeci lepší než spánek.

    A k tomu ten sociologický pohled, statistiky o tom, že pocit osobního štěstí a výše výplaty pravděpodobně nekorelují a pokud ano, tak jen ve 4% případů. Norma existuje, společnost jí vyžaduje, ideál krásy, pomíjivost, nemožnost se zavděčit, předurčenost a svoboda, stereotyp a alternativa a já a ostatní. Milující přítel, rodina. A potom si říkám, že jsem kráva, když se trápím beďěrama a kruhama pod očima, když mám v nich to obsrovksé štěstí, který nemá každý. Někdy přijdu z večírku unavená všemi lichotkami, mládi je pomíjivé... Mám tendenci si vyholit hlavu a čekat, co to udělá s lidmi v mém okolí... Zahradníky mám, jsem za to vděčná, ale nejradši bych byla, kdybych měla tu svojí zahrádku ráda včetně plevelu. Zatím se daří ve většině případů, menšina ovšem zůstává... S.T. (nemám blog, ani účet, ani nic, namísto přezdívky iniciály, snad to nevadí)

    OdpovědětVymazat
  12. ahoj, myslím, že holčíčí sebevědomí je často na bodu nula kvůli tomu, že jsou nedostatečně chválené a podporované okolím. Zjistila jsem, že mému sebevědomí děla strašně dobře, když mě okolí pochválí, řekne, že mi to sluší a že jsem fajn. Já jsem si svoje okolí musela vychovat k tomu, aby mě takhle podporovalo, ale jakmile pochopilo, že se bez toho utrápím, dává si na to pozor a podporuje mě.
    Ale je mi jasné, že kdybych si o sobě myslela jen to nejlepší bez toho, že by mi to někdo stále opakoval, bylo by to mnohem lepší...

    OdpovědětVymazat