Je ikonou.
Pro módní polyteisty samostatným božstvem.
(Jak asi vypadá ten bůh nebo bohyně?)
Symbolem hříchu, semínkem zášti na límci bílé košile.
Nejoblíbenějším kosmetickým přípravkem malých holčiček.
Nebezpečím.

Ani nevím, co nás to, holky z nejvýchodnějšího gymplu v republice, tehdy napadlo. Snad to odněkud vytáhla Simona, v módních věcech nejzběhleší (Kupovala si Elle a taky Cosmopolitan!)Bylo nám sladkých sedmnáct a hon za krvavým ideálem začal.

Tři měsíce jsme, třikrát týdně, obrážely všechny (čtyři) drogerie ve městě.
Do obchodu tři šedé myšky, z obchodu tři holywoodské hvězdy, s rtíky jako ze žurnálu a dalšími vzorky na hřetech rukou.

Nekonečné hledání toho pravého odstínu, té pravé konzistence a (makeupisté omluví) té pravé ceny.
Značka a číslo vítěze výběrového řízení se pak octla na prvním místě dopisu pro Ježíška.

V mezidobí, zmítaná city k "osudovému muži" a dalším dvěma, na začátku listopadu, plná emocí a radosti.
Vypravily jsem se na "vesnický bál". Tři hvězdy z velkého světa mezi šlehačkovými dorty. Hodiny přípravy, litry krve při holení nohou lacinými holítky, rudé šaty, síťované punčochy, černý samet, korzety...
Vietnamky z Makra, prastaré červené punčocháče a sametové mini. Nic plesového, nic sexy. Jenom ty rudé rty.

Když jsem se po nějaké době vrátila ke kamarádkám ke stolu, bylo vše jasné. Kde máš rtěnku? Moudře pravily a já se potutelně usmála. Červená pusa, první a poslední skutečná nevěra.
Na venkovský způsob.

S rudými rty ráno zmizely i iluze, autor hříchu se doznal a pár hodin bylo trapně mlčenlivých.
...

O měsíc později Ježíšek vysněnou barvu donesl. Ale hluboké trhliny ve vztahu nezalepila. Ležela v šuplíku, kdosi mi ji pak vyměnil za rozpatlané dvojče a nakonec zmizela ve víru focení.
S tichým "plop" sundávaného víčka opustila můj svět.

Dneska je mi zase sedmnáct, jsem jako Evička usínající v rudé Chanellce, bez které si ji už neumím představit.

Ta barva má svou magii. S červenými rty se se mnou najednou chtějí kamarádit i "bažanti z Arts-managementu" se kterými chodím na sociologii. Holky, dosud si držící poctivý odstup se usmívají a ptají se.

Nechávám otisky na skleničkách, na vidličce v menze, na ubrousku ve steakhouse, divím se, co se děje a hrozně mě to baví.
Muj muž se naučil si po puse utírat knírek.

Tak jako mám oblečení "do školy" a "po doma", mám dvě krvavé sestřičky v hranatých tubičkách. Gabriella Salvette na domácí lenošení i práci, Lanvin-loves-HM pro širý svět.

Snad tomu nebude tak příkrý konec, jako minule.
Zatím mnou zmítá červená radost.