Dress code

12:42


Kafe v kanclu? Ne. Odborníci se sešli.



Sexy pony-tail



Taková normální servírka...



Tenhle pán to projel na celé čáře. Nejenom v oblečení. Jeho prezentace byla nic-moc.


Jak mi přibývá věku a kontaktů, pomalu se zvyšuje moje účast na akcích, které jsou více méně oficiální. Na některých tvořím pouze elegantní dopůněk, na některých jsem spíše pracovně a s postupným pronikáním do tajů stylu, etikety a vhodného oblékání mám nutkání hodnotit ostatní.

Celorepublikové setkání manažerů IT, téma dne: infrastruktura a možné úspory.
Výška účastnického poplatku jde do tisíců. Přadatelé - CIO Network - jsou jako vždy, přes vztávání v brzkých ranních hodinách, upravení. Sedím v "recepci" jako hostess, vítám účastníky, registruju je, rozdávám materiály a jmenovky. Dress code - business look - dodržuje méně než polovina zůčastněných.

Jen někteří mají oblek, košili a vhodnou obuv. Někdo má na nohách tenisky, někdo casual kalhoty, jeden z "manažerů" má na sobě obé, doplněné sepraným sportovním tričkem, jiný potištěné jeansy s červenou, károvanou flanelovou košilí. Kontrast s perfektně oblečenými profíky bije do očí.

Žen je tady naštěstí málo. Klasická kombinace kahotového kostýmu a košile nebo lepšího trička. Nic chic, jakoby dress code byl jenom nějaké nezávazné doporučení.

Moje "spoluhosteska", slečna, která tady byla vyslána sponzorem/spolupořadatelem, holka která právě začíná svoji pracovní kariéru, mi lehce vyrazila dech. Skate tenisky, manšestrové kalhoty, sportovní pásek...jedině černá košile a lehké líčení říkají, že asi nejde do hospody.

Nemluvě o servírkách a provozní, které zajišťují catering. Nad tím zůstává rozum stát. Jak je možné, že v konferenčním centru pobíhají ve špinavých kozačkách, tričkách s nápisy, vytahaných svetrech a s rozpuštěnými vlasy?
Uráží mě to.

Na tyto akce nikdy nechodím nenalíčená, decentní pouzdrové šaty nebo sukně s košilí jsou samozřejmost. Nikdo mě nesmí vidět bez punčoch a uzavřené lodičky jsou nezbytností. Jako hostess mám být hlavně krásná a milá. Jedinně proto nenosím upnutý kostýmek.
Chápu, že na celodenní konferenci nebudou muži nosit oblek s vestou, košile se jim během sezení pokrčí, kravata není moc pohodlná a v saku je teplo. Vytahaný svetr a kapsáče mi ale prostě nepřijdou jako vhodné. Přesto většina lidí ani ta základní pravidla (košile, oblek, polobotky) nedodržuje.

Máme tedy přistoupit na jejich hru? Je dress-code přežitkem? Kam dojde naše společnost, jestliže nejsme schopni dodržet základní společenské zákony? Můžou být vůbec firmy, které nedbají na oblečení svých zaměstnanců úspěšné? A nebo to přijde nevhodné jenom mě?

Odborníci na etiketu píší, že situace v České republice se zlepšuje. V těch skutečně "vyšších kruzích" snad. Mám pocit, že s vrstovou 30 000-60 000/měsíc tento trend nijak nehýbe. A jestli jsem za ty 3 roky, po které dělám tuhle "brigádu", nějaký trend vysledovala, tak to rozhodně není zlepšení.

Jestli tohle někdo čtete, prosím, budťe té úcty k ostatním, nechoďte underdressed.
Může se vám totiž stát, že ostatní dress code dodrží a vy budete mít ostudu.

You Might Also Like

2 komentářů

  1. ano, pravda pravda velika pravda :))

    je to hrozne, na vecircich vsude..

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Durduin... Líbí se mi tvoje články, je z nich cítit divokost a obdivuhodná "neotesanost" - myšleno v tom nejlepším slova smyslu. Jako když v horách utrhneš koniklec (zvláštně krásný a drsný zároveň, přiznaná náležitost ke kořenům...k divočině a prazákladu vlastního rodu). Ráda čtu, co napíšeš, v mnohém nesouhlasím, a to je fajn. Jakožto poloviční Pražák místy dumám, co tě tak moc bije do očí na lidech tady; moje zkušenost je, že příslovečná "pražáckost" je způsobena obvykle naplaveninama z jiných měst a vesnic, co maj pocit, že přesídlením se stali lidma z velkého města; jsou hluční, zuby nehty se snaží být IN a ve výsledku tůze otravní. Běžný Pražák svůj původ nevidí jako něco hvězdného, jsou to obyčejní lidé, kteří jsou jen konfrontováni s reakcemi: Jo z Prahy... Hmm., kamkoli se vrtnou.

    Hehe, a točí mě poměrně slušně tvoje anglicismy v textech, já vím, jsem mimo mísu, módu extra nesleduju, de facto se snažím hlavně nemít značky a tržnici :); takže třeba je to už nezbytnost - a taky vím, že pro mnohá slova neexistuje české jednoslovné synonymum... ALe i tak... Jasně, je to vývoj, a nezastavím ho, čeština je pro mě ale nádherná věc, a jsem tak trochu purista.

    Nicméně! Přeju hodně další nezkrotnosti a cílevědomosti, obdivuju takové lidi; a budu moc ráda sledovat tvoje další věci, a budu se dávat ráda dál vytáčet i nechat se přimět k souhlasnému pokyvu :). Měj se, Veronika.

    OdpovědětVymazat