V posledních dnech se nějak extra nenudím, teda, s nudou se to má tak, že se koncentruje do sice malých, ale nesmírně hlubokých louží. Buď nestíhám a zjišťuju, že nejsem až tak nemožná, jak se zdá, nebo tonu až po uši v něčem patlavém, co s pocitem štěstí a úspěchu nemá moc společného.

To co je mimo mého muže skvělé, je moje „práce“ pro firmu Mars. Dostala jsem skvělou možnost trochu přilepšit mému kostrbatému životopisu a tak se snažím a baví mě to opravdu hodně. Když děláte s lidmi, kteří svou práci milují, mají slabost pro zvířátka, jsou féroví a optimističtí, je to úplně něco jiného než zapškle závistivá soutěživost, kterou se projevují české firmy v módní branži. (Už mě to unavuje. Jednak, trapná aféra „Valentino“, způsobená selháním na straně PR akce. Pardon, ale pořádající strana by si raději měla připlatit za zkušeného pisatele tiskovek a následných reakcí, protože zavádějící informace následované hysterickými výlevy a osočováním jsou značně neprofesionální. A nevím, co by musela paní C.K. , spolupracovnice redakce onaidnes udělat, abych ji ještě kdy mohla považovat alespoň za „novinářku“. No a za druhé, nechápu chování jednoho dnes velmi známého výukového centra pro stylisty, agentury, která jich větší množství zastupuje, prezentuje se v televizi, spolupracuje s bloggery i Slevomatem. Což o to, důležití byli vždycky a to je také důvod, proč jsou tak úspěšní a v tom jen gratuluju. Ale když založí skupinu, pozvou mě do ní, přijmou mě do ní, nechají mě do ní napsat inzerát - v souladu s účelem skupiny - na který se mi ozvou zájemci, a pak mě vyrazí, to mi přijde poměrně smutné. Snad až tragikomické, po tom, co se mi vysmáli, že mám blog a o tři roky později svůj prezentují kde můžou, po tom, co mi po pár větách na mém blogu zablokovali možnost přispívat a jakkoli reagovat na jejich FB...)

Ale dost už stěžování si, díky spolupráci s Mars jsem se poprvé po dlouhých letech dostala na zajímavou studentskou akci s názvem Career Days. Pořádán společností (trochu až sektou) Aiesec v hotelu Corinthia, jedná se o největší veletrh pracovních příležitostí pro studenty a absolventy vysokých škol v ČR, letos navíc rozšířený o virtuální část. Přednášky, setkání s managery, tréninky, stánky... to vše za poměrně vysoké vstupné. Troufám si říct, že jsme byli fakt dobří... a já jsem ve stánku, oblečená v tričku Whiskas mohla pozorovat, co všechno jsou schopni studenti považovat za oblečení vhodné pro prezentaci sebe sama personalistům.

Nikdo není povinen oblékat se u Armaniho, ale základních pár bodů se pravděpodobně bude hodit každému. Protože i když se personalisti tváří, že nic takového jako výběr na základě vzhledu neexistuje, nakonec z nich vždycky vypadne, že to není zase taková pravda. A pokud existuje nějaký důvod, proč si na oblečení dát záležet, pak to je práce - a peníze.

Nejčastější Career Days chyby:

Vlasy
Jakou práci hledáte? Servírka? Luxusní společnice? Uklízečka? Pokladní v hypermarketu? Nebo byste se rády staly členkami management teamu, měly svůj stůl na finančním oddělení, snadno před vedením obhajovaly odvážné rozpočty pro marketing? V tom případě je dost hloupé před pohovorem zapomenout na věci jako je hřeben, šampon, kondicionér, voda, fén, gumky, sponky. Krátké vlasy se sklonem k plihnutí je třeba umýt a vyfoukat, krepaté, suché a jinak poškozené kadeře stočit do french twistu nebo aspoň omotat kolem donutu z HM. Pokud nutně potřebujete prezentovat blond hřívu, zkultivujte ji do ponytail culíku. Zapomeňte na výrazné gumky, cuffs, sponečky, čelenky, štras, zapletené culíky a podobné záležitosti které mohou zavánět infantilním dojmem. Jenom ty, které mají dobrý střih, výbornou kvalitu a spíše tmavší barvu vlasů, si můžou dovolit je mít rozpuštěné.

Obličej
Ne moc výrazný makeup, upravené obočí, v maximální možné míře čistá pleť. Vyčištěné zuby, ošetřené rty. Srovnané nebo čerstvě oholené vousy. Při rozhovoru se na vás lidé dívají dost z blízka. Když vedle sebe máte dva stejně šikovné absolventy, vezmete toho, který má dvě obočí spíše, než toho který má jedno...a toho, který má akné jen na čele spíše než toho, který nemá akné jen kolem očí. Projevy zanedbaného zevnějšku u mužů neznamenají extrémně výkonný mozek, ale neschopnost nahlédnout věci i z jiného úhlu.

