Models pro Slunce dětem

16:17

V sobotu 18.12. proběhla v klubu Foo Paa, v Karlových Varech, benefiční párty serveru mdls.cz.
Původně jsem byla pozvána jako ctěný divák, ale nakonec, jak už to tak bývá, byla každá ruka dobrá a den se nesl v pracovním duchu.
Krásné reportáže tady a tady


K pozvání, kterého se mi dostalo hned ze tří stran jsem přistupovala rozporuplně. Módní přehlídka v Karlových Varech? Známé modelky? Dražba triček od návrhářů? Přehlídka spodního prádla? Hlavní pořadatel mdls.cz a slečna Nadia...

Ještě dva dny před akcí jsem se zmítala v pochybnostech.

Buď to bude naprosto skvělé, nebo to bude totální propadák. Nedokázala jsem si představit kompromis a už vůbec ne příjemný. Nakonec ale zvítězilo pokušení poznat na živo tu tajemnou dámu s ostrým jazykem, s kterou jsem do té doby komunikovala jen přes obrazovku.

Kývla jsem, silou vůle se vydrápala z postele a v osm ráno, v mrznoucí mlze, čekala na dejvické na odvoz. Praha byla vylidněná a tak se jelo dobře. Vyzvedli jsme slečnu novinářku i s botami a klidná Marcelka, vizážistka a řidička v jedné osobě, šlápla na plyn. Možná že by kritik namítl, že cestovat po namrzlé cestě, místy ponořené v husté mlze, v ranních hodinách a s neošoupaným řidičákem je hazard, ale do cíle jsme dojely v pořádku a jak se ukázalo, brzo.

Po ubytování se na místním internátě jsem se přesunuly na místo konání. Rozpaky a nejistota opět zesílili. Ne že by klub byl ošklivý, nezajímavý. Ale připadal mi malý. Dvě místnosti, dva bary. Pódium, na kterém běžně hosté sedávají se měnilo v backstage - dva pánové před ním stavěli dřevěnou konstrukci, potahovali ji látkou a papírem a vyráběli molo. Bylo to krásné, až na dva háčky. Do backstage bylo možné se dostat jen přes molo a nebylo tam světlo.
To se modelky budou převlékat potmě?

A nastalo čekání.

Když tak nad tím uvažuju, mohly jsme na místo dorazit klidně o pět hodin později a pořád bychom byly včas. Nudou nálada mírně houstla, hlavně lidé, pro které to nebyl jenom "příjemný výlet", byli mírně rozladění a tahle klikatá červená linka se pak táhla celým večerem. Nutno poznamenat, že chápu obě strany. Že není v silách jednoho člověka zařídit všechno včas a hned a dokonale. A taky, že po dlouhé náročné cestě jiný očekává dobrý servis, pozornost a prostě příjemno. Ale co se dá dělat. Mě sice tyhle věci mrzí, ale je věcí každého jak se dokáže o svoji pozici rvát a stát si za svým nebo aplikovat politiku pasivní resistence.

Vzhledem k tomu, že jsem nic nečekala, nic mě nerozhodilo. Snažila jsem se zlepšovat unavenou náladu kolem, postupně přicházely modelky, a nakonec jsem se seznámila i s Evou, bloggerkou žijící v Londýně.

Takto to snad může vypadat, že celá doba od dopoledne až do vypuknutí přehlídky byla vyplněna pustou nudou. Ale pravda je taková, že jsem byli svědky několika tragikomických situací, které pramenily z víry že "když si najdu profesionála, bude profesionální".

Jestliže hrozil nějaký vážnější problém, pak právě z rukou těchto "profesionálů".
Nutno podotknout, že to nebyla chyba pořadatelů. Prostě ta paní co to měla zařídit, to zařídila podle svého ne/vkusu.

Hlavní náplní večera byla totiž módní přehlídka, respektive tři přehlídky.
Nejprve se jednalo o oblečení ze značkového butiku, poté o trička českých návrhářů a nakonec o spodní prádlo.
Ale od začátku.

Do klubu přivezli štendry s oblečením. Paní o něj velmi úzkostlivě dbala, aby se neponičilo, nepokrčilo, nenavlhlo a celá ta nádhera zůstala chvíli stát přímo přede mnou a Evou. Podívaly jsme se na sebe, zacukaly nám koutky a čekaly co bude dál. Oděvy byly převezeny do sálu a za chvíli už přiběhla Nadia. "Tak co? Už jste viděly oblečení? Už ho přivezli?" Souhlasně jsme kývly, slečna pořadatelka nadšeně vběhla do šálu a my napjatě čekaly, co se bude dít. O chvilku později vyšla ven a na obličeji měla úplně jiný výraz. Něco mezi vztekem zoufalstvím a šílenstvím.
Nastal fitting, křehké diplomatické tanečky, aby se vlka nažral a koza zůstala celá. Nakonec bylo všechno vyřešeno k relativní spokojenosti a bylo jasné, že tohle bude ještě legrace.

Vizážistka byla šikovná, přestože nedoceněná, modelky krásné, hudba úderná a po nácviku mohlo show začít.
Napadlo mě, že v backstage je vždycky dobrá každá ruka a každé oko navíc a tak jsem se přidala k modelkám a celý večer strávila v těsném prostoru. Naivně jsem si myslela, že paní, která je stylistkou, choreografkou a zároveň produkční se o své modelky postará a bude je i oblékat, jak je to běžné. Realita byla jiná. Vrchní kreativec zaujal polohu ve frontrow a spokojeně pozoroval plody své práce. Modelky se přece můžou obléknout samy!

