„Webovu verzi časopisu Marie Claire opustila jeho šéfredaktorka Martina Matyášová. Matadorka české módní scény, bývalá šéfredaktorka Elle.cz a ředitelka módy časopisů Žena a život či Marianne svůj odchod okomentovala slovy, že krok do neznáma je pro ni přijatelnější než pracovat s lidmi, kteří nerozumí ani módě ani internetu.“ Napsal fashionbook.cz ve článku Nejdůležitější módní momenty roku 2012.

Když jsem si tento odstavec přečetla, následoval poměrně intenzivní příliv smíšených pocitů.

Jedna, ano, konečně to někdo řekl.
 To že na stránkách dámských lifestylových časopisů se odehrává jen velmi lehké čtení a to, co je nějak oduševnělé, je převzaté ze zahraničních mutací, není žádná novinka. Pravděpodobně si česká čtenářka nežádá, aby její módní bible byla něčím jiným než obrázkovou knížkou s malým množstvím HODNĚ VELKÝCH PÍSMENEK - a v tomto případě poptávka určuje nabídku. To, že čtenářky internetových mutací si nežádají ani ty obrázky a co se textu týče, vystačí si s hodně otesaným textíčkem zaměřeným na reklamu produktů a naprosto scestné rady, budiž. Internetový čtenář je pravděpodobně považován za ještě hloupějšího, než jeho papírový protějšek.

To, že krajky, kůže, černá, ženská silueta a vysoké podpatky jsou v módě, je fakt, který platí už desítky let a pravděpodobně se neomrzí. Není to ale z vůle módních tvůrců ale díky práci módních interpretů, protože jsou věci, které zkrátka vypadají dobře.

Ani "odborné komentáře" na téma komu co sluší a komu ne, nejsou nijak ohromující. Je poměrně snadné o někom napsat, že vypadá jako strašák do zelí/bohyně bez toho, aby se člověk zabýval odpovědí na rýpavou otázku PROČ?!

Ale budiž, nemůžu od módních žurnalistů chtít něco, v čem sama nejsem přeborník. Neb rozumět módě... co to znamená? Znamená to vědět, co se bude nosit? Znamená to vědět, co se kdy nosilo? Nebo to znamená mít přehled, kde se co dá koupit? Dokonale vyšperkovaný osobní styl? Vědět detaily o všech značkách a slavnějších návrhářích? Znát střihy a materiály? Umět si to všechno spojit s dějinami umění, estetikou a sociologií? Netuším.

Kdysi jsem si myslela, že stačí se dívat kolem sebe, mít logické myšlení, estetické cítění a základní umělecké vzdělání.

Pak jsem byla přesvědčena, že se nejlépe vzdělám na odborných kurzech.

A nakonec jsem se dostala ke knihám, tak jsem kupovala časopisy, a nedostatek cestování se nažila vynahradit sledováním street style na internetu. Ale chytřejší si nějak nepřijdu.

Tak jak to kruci správně pojmout?
 Říkala jsem si fajn, podívám se, jestli na UMPRUM mají nějaké kurzy nebo přednášky pro veřejnost...a ta jediná připadla zrovna na dobu, kdy jsem nemohla. Říkala jsem si, že když se naučím dělat střihy a proniknu do toho odspoda, pomůže to. Ale ani po tom co jsem si ušila pár kousků a prolistovala desítky Burd, se necítím moudřejší. Ani po přečtení rozhovorů s lidmi, co se vyznají. Ani po přečtení všech knih...

 Ano, pochopila jsem jaký má vztah oblékání a gender, jaké jsou souvislosti mezi lidovým krojem a krajem, kde se nosí. Vím, jak vytvořit, ušít, vyšít, uháčkovat, uplést, upříst, uplstit... Několikrát jsem na základě fotek z přehlídek správně určila trendy na dalšího půl roku. Nemám problém pomocí oblečení vytvořit osobnost a životní příběh... ale jak, do háje, porozumět módě?

Prostě nevím. Nevím, jestli investovat do dalších knih, jestli se zahrabat do sociologické literatury, studovat psychologii nebo prostě jenom klikat a listovat obsahově prázdnými žurnály. Nebo se přihlásit na nějakou střední nebo VOŠ ? Nebo vyjet do světa? Nebo jít na stáž do dílny nějaké návrhářky?
A vlastně...je možné módě, pokud ji nebereme jako vyloženě obchodní záležitost, porozumět? Není to náhodou umění, něco co vychází z nitra svého tvůrce a je tak citlivé, že jakákoli interpretace je stejné znásilnění jako řešit, co že to chtěl básník říci?

Tak babo raď.

Ps: Je jasné, že podle svého vlastního individuálního mínění každý z lidí, kteří v tomhle oboru pracují, nebo by chtěli,  si myslí že tomu rozumí nejlépe. Tak pokud tomu rozumíte, prostě napište, kde jste se to naučili. ;-)