Boty
Jasně, venku je zima. A co se nosí v zimě? Kozačky. Jenomže v místnosti je to něco jiného. Ošmajdané, sešlapané, koženkové, zašlé, dělající z nohy sloup...vypovídající o své nositelce skutečně hodně. Na každou akci, kde je možné být chvíli předem, kde je šatna, kde je možnost odložit si nejen kabát, ale i tašku, je dobré nosit buď lodičky, nebo elegantní baleríny, a přezout se. Na pohovoru se většinou sedí, takže i podpatky se dají zvládnout a noha v něčem takovém vypadá tisíckrát lépe. Když se přezujete, říkáte svému zaměstnavateli, že vám záleží na něm i na budoucích klientech, že jste ochotné se přizpůsobit, obětovat určitý komfort proto, aby byl celek vydařený. Totéž platí pro pány a kontrast mezi pohorkami a polobotkami.
Já se přezouvám i na zkoušky, a když ve škole prezentuju. Boty nesmí posluchače/pozorovatele rušit.
(Ehm, pozor na lodičky na platformě nebo klínku. Tohle není párty.)

Punčochy/punčocháče
Dress code netoleruje holé nohy. Ale kdo má pocit, že to znamená palec nahoru pro vzorované punčocháče a legíny, je na omylu. Ani s barevnými 40den štramplíkami si moc nepomůžete, pokud nejdete žádat o práci učitelky nebo ředitelky chráněných dílen. Buď si pořiďte matné tělové punčošky, nebo matné, černé, neprůhledné. (Není to součást dress codu, ale pro začátek se to dá.) Já nosím častěji černou variantu, buď nylon, nebo s přídavkem kašmíru. Tělovky jenom na skutečně oficiální záležitosti.

Sukně
Image rozverné školačky ve skládané kárované mini snad pomůže ke kariéře v pornu. Kariérou v bance si nejsem tak jistá. Platí, že sukně by měla být dlouhá ke kolenům a měla by být spíše tmavší barvy. (Drobné dámy můžou mít nad kolena, vysoké pod kolena.) Květy, kostky, divoké abstraktní vzory, všité šifonové klíny, manšestr, maxidélka, prosím, ne. Věřím, že k tomu abyste prodaly své schopnosti, nepotřebujete ani rozparek do půl stehna. Šatové sukně, jakékoli délky, jsem ochotná akceptovat u těhotných. Zejména ty s kapsičkami, opasky, přezkami bych raději přenechala děvčatům na prvním stupni základní školy.

Topy
Podprsenka by měla být vždy tělová, ramena a ideálně i nadloktí zakryté. Knoflíky upící pod náporem dmoucích se ňader jsou stejně smutné jako plandavost  ve stejné oblasti. (V obou případech dobře vypadají topy s "vodou" ve výstřihu - mají je v HM.) Pokud jste obdařené, fiží nemá smysl, stejně jako nemá smysl kravata a košile upnutá až ke krku. Pokud máte hrudník jako modelka, působí podivně hluboké rozhalenky a výrazné šperky. Když vám nesedí top, je to známka toho, že jste nad sebou zatím moc nepřemýšlela. Že jste oblékla první lepší, co byl nahoře ve skříni, nebo bez uvažování následujete „trendy“. Takže jdete do firmy jenom proto, že to tak náhodou vyšlo, nebo že to dělají ostatní? Více nic?

Detaily
Razící gumička na zápěstí. Odrbaný opasek. Vyboulená kapsa.
A naopak.
Tyrkysová květina na klopě jinak černočerně oděné lehce obézní slečny. Manžetové knoflíčky. Ohrnuté rukávy u dámského blejzru. Výrazný pásek u šatů. Barevné lodičky.
Detail je to, podle čeho si vás zapamatují.


Nikdy jsem netvrdila, že hledání práce je legrace. Není. A dneska už nepomáhá ani diplom v kapse a titul před jménem. A zejména, pokud váš životopis, podobně jako můj, má jenom pár zcela irelevantních řádků, je důležitá každá drobnost. O tom by mohla vyprávět moje známá, která coby čerstvě vystudovaná lékařka hledala místo...a získala až to, při kterém do životopisu připsala, že je dobrovolná hasička a další netradiční koníčky a aby svou energii potvrdila, před vedení nemocnice předstoupila v pohorkách (vypucovaných), jeansech a košili, se sportovním ruksakem místo kabelky. :-)


PS: Že je to MDŽ, tak malé nakouknutí do světa mezd a platů z pohledu statistika. I když průměrné měsíční výdělky žen jsou nižší než průměrné výdělky mužů, není to diskriminací. Je to tím, že jsme učitelky, účetní, asistentky, prodavačky, zdravotní sestry, že když máme děti, preferujeme partime pozice a že se raději věnujeme rodině, než práci a když, preferujeme ty méně agresivní pozice. Nebo se vám snad stalo, že jste za tutéž odvedenou práci, s tímtéž životopisem, schopnostmi a vlastnostmi, dostaly méně než muž?


Nebo co myslíte? O čemkoli z výše uvedeného?