Na nějaké ťukání na čelo nebyl čas. Bylo nutné udělat to nejlépe, jak bylo možné. Bokové rifle s nášivkama, krátká trička s potisky, vestičky lemované umělou kožešinkou, všechno v konfekční velikosti 34 a tedy malé a hlavně krátké (kalhoty těsně nad čárku, trička těsně pod pupík, stejně jako vestičky). Oblečení bylo třeba vrátit zpět do obchodu. Hlavně nesundávejte cenovky! Nebylo moc času na úpravy. Trička do kalhot, schovat nebo neupozorňovat na "to nejlepší", opatrně sundat cedulky nebo je schovat...Díky bohu za Jane Bond. Tato moudrá žena pochopila vážnost situace a každou z modelek vybavila čelenkou, takže pozornost všech se soustředila na hlavu.

Nastalo další dějství. Podle mnoha lidí, vrchol celého dne. Přehlídka triček od návrhářů a jejich dražba. Některé kousky byly jednoduché, jiné z prominutím velmi naivní ale hlavně, mezi tričky byl i model Michala Býma. Měsíc jeho života a desítky hodin ruční práce se přeměnily na umělecké dílo. Černé elastické body, s košilovým límečkem a desítkami metrů řetízků, propracované do posledního detailu. Nádhera, které svého autora přiváděla do téměř infarktového stavu. A tak přišel okamžik O a Iva Hunčová vstoupila na molo. Stála jsem vedle Michala, pozorovala jeho obličej, jak se jeho nervózní a nejistý výraz mění a přelívá do spokojeného úsměvu. Body se vydražilo za 8000,- a sálek se otřásal potleskem. Byla to jenom chvilka, naplněná silný pocitem úlevy a zadostiučinění. Pan návrhář je, jako všichni podobní lidé, magor. Není možné vůči němu zůstat lhostejný a když jsem odpoledne viděla jeho nevyspalý obličej, jeho únavu a jeho "zodpovědnou trému", v kontrastu s jeho nádhernou ženou, těšila jsem se na to, až to bude za ním snad více než on sám...
...ale nebyl čas na dlouhé snění.

Přehlídka prádla se blížila. Modelky se oblékly do krajkové nádhery a teprve teď se ukázaly nedostatky ve fittingu. Protože se předem zkoušely jenom podprsenky, kalhotky neseděly a byly tak malé, že i drobné pevné zadečky prezentovaly "jako kasičky". Navíc, prádlo, mnohem více než oblečení, ukazovalo "nesundatelné" cedulky. Ještě jednou jsem děkovala Jane Bond, která svými "fascinátory" odpoutala pozornost od všech nedostatků. Hudba duněla, snažila jsem se holky rozpohybovat, aby se pohledy upíraly na jejich úsměvy a nevšímaly si nedokonalého prádýlka.

Přiznám se, nevím jak to vypadalo zvenku. Show uteklo, holky se oblékly, rozprchly a já jsem dávala do pořádku backstage. Posbírat a pověsit oblečení, prádlo, přidělat cedulky, sbalit boty...Zatímco "venku" probíhala dražba obrazu pro nadaci Slunce dětem, moje naděje na "noc plnou šílenství" a na předvedení super modelu (extrémně pohodlný overal z showroomu HM) se rozplynuly. Míša - novinářka i Marcelka - vizážistka, už toho měly po celém dni a raním vstávání dost. A tak jsem o půlnoci ulehla na škrobené povlečení internátu a mrtvá usnula.

Všechno dopadlo dobře. Díky profesionálním a zodpovědným lidem a přenádherným modelkám musím konstatovat, že obavy se nenaplnily.

A těším se na příští ročník.

You Might Also Like

11 komentářů

  1. Chtela bych to videt na vlastni oci!:) Uzasne to vsechno popisujes, vypravis, bavi me "te" cist, ale vlastni zkusenost, je vlastni zkusenost:)

    OdpovědětVymazat
  2. paci sa mi ked pises o zakulisi modnych prehliadok/foteni...je to pre mna taky iny uhol pohladu na to vsetko. pocitam, ze to oblecenie muselo mat cedulky lebo sa vracia...ale aj tie kalhotky?! :-O
    Katka

    OdpovědětVymazat
  3. To Katka: Neboj, všechny holky měly pod kraječkou tělová bezešvá tanga :-)

    OdpovědětVymazat
  4. (ono by to vypadalo dost hrozně, kdyby šly na ostro po molu, kde hlavy návštěvníků jin byly ve výšce kolen...pokud se nedíváme na hygienickou stránku věci :-D

    OdpovědětVymazat
  5. Jé, to je krásný report Oli :)
    Děkujeme, mám radost, že se nakonec vše povedlo :)

    OdpovědětVymazat
  6. Tuhle akci jsem měla taky zakroužknutou v diáři, ale Karlovy Vary jsou pro mě přece jen z ruky. Škoda, mohla jsem to dobrodružství zažít na vlastní kůži;) Ale tvoje reportáž je báječná a zase jsem jako vždycky hltala, co se ještě kde vyvrbí!

    OdpovědětVymazat
  7. super reportáž, úplně jako bych tam byla :)

    OdpovědětVymazat
  8. P. - fotky jsou v těch odkazech nahoře :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Jsem nevšímavá čtenářka...

    OdpovědětVymazat