Pražská muzejní noc

11:25


Je to už sice skoro týden... v Praze byla Muzejní noc. Prostě, spousta muzeí měla od 19 do 01 hod volný vstup a aby měli návštěvníci patřičné pohodlí, mezi jednotlivými budouvami jezdily autobusy, taky zadarmo.

Nadšeně jsme plánovali, jak si vyšlápnem na Kubismus. Před "Černou matkou boží" byla ale fronta jak blázen, a tak jsem to vzdali.


Podobná situace v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Zatímco podle fronty se o kubismus zajímají spíše studentky uměleckých škol (o pražském, zejména architektonickém, kubismu, mnoho lidí ani netuší), do uměleckoprůmyslového muzea se odvážili snad všichni. Nevětrané sály, vitríny obsypané občany dychtícími po kulturním zážitku...nedalo se dýchat. Expozice zabírala jenom jedno patro takže, nic moc. Na druhou stranu, i to málo co "bylo možno viděti", místy stálo za to. Expozice svatebních šatů za posledních 12 desetiletí, šperky, porcelán.

Hedvábné secesní šaty s kovovým páskem, pro snoubenku novináře navrhl francouzský malíř.


Mísa na polévku

Pak jsem, neprozřetelně, nabrala směr národní galerie - Veletržní palác. Těšila jsem se na obrazy a umění, stejně jako na to, že si vyrobím "placku". Ale muž byl už hladový, unavený... a tak jsme nakonec prošli jenom první dva ochozy. Když jsem zamířila do "oddělení grafiky do roku 1930" (navím jak se jmenuje), které bylo klimatizované, milý demonstrativně odešel čekat na chodbu. Picassova Matka na mě vůbec nepůsobila. Čím to? Čekala jsem asi, že to nebude jenom rychlá perokresba na archu A3...




A tak, abych si svého muže udobřila, vypadli jsem ven, svezli se do KFC na Václaváku a pak už, v dešti, na fotky do Langhans gallery ve Vodičkově ulici. Výstava fotek EGO - portréty mě...nadchla, nenadchla...myslím, že kurátorsky to nebylo ono. Jako celek byla výstava podle mého názoru nesourodá. Každopádně, zajděte si tam, vyjděte až do nejvyšího "sálu" a zkoukněte "metalovou sérii". Jedná se asi o sedm portrétů návštěvníků nespecifikovaného metalového koncertu. Který metalista je "ten váš"?


Se sestři

You Might Also Like

2 komentářů

  1. Milá Durduin,
    na tvůj blog jsem narazila před několika měsíci a velmi mě zaujal, ale nikdy jsem neměla čas si ho prohlidnout celý, ale teďka jsem ho po kouskách začala pročítat a musím říct, že je fakt moc zajímavý. Jen tak dále. I když tě neznám, jsi mi velice sympatická a možná to bude trochu dáno i tím, že pocházíš z "našeho kraje" :-)
    Přeju ti moc úspěchů, ať se ti splní to za čím si jdeš.
    A ještě mám na tebe 2 dotazy:
    Co jsi udělala jako úplně první věc, když jsi se rozhodla být stylistkou?
    A kde jsi se naučila tak hezky česat?
    Zdravím a přeju hezký den

    Jana

    OdpovědětVymazat
  2. Re Jana:
    Jako první...začala jsem hledat kurz (prostě pitomost :-D)
    S vlasama je to asi takhle...moje nejmladší sestra má vlasy až pod zadek a já jsem ji, cca od roku 2000, každé vánoce česala, později jsem ji česala i na plesy. Hodně mi dalo i to, že jsem okoukala nějaké ty finty od kadeřníků, na všech dvou (respektive třech) přehlídkách, které jsem měla jako modelka, než jsem se vrhla na česání a oblékání. Myslím si ale, že zdaleka nejsem takový borec, hlavně proto, že sice mám kreativitu, ale nemám to řemeslo.

    OdpovědětVymazat