ked som bola mala,ruzovu som nemohla ani citit,a teraz sa jej uz tak nebranim a mam doma aj par ruzovych kuskov..a keby som si mala vybrat notebook tak len ruzovy,lebo kamoska ma jeden a vyzera to skvele

Moje ružové a květovano-romantické období přišlo až teď. Nemyslím tím, že chci růžovou mikinku, růžové pyžámko a růžový sponečky jako spíš, že si někdy obléknu starorůžové triko.
A vím, že jako malá+mladší jsem ružovou úplně nesnášela + k tomu všechno volánkaté, krajkované a podobně.
Možná je to současnou romantickou modou, možná je to tím, že už nemam problém přiznat okolí svojí ženskost a baví mě to.

Ps: Přenechám ti pusu, když přistoupíš na výměnu celého obličeje:)
Člověče vždyť jsi tak hezká!!

já růžovou neměla ráda ani jako malá potom v rebelském věku jsem jí nenáviděla (včetně všech co jí měli rádi) a teď jí mám čím dál tím radši a čím růžovější tím líp :) myslím že růžová bude zanedlouho mezikrokem k rudé na mých vlasech :)
a odstavec s popisem růžových věcí je výborný!

Ha SLipknot!
taky moje puberta, docela mne zasahlo ze je Paul mrtvy, i kdyz uz je neposloucham. Dokonce jsem byla i na koncerte.

Ruzova-ja nevim nemam na ni nazor, ale nektere odstiny mi moc slusi, lec mam kolem sebe same chlapi co ruzovou nesnasi...

Růžová je moje nejoblíbenější barva snad odjakživa. Ani v pubertě jsem ji nevyměnila za jinou, a i když růžové oblečení moc nenosím, ráda se růžovou barvou obklopuju :)

při vyslovení "růžová", jsem až do dvaceti let prskala. když jsem žila nějaký čas v Anglii, všechny ženy nosily růžovou, moje domácí nechápala mou nechuť k téhle barvě a říkala: jen počkej pár týdnů ... za pár týdnů jsem byla majitelkou dvou růžových triček, růžového spodního prádla, pásku do kalhot a mikiny. časem k tomu přibyly i nízké kotníčkové ponožky v růžové barvě a dalších x kilo triček. teď už jsem zase vyléčená, mám pár kousků v růžové barvě, které s chutí ráda nosím, ale neobklopuju se s ní příliš. nicméně patří mezi škálu mých oblíbených barev.

Růžová, byla moje do jedenácti let. Pak jsem přešla na gympl, kde se k růžové většina holek oděných do kapsáčů, khaki kalhot a černých svetrů, stavěla dost odmítavě.
A na mě začal působit jejich vliv, to, že se mi budou smát, že chci splynout s davem a "má" růžová připomínající mi základkovou Barbie partu zmizela z mého šatníku....
a v patnácti letech se ve mě zlomilo něco a já začala chtít být originální svým vlastním způsobem, elegantní a přesto hravá, vyzývavá a přesto vše neodhalující...a francouzská :-) a snažím se o to pořád... a tak se růžová spíše ve své nude formě opět dostala k Zoris do skříně :)

Asi 5 rokov som mala obdobie, ked som ruzovu nemohla ani citit a teraz ju vpohode nosim, nevadi mi. To bolo asi fakt pubertou :D